Napsal mi jeden milý Karel, že prý Lucifer stojí mimo hmotné stvoření, proto klade léčky a nikdy nebude stržen. Že se tedy prý musíme snažit... To víte, ezo-duchovní snažení, to je něco na mě :D!
Tak čtu to Karlovo dál, abych se dozvěděla, v čem se liší vnímání "všeho" mezi námi dvěma. On třeba Karel vnímá oddělenost (dualitu) jako věčnou, já naopak mám empiricky ověřeno (za sebe i prostřednictvím mnoha stovek přátel a klientů), že všechno je JEDNO.
Např. podle Rudolfa Steinera (zakladatele antroposofické medicíny), nebo podle Poselství grálu (Abd-ru-shin), nebo podle 4 tisíciletí starých Véd a mnoha dalších moudrých sdělení má život na Zemi jediný úkol - vývoj lidského ducha.
Ten je prý naplněn, když člověk skrze své buněčné tělo pozná VŠECKO.
Tak sebepoznáváním Duše skrze tělo spontánně zušlechťuje hrubou hmotu (i "své" tělo), jistě, že bolestí postupně pokorně přijímanou.
Podle úrovně své mentální zralosti začíná tak každý člověk chápat, že vývoj plyne k poznání, že konečně bez boje, bez snažení, bez biflováni a tedy beze strachu je štěstí k nalezení jen uvnitř sebe a to odevzdaností sebe tomu nejvyššímu v sobě.
Protože člověk patří Bohu.
Takže žádný strach.
Proto asi (symbolickou řečí Bible) člověka Bůh stvořil k obrazu svému.
A Bůh je všude ve všem věčně, to je informace nevyvratitelná jak filosofy, tak přísnými materialisty, tak metafyziky, dokonce asi i ortodoxními církevními hodnostáři ;-)!
Proč by jinak byla lidská psychika každého člověka od přírody nastavena tak, že opakovaným prožitkem své emoční bolesti zraje k odpuštění ? Každý zraje k odpuštění sobě - jak jsem se nezralý pyšně choval ke své duši a tělu! Proč by jinak opakovaným prožitkem své emoční bolesti člověk zrál ke svému rozšířenému vnímání (transcendenci), ke smíření, ke spočinutí všeho se vším...?
To je teprve závan osvícení, když člověk (bez myšlenek!!!) hlubinně v sobě prochází bolavou tmou a jejím poznáváním ho spontánně, bez chtění a bez snažení, jen odevzdaností se své bolesti, začíná zalévat světlo, pocit čilosti a vděk za zázrak života. Když spontánně mizí strach ze smrti.
To všechno se rozhodně nedá vědomě naučit, koupit, ani jakkoliv jinak vynutit.
Védové už před tisíciletími informovali, že poznání všeho spotřebuje asi 1,430.000 inkarnací a to všechno je TEĎ.
Není taková dokonale jednoDuchá krása k popukání :D ?
Jak jinak chcete "ovládat" ďábla, než tím, že ho poznáním v sobě začnete milovat a osvítíte ho?
Friedrich Nietzsche napsal, že i ten nejvyšší strom, co svými větvemi sahá až do nebes, musí být zakořeněn v té nejhlubší temnotě, aby se nevyvrátil.
Čistému vše čisté.
Přece právě láska, jako stav poznání absolutní rovnováhy všeho, "jen" JE.
