Dědičný hřích? Jen reklama.

Přátelé, já taky celý život stále něco hledám - jako na téhle fotce z kraje týdne, když jsem se po mojí (obecně tradičně brutální) advokátní praxi svalila poblíž domova ke krátkému odpočinku v jedné pražské Kavárně...

A svalila jsem se k tomu krátkému odpočinku poblíž domova v jedné pražské Kavárně, ano, nejpíš úplně jiné, než té, která vás teď možná napadla. Bydlím totiž na Vinohradech. Ani nevím, co jsem tam zase hledala.

A tak to je celé životy každého z nás. V pěti zaniklých civilizacích před tou naší (jak píše prof. Miroslav Bárta v knize "Sedm zákonů"), jistě také lidi cosi hledali.

A jestli nacházeli, tuším, že jsou teď tady, v té naší šesté. Vědci různých odvětví je demonstrováno že ano, opět se nacházíme před kolapsem.
Říkám, abychom v sobě našli odvahu přiznat si, že volba je jasná.
Každý totiž volí svobodně v sobě:Buď dychotomie dvou protichůdných extrémů (přece advokacie s citlivostí a uměním vůbec nejde dohromady ;-)),
NEBOnově v sobě objevená rovnováha jednoty všeho.A že si na tu jednotu nemůže nikdo sáhnout jinak, než v bolesti v hlubinách sebe sama, to jste jistě už i Vy vyzkoušel/a, já to taky žiju a veřejně vykřikuju víc než 30 let. Že teprve po bolesti příjde síla.Takže avizuji, že o tom napíšu, že to ráno po tom hustém superúplňku jsem se v naší boží krajině Českého ráje dotkla v slzách poznání, proč je základem všeho dědičný hřích....Považte, já, zvláště po svých cestách Jižní Amerikou už s velmi opatrným vztahem k tzv. kristianizaci, ke Španělům a k ortodoxním katolíkům...Takže POKORNĚ sama k sobě teď jedu do Věznice Valdice (ano, já beze strachu) a článek o Dědičném hříchu se mi tetelí v srdci.
Můžete se těšit, napíšu o tom brzo, že už ráda v praxi zkouším milovat všechny... :-D