Přestaňte s tím výmyslem, není to normální, řekl jí.

 Zústaňte si šťastná a na svět okolo zapomeňte.  (O kultuře štěstí v každodenním životě civilizovaného člověka)  

Výmysl :
Už když byla mladá a zamilovaná a provdala se, myslela si, že je šťastná.
Měli všechno, kdykoliv na dosah pitnou vodu, dostatek tepla i chlazení, podle svých chutí každý den vybrané jídlo a nápoje, svůj moderně vybavený byt, pro kulturní zážitky hifi věž a televizi, mnoho krásných oblečků, kabelek i botiček, a autíčko na cesty k návštěvám příbuzných.
Měli všecko a tak několik let žili normálně.
Ona byla nevděčná, všecko jí nestačilo, toužila po dítěti. Čekala roky, když její gynekoložka jen opakovala: při milování na to dítě nemyslete, teprve pak to půjde, to je normální. 

Náhle odešel jeden z jejích rodičů, je to normální, řekli jí. Když v pláči strádala a už nebyl čas myslet na vytoužené dítě, otěhotněla. Myslela si zas, že je šťastná. Manžel nebyl otevřeně agresivní. Dosáhla svého i když počala druhé dítě a byla šťastná. Žili normálně.

Léty začínala tušit, že ona normální není, bývala stále smutnější a unavenější, začala ji pobolívat hlava. Tělo, co na sobě nosila, těžklo, už nebyla schopná ani normálně chodit. To je normální, říkali ji druzí, lidé bývají nemocní, běž k lékaři. Únava vrcholila. Lékaři použili drahé složité přístroje a konstatovali rakovinné bujení na plících. Normálně chápeme, říkali lékaři, že únavu způsobuje omezené dýchání. Musíte víc odpočívat.

Bez síly k životu už nebyla schopná být normální. Ztratila sílu odpočívat podle odborných rad, když pocítila, že se jí dotkla smrt. Všechno se v ní obrátilo naruby, chodila chemizovanou přírodou, dívala se do kalné řeky, dýchala zapáchající vzduch a plakala.
Uvědomovala si svůj obrovský strach z promarněného života.
Plakala a plakala. Občas zvedla hlavu do nebe a v duchu prosila, aby tady v tom normálu její malí nemuseli zůstat tak brzo bez mámy. Chytří už jí neříkali, že je to normální, jen mlčeli a čekali. 

Pak se její uzdravení stalo spontánně. Pocítila v plicích návrat síly života.
Už nedokázala poslouchat chytré odborníky, už chtěla slyšet jen tuhle sílu, co ji uzdravila. Zevnitř.
Chytří ji zase poučovali, že to není normální. 

Žila nenormálně, ale v sobě pociťovala nový závan radosti a smyslu života. Vděčnost. 

Odhodlaná intenzivně pracovala, s druhými se začala o svůj výmysl dělit, někteří z nich se pak také začali nenormálně uzdravovat. Postavila dům na kopci s výhledem, aby všichni mohli sledovat, že tady je příroda ještě nenormálně čistá. Rovnováha tvarů, žádný pravý úhel, vůně vzduchu, tanec barev. Synové dostudovali vysoké školy, založili rodiny a splodili děti. Normálně. 
Chytří už dávno řekli, že na prahu šedesátky se životy normálně rekapitulují.
Z plic začala pociťovat, že by mohla druhým popsat svůj příběh nalezení štěstí.
Začala se pídit po vědomostech chytrých, aby jí normální mohli rozumět. 

Tak se dozvěděla, že podle filosofů je pravda nedosažitelná, že je třeba hluboce přemýšlet a tak pak porozumět tomu, co je. Podle politiků je třeba zvítězit v boji proti druhým a tak mít moc. Dozvěděla se, že ekonomové, obchodníci a tzv. služebníci chtějí peníze, takže potřebují výhodně prodat a přeprodat. Podle učitelů je třeba do dětí vpravovat stále víc normálních informací a pak je zkoušet a hodnotit, zda vědí. Že podle lékařů je správné do člověčích těl vpravovat účinné prostředky k potlačení nemoci. Chytří technici opakovaně počítají, měří, váží, analyzují a synchronizují až do nalezení normálně ověřitelného důkazu své pravdy. Dozvěděla se, že podle právníků je třeba normálně složité právní předpisy využít ve vlastní prospěch proti druhému člověku. Podle psychologů je třeba rozumným návodem zvenčí do člověka navrátit pocit štěstí. Že kritické případy se odesílají k psychiatrovi, ten je lékařem a tak normálně člověku naordinuje správné chemikálie k potlačení psychonemoci.
Dozvěděla se, že takhle je to v chytrém světě normální, takhle se člověku navrací pocit štěstí.
Někteří normální tomu říkají postmoderna. 

Zatoužila své životní zkušenosti podpořit vědomostmi těch nejchytřejších a tak pro anonymního člověka zájemce odtajnit, jak se štěstí může navracet zevnitř.
Prostě a nenormálně, u každého jedinečně, integrovaně. 

Navštívila věhlasného neurologa.
Zdravotní pracoviště jí sevřelo do tísně strachu zaměstnanců z normálního šéfa. Řekla, že je zdravá a usmívala se, a oni hned věděli, že je nenormální. Neurolog se k jejímu sdělení, že žádná farmaka neužívá, zatvářil divně, řekl, že prevence je ve společenství civilizovaných lidí normální, protože on ví, že všechno řídí lidský mozek. Pak ji vyšetřil, a když zjistil, že tlak krve i dýchání má zdravé, vyslechl ji, co vlastně chce, při tom mistrně sledoval hodinky, pak řekl, že už s ní ztratil třináct a půl minuty, takže teď bude mluvit on, a odborně jí doporučil pravidelně sledovat hlavně krev a cholesterol v ní a každoročně prověřovat, jestli rakovinu v konečníku nebo v prsou už má, nebo ještě ne. A když nekouří, alkohol pije příležitostně, nespavostí netrpí, tak není důležité, že se ještě po šedesátce radostně pohybuje a třeba lyžuje, on vidí, že má mírnou nadváhu, tak ať víc cvičí a zhubne !
Na závěr jí neurolog řekl slušně, že je nenormální, že si vytvořila vlastní šťastný svět, tak ať si v něm zůstane a na ten svět, co je okolo, ať zapomene.
Normálně se rozloučili, normálně zaplatila, normálně odešla. 

Venku na slunci si s nádechem z plic vzpomněla, že ví o některých filosofech proklamujících praktickou disciplínu filosofie - etiku, že zná několik učitelů učících děti úplně nenormálně s úctou k přirozenosti a lidskému citu, že poznala i ekonomy a obchodníky, kteří zdarma k prodeji rozdávají svou radost ze života, že poznala několik vědců techniků, jejichž vynálezy slouží člověku s úctou k lidskosti, že jsou známí lékaři, kteří laskavě skutečně uzdravují i bez farmak; pár právníků, kteří v praxi ctí vlastní čest a čisté svědomí; poznala psychology, kteří mají odvahu sloužit sobě i druhým radostně, empaticky a efektivně ; psychiatry, kteří hlásají, že emoce jsou tělesné děje a je třeba se jim s úctou věnovat.
Poznala i akademiky neurology, kteří navazují na poznání, že člověkovo vědomí se odehrává u něho uvnitř a s tím světem okolo venku je propojeno zřejmě dokonalou a možná nepoznatelnou synchronicitou. S úctou a s vděčností za život.

Takže vítejte, chcete-li být šťastní, nalezněte v sobě odvahu být nenormální. Štěstí je fakt jen uvnitř.

Konec výmyslu.