Stydět se? Ne ne, to se radši bát bubáků!

Občas dělám zásadní životní rozhodnutí a toto bylo jedním z nich. Pro někoho blbost, pro mě prostě šílené rozhodnutí postoupit sama se sebou dál.

Odjakživa jsem člověk stydlivý, všechno moc řeším a k něčemu se rozhodnout, rozhoupat, mi trvá poněkud déle než ostatním. Což o to, nadšení mě umí popadnout. A pokud už k tomu dojde, pak jsem schopná jít si za svým a dosáhnout svého.

Roky jsem nebyla ve vodě. Doma ano, vanu navštěvuji pravidelně každý den. Horší je to s koupáním venku, anebo někde v bazénu. Přitom plavání miluji a od té doby, co mě matka hodila do vody se slovy „a plav“, tak prostě plavu a nemám s tím nejmenší problém. Sice si pamatuji hnědou kalnou vodu kolem sebe, protože jsem okamžitě zajela pod vodu, ale slunko mě vytáhlo zpátky na hladinu. Ani vlastně netuším, jak to udělalo, ale plavala jsem za ním.

S přibývajícími lety a kily jsem se koupání prostě stranila. Nějaký ten měsíc jsem v hubnoucím procesu, jenže kila jdou dolů těžce, když není pohyb. Z důvodů bolestí různých částí těla, žádný pohyb. A tak přišla na řadu i myšlenka na plavání, jakožto zatím jediné možné varianty pohybu. Našla jsem jeden bazén v okolí, kde se dá předpokládat, že nebude moc lidí – čumilů, protože i kdybych byla kompletně oblečená do neoprénu, můj stud to nezmírní.

Svěřila jsem své „nadšení“ z toho, že jsem se nadchla, kamarádce. Slovo dalo slovo a pekelný plán, vyrazit společně do bazénu byl na světě. Domluvily jsme vhodný den a já si uvědomila, že budu muset zapátrat v hlubinách své skříně a najít plavky. Doufala jsem, že ty krásné černé mi stále budou. O druhých, které byly nejspíš demódované už když jsem je kupovala, jsem ani neuvažovala. Skříň vydala po chvilce hledání své tajemství. Oboje plavky. Stála jsem před velkým zrcadlem a s hrůzou očekávala, jak to dopadne. No a jak to bývá „B“ bylo správně.

Vzala jsem černé plavky a snažila se je na sebe natáhnout. Co to jako je? Jak jsem plavky na sebe natahovala, tak jsem cítila, že jsou volnější a volnější a volnější. Vydávaly divné zvuky, jaké mohou vydávat jen staré a věkem sešlé, ztrouchnivělé gumičky. Plavky, které mě měly stáhnout a udělat alespoň mírně snesitelnější pohled než bez nich, prostě selhaly, vydechly naposled. Všechno z nich vytékalo ven a prsa podlehla absolutní totální gravitaci, akorát že do všech světových stran.

Nevěřícně jsem zírala do zrcadla a hlavou mi letělo, kdy jsem je měla na sobě naposled. Dávno. Nevzpomínám si, ale dá se to počítat na nějaký ten rok. Naivka si myslela, že to bude oukej. Zoufale jsem pohlédla na modré plavky, které se na mě chechtaly z postele. Nevěřícně jsem zírala podruhé. Gumičky a všechno elastické sice drželo, to ano, ale ten pohled pro bohy nezapomenutelný. Prsa v nich jak dva béleše, čemuž se u nás říká smaženým plackám z kynutého těsta. Něco jako lívance, jen více nafouknuté – jako moje prsa. Ta mají k lívancům hodně daleko. Prostě béleše. Bohužel už nic nešlo zachránit, to bych musela hned ráno vyrazit po obchodech shánět vhodný model a na to nebyl čas.

Utěšovala jsem se myšlenkou, že tam bude jen pár důchodkyň a při cestě do bazénu si ponesu před sebou jen tak nenápadně osušku a pak hned šupnu do vody. A na další plavání si už seženu plavky nové. Plán skvělý, mohly jsme vyrazit.

Přišla mi SMS od kámošky: „doufám, že to dnes platí, ve třičtvrtě budu vyhlížet.“

„Platí, však jsem už nervní, jako prvnička.“ Zněla má odhodlaná odpověď.

„Nápodobně, na kryťáku jsem nebyla patnáct let. Už při popisování naší „výpravy“ leželi všichni pod stolem. Nejvíc je dorazily tvoje ztrouchnivělé a zteřelé gumy u plavek“ chechtala se Lenka do zprávy. Tím nejspíš myslela své kolegy v práci, kterým popisovala naši psychickou přípravu před bazénem, kdy jsme jedna druhé vyjmenovávaly všechny své nedostatky a porovnávaly velikost svých špeků.

„No a tyto to je děs, nemůžu se do nich fakt rozumně poskládat, prsa mně lezou ven a mám je v tom jak obří béleše, o břichu nemluvě. Asi půjdu do vody v osušce a tu pak vyhodím „na břeh“. A ramínka se mně zkroutily do vrtule, to teda bude jízda.“ Uzavřela jsem naši domluvu těsně před odjezdem. Nicméně odhodlání je odhodlání a se sevřeným žaludkem jsem nastartovala auto.

Lenka přisedla a rovnou jsme obě dostaly záchvat smíchu. Přisedly další dva béleše. Nemělo cenu polemizovat, kdo a jak vypadá. Ještě než jsme vylezly z auta, domluvily jsme se, že pokud tam bude moc lidí, tak zdrháme. Hrdinky. Nicméně u okýnka jsme jakési neutrální paní, která se fakt nijak netvářila, zaplatily 40 Kč za vstup a hurá do neštěstí.

To se projevilo celkem rychle, v šatně stály dvě nahé důchodkyně, které si nás podezřele změřily pohledem. Tento pohled na přivítanou jsme ani jedna nemusely, přivítaly bychom raději pohled na prázdnou šatnu. Oběma se nám klepaly ruce, což nebylo vzrušením, ale nervozitou, že jsme se nemohly ani dostat do skříněk. Nutno dodat, že jsme vůbec neřešily číslo skříňky, ale prostě jsme hledaly nejvhodnější místo, až jsme zjistily, že skříňku, na které je 25 prostě neotevřeme s klíčem 33.  Nicméně se vše zdařilo a směle jsme vykročily do bazénu. Rychlým pohledem jsme přejely to bitevní pole a přišla úleva. Naše zbožné přání se vyplnilo a ve vodě se rachtalo opravdu jen pár důchodců a tři kousky mladšího ročníku. Můj odhad na hodinu „H“ byl ideální.

Ve vodě mi byla hrozná zima, Lence horko a prý se konečně trochu osvěžila. Vybraly jsme vhodnou „dráhu“ a zahájily plavání. Myslely jsme, že dvě holčiny co tam plavou, nebudou až takovou velkou překážkou. Omyl. Těžký omyl. Neuhnuly ze své plovoucí dráhy ani o centimetr, takže my dvě, staré krávy, jsme musely pokaždé vyhýbat a uhýbat, sem tam do sebe kopnout, případně narazit na tvrdé kachlíky bazénu.

Naštěstí se obě slečny uvolily skončit se sportem dříve než my, tak jsme zajásaly, že teď už to bude paráda. V tom Lence začaly pomalu ale jistě lézt oči z důlků. Z vody zcela jistě vylézal po žebříku vorvaň. Alespoň to tak vypadalo. Podle hlavy ve vodě to před tím nebylo poznat. Škodolibě nás potěšilo, že někdo vypadá ještě hůř, než my dvě dohromady. Možná jsme fakt mrchy, ale ten pohled nás prostě omráčil. Pochopila jsem, že ta slečna nebo paní prostě ve vodě uhýbat nemohla, protože by to byl pro ni asi nadlidský manévr a v duchu jsem jí odpustila ty otlučené nohy.

Nastal čas ukončení a my dvě, menší vorvaňky, jsme taky opustily bazén. V šatně se už spouštěl větší provoz, tak jsme byly rády, že jsme fakt vychytaly dobrou hodinu. Těsně před odchodem se nám naskytl pohled, který jsme opět ani jedna nechtěla vidět. Jedna kyprá dáma si usmyslela, že udělá velmi, ale velmi hluboký předklon. Vůbec ji nezajímalo, kdo stojí za ní, pro nás dvě stydlivé věc nemožná a nepochopitelná. O to větší bylo zděšení, když na nás z toho předklonu vykouknul obrovský černý bubák a nehodlal se schovat. Chápu, že Halloween je na spadnutí, ale totoooo?????

Normálně jsme začaly současně hledat únikovou cestu ven a doslova vypadly ze dveří. Lenka s převrácenýma očima a větou "tož toto já nemožu". Obě jsme tam v tom úleku nechaly klíče ve skříňkách, takže nebylo zbytí a zpátky. Bubák podruhé! Madam stále v předklonu a do toho vedla debatu s druhou. Pochvalovaly si, jaké je to bezva, že byly dnes v bazénu, tak se už nemusí doma koupat, protože jsou dostatečně vymáčené z vody v bazénu. Ušetří za vodu. Nevěřícně jsme na sebe s Lenkou zíraly. Takže, dámy se chodí do bazénu odmočit ze smradu tělních výpotků, tekutin a špíny, aby doma ušetřily? Super. Za 40 korun, přece ještě nebudou platit vodu doma. O mýdle tedy řeč rozhodně nebyla a sprchu ani jedna nepoužila. Asi jsem pochopila, proč je tam tolik přechlorováno, až mě z toho pálily oči a doma bolela hlava.

Vyšly jsme na vzduch. To chtělo cigáro hned u auta, protože flašku něčeho ostřejšího nás opravdu nenapadlo vzít. Kdo by pak taky řídil. A hlavně nevím, jak bych vysvětlovala policii, že jsem tak zlitá proto, že jsem viděla bubáka. Asi bych musela i líznout, ale stejně by nevěřili, že na ničem nejedu. Zděšení pomalu vyprchávalo. Uznaly jsme, že až na ten úvod a závěr, to nebylo až tak špatné a pokud nebudeme mít nějaké následky, pak to zkusíme znova. Přece nejsme takové citlivky.

Jedno však vím jistě. Zbavila jsem se studu, protože tady mi bude nejspíš úúúúplně všechno jedno.

Nicméně nové plavky si koupím ;)