Pokrytectví našich oslav.

Přece novorozenec bez pomoci se po porodu sám vyšplhá na matčino břicho a přisaje se k prsu… Tak znakem mizející lidskosti na Zemi je pro mě plk. Foltýn…   

Každý člověk se rodí poctivý, pravdomluvný, s touhou po poznání, důvěra je tak jedním z komplexních přirozeně vrozených fenoménů lidské psychiky. 
Náš “právní stát” je původně právním státem proto, že občané dobrovolně svěřili svou důvěru státu, přenesli na stát právo rozhodovat o věcech veřejných i neveřejných státními institucemi (orgány a ústavy). Tak stát tvoří tzv. právo pozitivní  jako právo závazné pro všechny (důvěřivé) občany.  Jiným typem práva je právní sytém angloamerický, resp. preceduální, vycházející z práva obecného (ius naturale), to je z předchozích rozhodnutí a z přirozenosti lidské důvěry ve vis maior, proto u soudů hlasují v porotě laici.
Jenže v našem “právním státě” je dnes už běžně profánní, že zákony jsou nedodržovány proti lidskosti nejen mezi nezkušenými lidmi navzájem, ale také vůči občanům i některými státními subjekty a dokonce i uvnitř těchto státních institucí v mezilidské interakci.
Přesně proto jsem po 30 letech výkonu advokacie (dne 1.8.2023) požádala Českou advokátní komoru o vyškrtnutí mé osoby ze seznamu advokátů. Udělala jsem to ráda, nejsem schopná pokrytectví, a tak se mi pro zachování svého čistého svědomí konečně vyškrtnutím ulevilo.
Právě v těch dnech mně, možná geniálně řízenou náhodou, přišel před oči tento svatý text z pera jednoho lidsky vzácného veřejně známého lékaře:
”Praotec Noe, dosáhnuv po potopě vrcholu, se obklopil vinohradem a v radosti z produkce vína se obnažen opil. Syn Chám na jeho nahotu a obžerství upozornil, kdežto synové Jáfet a Šém k němu v úctě nacouvali s pokrývkou, aby nespatřivše jeho nahotu a ebrietu pokrývkou ho pokryli. Lidstvu tak bylo dáno do vínku pokrytectví. Ještě tvrdší byl pak důsledek, neboť Noe, když se probral z opilství, Šéma a Jáfeta za jejich přístup pochválil, Cháma a jeho potomky proklel, že budou potomkům jeho bratří navěky jen sloužit. A tak se dosud každý občan, činitel či zákonodárce může zamyslet, ze kterého klanu pochází. Bez tohoto náhledu věků nelze porozumět náhledům současníků ani zákonům."

Zaradovala jsem se, zachtělo se mi slavit.
Každý přece můžeme po svém vnímat, že se v této pohnuté době rozhodujeme, zda jsme s čistým svědomím především člověkem a teprve pak profesionálem ve svém oboru, nebo naopak, pohodlně vychytralým profi pokrytcem.
Ukázkovým prototypem mizejícího citu lidskosti na planetě Zemi je pro mě plk. Foltýn, právník a důstojník AČR, působící nyní ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky. Shlédla jsem jeho veřejný projev, jak demonstruje neochvějně, že (za státní peníze logicky) se bojí právě živé lidské komunikace, pak se (viděno mnou, dovolte) velmi omezeně veřejně handrkuje na sociálních sítích se známou novinářkou jestli je správně sexy, nebo (jeho) sexi, a konečně, k dovršení neskrývaného vědomí své nadřazenosti nad všemi, se tenhle mačo nestydí za své primitivně expresivní projevy ještě i na půdě Akademie věd ČR.
Pocítila jsem s ním soucit, patrně nemůže jinak.
Užitečně demonstruje veřejně, že (snad jen zatím) je u nás spíše výjimkou člověk, kterému připadá samozřejmě správné i ve své práci nade vše preferovat cit lidskosti bez ohledu na profesní oblast svého působení.

Tuším přesto, milí a vážení přátelé, že sice lineární čas letí, možná se skutečně zrychluje, ale naše  složitá kolabující civilizace má ještě šanci.
Člověk je přece "erectus", tedy vzpřímený, nikoliv povýšený a nutně pyšný “superbus”. 
Proto stačí odvážit se spadnout k sobě dolů doprostřed a po niterném prožití své emoční bolesti zažít v sobě stav lásky.
Víme přece, že je už prokázáno (vědeckými důkazy podloženo), že když matka při porodu zkolabuje a nikdo jiný schopen pomoci v blízkosti není, novorozené dítě se samo vyšplhá na její břicho a přisaje se k prsu.
Víme také, že i přesto, že každé dítě začne samo mluvit podle toho, co prostě ve svém okolí slyší, my si namlouváme, že bez nás (chytroušů) a bez našeho "učení" by se nedomluvilo. 
Namlouváme si, že kdybychom ho nepřidržovali, samo se nepostaví, ani nezačne chodit. 
Kdybychom ho svým strachem (!) před údajným nebezpečím nevarovali, myslíte, že by zdravé nepřežilo? Opravdu si stále myslíte, že se (dokonce už dospělý) člověk komunikaci potřebuje učit v kurzech od druhých lidí? Jasně, že za přiměřený obnos, ale o to teď tak úplně nejde.
Totiž také z mých osobních “setkání” s některými z pražských advokátních exkolegů musím dodat, že náš “citlivý vnitřní rádce” zrcadlí aktuální stav lidskosti v naší zemi empirií, že :

1) je považováno za nepatřičné připomínat, že právní normy byly lidmi od dob Římanů tvořeny pro potřebu narovnání případů, kdyby někdy zdravé lidské vztahy přestaly fungovat. Snášíme mlčky, dovolte, to je můj názor po 30 letech právní praxe, že mnozí tzv. "top" advokáti raději vychytrale využívají toho, že zákonů a judikátů už máme tolik, že už se v nich nevyznají ani soudci;

2) kdo není "lidsky naivní", ten hraje hru bojem o moc - kdo s koho - neboli, kdo se koho dřív lekne. Takže advokát chytrouš považuje cenu (např. konkrétně i téměř jedenáct tisíc korun za jedinou nezávaznou konzultaci), za částku toliko symbolickou, protože nejvyšší hodnotou lidského života jsou mu (pro moc) peníze. To aniž by věděl, že v této fázi své mentální zralosti je ovládán svým strachem, potažmo svým pozůstatkem plazího mozku, který velí jasně, buď útoč, nebo uteč.
Není pochyb (i prokazatelně vědecky, když v psychice je poměr vědomí ku podvědomí 5 % ku 95 % ), že všechny člověkovy myšlenky jsou ovládány, kontrolovány, hierarchizovány a tak řízeny z lidského podvědomí jeho emocemi. Možná proto takový tvrdě nelidsky bojující chytrouš ještě netuší, že o tom, kdy se (třeba on) dostane "na opačnou stranu stolu", se rozhoduje někde úplně jinde a mnohem výš (ve vis maior), než v jeho vychytralé hlavě. Naivní totiž neznamená ani hloupý, ani slabý, naivní znamená jen “vždy očekávající spravedlnost a dobro”, proto je schopen se nelidské zvůli bránit…
Zkrátka, přátelé, každý teď v sobě volíme, zda i ve svých profesích chceme otevřeně a poctivě pokorně cítit a ctít lidskost, nebo zda raději pohodlně (sloužící zpolitizovanému právu a už nedůvěryhodnému státu) přitvrdíte a zrychlíte pro více moci nad druhými živými.
Koukněme klidně k sobě dovnitř doprostřed, tam zříme, že Vesmír je spravedlivý. 

Jako třeba ten zářivý stromek, který potkávám v zatáčce vždycky, když sjíždím s kopce dolů do civilizace. A vždycky se jen usměju, protože původně zelený strom na okraji lesa je každý den jiný, žlutý, oranžový, zlatý až červený, a tak ani mě, a jistě ani jeho, ani nenapadne, že by po něm měl nějaký chytrouš uklízet (nebo dokonce vysávat a kamsi odvážet) spadané listí! To zetlelé se stává zemi hnojivem, a to funguje samovolně prostě zase krátce a přímo, protože je to svaté. Žádná povýšenost, žádné pokrytectví, prostě spadlo dolů, aby život pokračoval… Můžeme poctivě slavit!