Sport? Za mě ano, ale trošku v jiné dimenzi.

Po tom, co jsem se rozhodla, že se bubáků v bazénu nebudu bát, došlo na další koupání. Vyrazily jsme do bazénu s neteří opět v hodinu H, kdy se dala předpokládat nejmenší účast návštěvníků lačných prsou a kraula.

Jaký byl náš úžas, když v bazénu plavali čtyři lidi, klídek, pohodička. Plavalo se báječně, ovšem do té doby, než tam přibyli nějací svalovci, kteří plavali tak, že měl člověk pocit, že se mlátí v mořském příboji. A tak se výplach dutiny nosní, ušní, ba téměř i krční dostavil v podstatě hned, člověk nemusel stát frontu na ORL.

Je fakt, že jeden příchozí mladík byl hezký. Snědý a bez gramu tuku na těle. Nešlo se nedívat. Nesl si s sebou i pitíčko v takovém tom šejkru, beztak nějaký proteinový zázrak, který je teď v oblibě a módě. Nedbal cedulí se zákazem nošení jídla a pití, možná že proteiny spadají pod nějakou mimoňovou stravu, a tak je třeba vstup s tímto zázrakem do bazénu povolen.

Přišla psychická příprava na vstup do vody. Alespoň tak mladík vypadal, že se začal velmi soustředit. Zkoušel vodu a v pokleku a z různých úhlů si obhlížel dráhu, kudy povedou jeho mohutná tempa. Následovalo vypití půlky nápoje, nastavení stopek na mobilu a žuchnutí do vody. To vše jsme s neteří při našich prsatempech pozorovaly a je fakt, že zatímco my jsme přeplavaly bazén jednou, onen mladík dvakrát. Příště se ho zeptám jestli by mi nedal loka, že chci taky plavat jako messerschmitt.

Každopádně plavání bylo bezva a následný příjemný pocit je k nezaplacení.

Včera nadešel konečně můj vysněný den a já jsem se vydala po dvou letech do „svého“ fitcentra. V šatně jsem potkala známou tvář, bylo brzy ráno, tak jsme se bavily o tom, že jsme ještě ani neposnídaly a ona povídá: „já jdu rovnou z noční a tady mám ještě oběd“. Kývla hlavou do místa, kde stál „šejkr“ s povědomou tekutinou. Nenechala jsem na sobě zdát údiv, jen jsem si pomyslela, že jsem asi něco ve svých šestačtyřiceti letech prošvihla. Evidentně jsem sto let za opicemi, a navíc jsem pevně přesvědčená, že tam i zůstanu.

Vlezla jsem do přístroje zvaný VacuShape, dala na uši sluchátka a pustila Sex ve městě. A zatímco Samatha hýkala orgasmickým vzrušením, já jsem funěla na své tepové frekvenci. Voda z nejkvalitnějších vod na této planetě mi vůbec nechutnala. Dopíjela jsem ji ještě doma. Koupila jsem ji na místě, protože má to skvělé kojenecké cucátko, že se člověk u toho nepožbrndá, i když by to bylo v té záplavě potu asi úplně jedno.

S úsměvem jsem si vzpomněla na Lidušku, která se mnou zcela dobrovolně několikrát šla cvičit. Tenkrát ještě na Power Plate – vibrující plošinu, na které i ten nejjednoduší cvik dá totálně zabrat. Liduš přišla vyzbrojená jak jinak než černým tričkem, na něm kostru s kosou. Její průpovídky u cvičení byly takové, že jsem u toho nejenže nemohla správně dýchat, ale nemohla ani zastavit záchvaty smíchu. Každopádně i po takovém cvičení se člověk cítil dobře a příjemně a je fajn, když máte s sebou i parťáka.

Sex ve městě mě znova upoutal, když přestala Samantha vyvádět. Do místnosti vtrhlo FBI a požádalo ji, aby odemkla pouta, kterými přikurtovala milence k posteli. Prý aby mu mohli nasadit svoje. Zvýšila jsem sklon pásu i rychlost. To je taková psychická berlička, že si člověk myslí, že jde rychleji, takže to mučení dříve skončí. Samo že je to blbost, ale jak říkám, člověk se tu psychiku snaží občas všemožně ošálit. Napoprvé jsem toho měla dost a pomalu jsem očima urychlovala čísla odpočítávající čas. S hrůzou jsem si uvědomila, že po těch dvou letech vůbec nevidím, co je tam na tom displeji napsáno a že to vlastně všechno dělám po paměti. Naštěstí jsem trefila ty správné čudlíky.

Podtlak začal pomalu klesat, známka toho, že se blíží konec. Zvolnila jsem tempo, snížila sklon a pomalu znovu popadala dech, který už byl zcela jistě na odchodu z fitka ven. Netuším, kolik jsem spálila kalorií, ale ono je to stejně jedno, šla jsem tam kvůli pohybu, který mi chyběl. A možná je to i lepší, že na ten displej nevidím, nemusím se stresovat, že „pálím“ málo. Vyšla jsem ven na vzduch a zjistila, že krásně svítí slunko. Začal nový den a mně bylo fajn.

Odpolední kontrola na neurologii byla vcelku rychlá. Moje letitá doktorka se vůbec netvářila že jsem v pohodě. Poté, co jsem jí vyjmenovala své dlouhodobé potíže a ona mě prohlédla, vypsala žádanku na další vyšetření. Budu se modlit, aby se její podezření nepotvrdilo. To bych se taky časem mohla dívat na Sex ve městě z postele a maximálně tak povzbuzovat Samathu a křičet „do toho“!

Vyšla jsem zamyšleně ven a zapomněla na to, že svítí slunko. Probrala mě známá paní v novinovém stánku, když mi vysekla poklonu. Potěšilo a já jsem si uvědomila, že dokud se budu moct hýbat, tak se prostě nějak hýbat budu. Zítra se vrátí manžel a mně začne pohyb u plotny. Menu jsem už sestavila na celý víkend a myslím, že všichni budou chrochtat blahem. Prostě každý pohyb má své kouzlo.

No a víkendová příprava na malování nahradí bazén i fitko zcela spolehlivě. To bude taky kouzlo pohybu. Každopádně v úterý jdu znova na to.

Sportu zdar!