Miláčku, vylez!

Budila jsem se docela časně, hlavou mi běžel jeden sen za druhým a po každém procitnutí, jsem se blaženě převrtala v peřinách do ještě lepší polohy, abych mohla zase usnout.

Ještě je tma, to je paráda, proč dnes musím vstávat, když zrovna dnes by to šlo. Zrovna dnes bych spala jako mimino, jenže vystresovaná, čekající na první pípnutí budíku, v divných snech….. přerušovaný spánek, to je fakt hrůza. A na druhou stranu ten pocit, jakože ten okamžik ještě nenastal a tak ještě chvilinku můžu usnout…. „Pipíp pipíp pipíp.“ Vraždila bych, manžela vykopala z postele a zapomněla, že existuje nějaký svět. Znovu jsem se ještě blaženěji zachumlala a někam se ztratila.

„Miláčku vylez, já fakt musím do práce!“ Zazněl manželův docela naléhavý hlas a já znechuceně v tom šeru zamžourala očima, jestli to není třeba sen, jestli třeba náhodou neříkal větu, že můžu ještě chrupkat, protože si nastavil špatně budíka. Znechucení bylo ještě větší. Byl už oblečený a naprosto vážně připravený k odjezdu. Nebylo zbytí. Rychlozuby, místo hřebenu prsty na rukou a první tepláky a bunda co byly po ruce. Jedem. Vyplivla jsem manžela v servisu a vrátila se domů.

Bylo ještě brzy, ale postel mě už nechtěla přijmout, zcela vychladlá přestala lákat svým teploučkem. Postavila jsem na pořádného ranního turka a usedla ke svým ranním kartám. Noooo? Pěkná kombinace, to zase bude den. Zbrklost, unáhlenost, pohyb, rychlé akce, spontánnost, rychlá komunikace…… Tak tuhle kartu vymysleli stejně podle mě. A ještě jsem si to pro dnešní den potvrdila tím, že jsem tu jednu vytáhla. No nic, pomyslela jsem si, nechám se překvapit.

Začalo to parádně. Měla jsem dnes domluvenou pedikúru, a tak jsem toho chtěla trošku stihnout, než vyrazím. Šla jsem obsloužit pračku, která sice má 6. smysl, ovšem nikdy ho nepoužívá, když to potřebuju já. Přesně tak to bylo i dnes. Dala jsem jí, co potřebuje (v té chvíli jsem si to fakt myslela), zapnula blikající knoflík a odešla. Dopila jsem v klidu kafe, vyřídila telefonát ohledně objednávky a chystala se do vany. Vejdu do koupelny a slyším nějaký divný zvuk z pračky. Néé, fakt jsem tam nestrčila svoji čivavu. Ale ten zvuk byl divný. Ještě divnější bylo, že odměrka s gelem zůstala položená na pračce. „Já jsem to tam nedala?“ udiveně jsem se nahlas zeptala sama sebe a odpověď se mi naskytla při pohledu do pračky.

Ale ano, dala, jenže jsem tam vrazila celou lahev gelu místo té odměrky. Šestý smysl pračky opět selhal. Vůbec mi to nedala vědět. A tak pračka prala a prala a přehazovala si tu flašku, docela spokojeně i s prádlem. Naštěstí jsem ji před tím zpátky zašroubovala, jinak by asi litr gelu žmolil pár kousků prádla do vyprání duše. Nezbylo než napravit, co jsem pokazila. Nevadí, mohlo být hůř. Shodila jsem ze sebe věci a vlezla do vany. Sprcha se mi záhadně vytrhla z ruky a ohodila celou koupelnu kolem dokola včetně stropu, naštěstí jen vodou. Hmm, pomyslela jsem si, toto dnes dobře začíná. Účes hotový, ještě přestříknout lakem, zavřela jsem oči…. Bylo mi to prd platné, když jsem je otevřela, neviděla jsem nic. Nechala jsem si brýle. „Zklidni se Marie, jinak dnes blbě dopadneš.“ Opět jsem promluvila sama k sobě nahlas.

Asi jsem se poslechla, žádná moje další zbrklost se nekonala. Ale jen dočasně. Vyrazila jsem do města se zbožím a jela na úplně opačný konec, než na místo určení. Potkala jsem známou a nastalo první pobavení dne. „Tak jsem mu konečně dala! Rychle a zezadu. To abych se na něj u toho nemusela dívat. Naštěstí to trvalo tak 10 minut a mám klid. Konečně si přestane stěžovat, že sedm měsíců neměl sex.“ uzavřela Jana své dočasné vyřešení problému se svým partnerem. Občas se mnou řeší v mailech ty své trable, a tak byla šťastná, že mi může barvitě popsat 10 minut slávy jejího chlapa. Asi byla plná dojmů nebo co, přestože z toho nic neměla. Dostala jsem záchvat smíchu. „Super“ říkám jí, „tak teď bude dalších sedm měsíců žít z toho, jak si to parádně užil!“ „Vidíš, to mě ani nenapadlo“, odvětila zamyšleně evidentně šťastná Jana a odfičela jako vichřice, nejspíš sdělit své dojmy, některé z dalších vrb. Bude od ní chvilku pokoj, protože i ona bude mít chvilku pokoj od muže.

Při cestě domů mi akorát nějaký kretén – asi blondýn nedal přednost a donutil použít razantně brzdy, naštěstí auto brzdilo a z mých relativně slušných úst vyletělo vcelku dost neslušných slov. Doma jsem si dala ohřát oběd. Ještě to ani nezacinkalo, a už se domem šířil odporný puch spáleniny. Přiletěla jsem do kuchyně a musela uznat, že moje multifunkční trouba, taktéž se šestým smyslem, TAKY nepochopila můj záměr, stejně jako pračka. Místo mikrovlnky jsem nastavila funkci Crisp, u které se musí používat speciální teflonový tác a peče to seshora i zespoda současně. Oběd byl fajnově upečený, správně Crisp křupavý, jen nechápu, jak to přežil talíř. No, to vlastně nevím, ještě stále je namočený ve vodě a čeká se, co to udělá. Fajn, budu o hladu, však je mě dost.

Popadla jsem vysavač a zahájila úklid. Nevím, co jsem dělala, fakt ne, ale skutálel se ze schodů. Zabrzdila ho až šňůra, která dál nedosáhla a naštěstí ho udržela. V koupelně jsem našla prádlo v pračce, na které jsem po druhém pokusu o praní zapomněla. Umázla jsem si kus napsaného textu a nemohla se znova „chytit“, odložila jsem to na zítra. Taky jsem zapomněla uskutečnit alespoň malý nákup, lednička prázdná, horčice, vajíčka…… fajn, dám si uvařit vajíčka natvrdo, potřu si je hořčicí a je tam ještě jedno rajče. Krátím si čas psaním……. Vajíčka nejsou natvrdo. Jsou na beton. Doslova. A taky skoro na uhel. Asi budu k jídlu lízat jen tu hořčici. Ba ne. Uvařím si kafe, toho mám dost. Zaplaťpánbůh konvice nemá šestý smysl a už krásně voní….

Tak přemýšlím, co ta mrcha karta dneska. Neměla by mít ještě význam pomatená??? Dívám se do kalendáře, co je dnes vlastně za datum a už to mám. Modré pondělí! A jsme doma. Ono se totiž na Modré pondělí nemá vůůůůbec nic dělat. Nene, nejsem pomatená, jen jsem si nevšimla, že jsem dnes fakt měla zůstat v té posteli.

Takže, až tohle budu vyprávět ve středu svému muži, až se vrátí domů, tak počítám, že mi příště řekne: „Miláčku, zalez!“