…… Lase se dlouze zadíval na Lindu a něžně ji políbil. „Jak jsem mohl bez tebe žít? Proč jsi tenkrát utekla a zmizela jsi se někde ve světě? Tolik času jsme ztratili, nestihl jsem ti to tenkrát vůbec vysvětlit.“…….
„Panebože, já se na to nemůžu dívat!“ zakrývá si oči můj muž a zoufale letí na balkon zapálit si svou další cigaretu, aby se uklidnil. Vzápětí je zpátky a spustí: „To je hnus toto. Tak on je ženatý, doma ho čeká žena a on se tady přisává k jiné!“ „Tak to víš, našel dávnou lásku, doma mu to neklape, tak se nediv“, snažím se uzavřít něco jako debatu o romantickém filmu, kde nakonec všechno skončí dobře. Jak jinak.
„Kolik toho ta baba napsala? To není normální? Jeden film se podobá druhému! To je teda romantika!“ srší manžel dál své rozhořčení po obýváku a já dostávám záchvaty smíchu. Onou babou myslel Ingu Lindström, Emilii Richards a já nevím koho. Televize nyní všechny tyto kýčové slaďáky srší ve velkém, a ať přepneme kdykoliv kamkoliv, narazíme buď na dvanáctý díl desáté řady něčeho, anebo po sté opakovaný romantický film, případně začnou obývákem lítat nějaké příšery. Někdy se ze zoufalství u romantiky zastavíme, protože umím zařvat něco v tom smyslu tam chci bydlet, tu chatu u jezera mít, tak jsem šťastná a podobné, nesplnitelné nesmysly.
Takže manžel s prstem na ovladači zbrzdí posunování programy, aby zjistil, po čem to má duše touží. „Hmm hezké, já bych chtěl to auto.“ …..a už jsme se nenápadně vploužili do děje filmu. „Počkej, počkej, ještě to nechej, jsem zvědavá, co mu na to řekne.“ Evidentně mě zaujal děj a tak muž rezignuje a jde si naložit na talíř druhou večeři. Nedostane se však ani po třetí sousto a už kucká: „To je ale mrcha falešná, té jde jen o prachy a co on chudák? Dělá jí akorát debila.“
Mám další záchvat smíchu a s klidem muži povídám: „Víš co, ale ty mi taky dáváš všechny prachy, máš snad pocit, že jsi debil?“ „Aha??? No to je pravda. No ale nééé, debil přece nejsem. Nebo snad jo?“ Začne manžel zcela vážně a nahlas uvažovat nad svou manželskou situací. „No ale my se kvůli penězům nikdy nehádáme a vždycky se dohodneme“, přemýšlí dál manžel a já ho okřikuji, ať je zticha, že neslyším.
Romantickou hudbu a cinkot manželova příboru o talíř přehluší další výkřik: „To snad není možné, on už se na ni zase lepí! To je fakt odporné, čeho jsou ti lidi schopni. Mně už ani to jídlo nechutná! Teď mi snad ještě z toho bude blbě.“ Srší manžel další komentáře, aby se vzápětí omluvil, že ne blbě z toho jídla, protože vařím fantasticky, ale z toho, čemu se říká romantika!
Každopádně jídlo do sebe statečně naláduje, toho by se jen tak nevzdal, ani kvůli Inze. Běží závěrečné titulky a závěrečný komentář manžela: „No a jak to dopadlo, zase dobře. To je něco. Co to točí za filmy.“ Nedá mi to se nezeptat, proč to vlastně tak prožívá. Dostane se mi odpovědi, že ho to rozčiluje, jak si lidi dělají špatně a ubližují si. Že to nesnáší. Heh, kdyby tak paní spisovatelky věděly, kam s tou svojí romantikou dostaly mého muže.
A tak zatímco jedna část populace u filmu žmoulá kapesníčky, druhá sní o velké lásce, bohatém a krásném životě, další část se vzteká, že to někdo (ta baba), vůbec vymyslí a někdo ještě i natočí. Každopádně Inga, Emilie a ty a ti další kolem, z toho mají vcelku dobrý profit. A o to asi jde.
Muž si odešel dát další cigaretu, tak jsem za ním vyšla ven. „Dívala ses na účet, kolik tam je peněz?“ ……přeladili jsme na romantiku domácí. „Ještě ne“, odvětila jsem, protože jsem si naivně myslela, že to tuto debatu uzavře. „Tak to zjisti a zaplať ten komín. Jo a taky objednej ta komínová dvířka a uvidíme, kolik tam zbude na ty nádrže. Musíme to nějak splácat dohromady. Na podzim musíme to topení prostě spustit, ať to šetří peníze.“ Manžel je opět v realitě a přenáší tam i mě. Žádná romantika, žádné jezero, žádná krásná chata, žádné luxusní auto, zpět v realitě.
Zasněně hledím na noční oblohu a představuji si první vyrovnání za topnou sezónu po tom, co budeme komplet „nově“ topit. A jak ušetřené penízky vrazíme zase jinam. Tomu se říká romantická realita dneška. Ale nevadí, jezero sice nemám, ale jezírko na zahradě ano. Auto ještě jezdí a barák zatím taky stojí. Manžel mě miluje a pokud se někdy přisaje k jiné, tak doufám, že se mu z toho udělá pořádně špatně a řekne si „fuj to je hnus toto“.
