Šikana z pokrytectví

Snáším klidně, že dne 28.10.2023 o mém článku na Blogu iDnes pod titulkem “Pokrytectví našich oslav” proti mojí vůli “za administraci blogu Helena Skočová” napsala: "Byli jsme nuceni ho stáhnout z hlavní strany Blogu iDNES...". 

Ano, deformovaná 30 lety advokátní praxe už snáším klidně, že k mému článku  pod titulkem “Pokrytectví našich oslav” mi  “za administraci blogu Helena Skočová” napsala: “…byli jsme nuceni ho stáhnout z hlavní strany Blogu iDNES pouze na Váš soukromý blog”. Odůvodnění jsem se podivila.
Cituji: “…text je sice zajímavý, ale… obsahuje závažná tvrzení bez relevantních zdrojů, a odporuje tak Kodexu blogera…”.
Přátelé, možná už není důležité, že jsem v tom článku napsala “jen” svůj názor slovy: ”Ukázkovým prototypem mizejícího citu lidskosti na planetě Zemi je pro mě plk. Foltýn, právník a důstojník AČR, působící nyní ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky… Shlédla jsem jeho veřejný projev, jak demonstruje neochvějně, že (za státní peníze logicky) se bojí právě živé lidské komunikace, pak se (viděno mnou, dovolte) velmi omezeně veřejně handrkuje na sociálních sítích se známou novinářkou jestli je správně sexy, nebo (jeho) sexi, a konečně, k dovršení neskrývaného vědomí své nadřazenosti nad všemi, se tenhle mačo nestydí za své primitivně expresivní projevy ještě i na půdě Akademie věd ČR. Pocítila jsem s ním soucit, patrně nemůže jinak.”
Dnes odkazuji na relevantní zdroj (např. video z Akademie věd)- dosud volně dostupný na YouTube: 
https://youtu.be/9htYYMRSOEc?si=Ts2x7Vyn7M1Q647C.
 
Nevím, kdo určuje, co jsem shlédla a co ne, a které zdroje “nelze považovat za relevantní zdroje z nedůvěryhodných webových stránek, hoaxy ap.”, jak mi napsala jménem iDnes Helena Skočová.
Ještě dne 29.10. 2023 stačilo i do vyhledavače Google zadat např. jen prosté “Foltýn sexi nebo sexy” a bylo by jasno. Dnes už se v odkazech Google neobjeví, je ale  dostupné na YouTube.  

Proto se celé dva týdny této šikaně nebráním, chápu, že někteří režimu podřízení už nejsou schopni dopřát svobodu projevu a vlastní názor nikomu, zvláště ne těm, kterých  se nebojí, protože ti vypadají naivní, tedy hodní, takže na ně stačí přitlačit, nebudou jim nebezpeční a tak ztichnou. Sama jsem se do role takové slušné oběti pasovala při dovolávání se práva a spravedlnosti celý život.
Jenže!
Základem termínu naivní je francouzské slovíčko “naiv”, což původně znamená “dětsky prostý, nevinný, nezkušený, božsky čistý…”.
Praxí kořistnických způsobů jednání a chování je ale dnes už všem úspěšně vychytralým lidem přece jasné, že naivní je hodný, tedy hloupý, neschopný obrany proti těm tvrdším, takže pro společensky mocnější nikoliv nebezpečný.
Proto je třeba na naivního tvrdě a rychle přitlačit, aby se nám tu svoboda projevu a nějaká naivní lidskost moc nerozlezla, viďte.

“Teď je to horší, než STB…” řekl před pár lety jeden léčitel, sedící u kavárenského kulatého stolečku na chodníku kousek vedle šikmé věže ve Dvoře Králové proti dvěma asi stejně starým bělovlasým kamarádům, zjevně podobně zachovalým zkušeným sportovcům lyžařům. Když zasedli, nejprve si notovali v tiše radostné součinnosti, že se zase vidí, ale po pár větách si už potřebovali ulevit a postěžovat.
Jeden řekl “Čoveče, je to špatný, stojí to všechno za…, lidi jako zvěř, nikdo už nikomu nevěří.”.
Druhý dodal smutně, ”Máš pravdu, svoboda je už jako sprostý slovo, to jsme byli pitomci, když jsme zvonili klíčema a věřili, že STB už se nevrátí. A je to tady, je to zase stejný!”.
Tu tíhu, která se mezi nimi rozprostřela, a pronikla až ke mně ke stolečku na opačné straně zahrádky, když nikdo jiný tu v ten podzimní den neseděl ačkoliv ještě trochu teplé podzimní slunce stále svítilo, jeden z nich rozřízl rádoby šprýmem:
“Ty léčiteli, tak povídej, koho jsi zase zachránil?” a následoval hurónsky chlapský smích. Smáli se ale jen ti dva, co už promluvili, jak jsou “lidi jako zvěř”, třetí, ten léčitel, zadumaně koukal do země a po chvíli řekl:
“Dejte mi pokoj, vy pitomci! Není to stejný, jako za STB, je to horší, protože všude je internet! Proto já už neléčím! Když někdo přijde, každého vyhodím, jen řeknu, a to říkám vážně i vám:
“Můžete dělat a jíst co chcete, nic vám nepomůže, když v hlavě živíte ten bordel! Mysl, to je cit a rozum v rovnováze, to rozhoduje!”
Kamarádi se přestali smát, dokonce zesmutněli, jako by se ponořili každý do sebe.
Zažila jsem tuhle situaci pár let před kovidem, když jsem si při cestě od klienta strojaře šla vypít k té kamenné věži kávičku, abych si temnou tíhu stran z právního sporu neodvezla domů do božsky měkké přírody Českého ráje. Kamenné věže ve Dvoře mysl čistí, Králová to také jistě věděla.

A tak mě napadá, že umělá intelegence AI nemusí být nutně jen ve smyslu naznačeném shora ke škodě lidstva, ale může být zužitkována pro podporu citu lidskosti, a dokonce třeba i pro podporu myšlenek OSN, totiž smysluplně. Smysluplně i jako Internet, nebo jako sociální sítě. Aby na Zemi plošně mizející cit lidskosti nemohl být umlčen.
Buď je člověk pohodlně pokrytec, a tak se bojí přirozené nezávislosti, citu lidskosti a svobody (ius naturale), a tak proto, aby byl mocnějšími zvenčí přijat, sám pod tlakem strachu tlačí na druhé živé, šikanuje je a mizení lidskosti na planetě Zemi, zdá se, ignoruje.
Nebo člověk skutečně sapiens, tedy moudrý, když moudrost je rovnováhou lidského citu a rozumu, nachází v bolestech uvnitř sebe odvahu a tak se otevírá k poznání přirozené (nejprve především své) niterné poctivosti.
Tak je postupně lidské vnímání zušlechťováno až ke splynutí duality ve vědomí jednoty všeho v každém z nás.
To je možná ta šance, aby naši složitou civilizaci nepostihl kolaps, jak víme po šesté, po pěti civilizacích před námi už zaniklých.
Nekonečný Vesmír je člověku nepoznatelný, ale spravedlivý.

Šikana (útisk, znásilňování, manipulace, segregace…) tak plyne z míry strachu živeného v člověku, z neukojitelné touhy jedněch lidí podřídit si a ovládat ty druhé.
Vnímáme snad všichni, že taková touha podřídit si druhé svou agresí je aktuálně společností mlčky přijímána, oficiálně jako by se o ní nevědělo.
Sice vzdělanostně kompetentní odborníci čas od času zveřejní nějaký svůj projev nebo dokonce dobře míněné doporučení, že šikaně je třeba se bránit, ale strach vládne civilizovanému lidstvu dál, dokud člověk neprozře ve své tmě uprostřed sebe u srdce. Tak pozná, že k prozření nemůže dojít v povýšené všemu nadřazené a suše racionálně jen strachem ovládané hlavě.
Proto se ráda a s vděkem k vis amior klidně vracím do božsky měkké přírody Českého ráje.
Protože tam, ať se podíváš kam chceš, “Nikde žádný pravý úhlel, viďte?”, jak mi řekl stařičký mistr z oboru “Voda, plyn, topení”, dávno bělovlasý a jen vzrůstem maličký pan Šádek, když poprvé v životě přijel do mého domku doplnit vodu do podlahového topení a skouknout elektrokotel. To se ještě před domem, než jsme si podali ruce, se zalíbením podíval nejdřív stranou na jih do údolí k Lázním Bělohrad s uctivým vědomím, že tehdy tady zimy bývaly opravdu ledové.
A Heleně Skočové (či kterémukoliv z jejích kolegů), pokud by mně chtěli zase někam přesunovat a zneviditelňovat - tentokrát třeba pro expresivní výrazy, to už jsem tu také zažila kdysi od pana Boháčka, ačkoliv celý život i v soukromí mluvím víc, než slušně - si dovoluji laskavě připomenout, že v tomto článku výrazy ne zcela slušné nejsou moje, jsou obsaženy v přímé řeči neznámých mužů, viděno mnou na rozdíl od Plk. Foltýna mužů moudrých, takže jsou mou empirií a možnou edukací pro nás všechny.  Děkuji všem.