Hlavový den

Ten název mě napadl dneska, když jsem si uvědomila, že den bude tak trošku na palici, což se nakonec ukázalo jako vůbec ne špatná věc.

Ráda se bavím čísly, ovšem ne fakturačními ani jinak účetními, většinou ani netuším, kolik peněz mám v peněžence. Čísla a počítání nesnáším, čímž občas doháním k zoufalství mého muže, ale nezbývá mu nic jiného, než se s tím pomalu, ale jistě smiřovat.

Čísla mě baví z úplně jiného důvodu, a tak jsem si ta dnešní, která obsahuje datum, zapsala do mřížky. Není v tom žádné nadpřirozeno, žádné čáry máry. Jsou to léty ověřené zkušenosti o tom kterém čísle a nádherně vše do sebe ladí a zapadá. A tak má občas někdo ze mě i strach, protože si toho o každém dokážu vcelku dost z čísel přečíst. A že je v nich zapsáno hodně! :)

A tak jsem se dívala na ta dnešní čísla v mřížce a řekla si: „fajn, den sice na palici, ale žádný velký stres. Dá se rozvinout kreativita, láska, umění, hudba, empatie vůči všemu živému, ba dokonce i vůči neživému. Kdo bude chtít, může si udělat průvan v peněžence a někdo zase bude mít potřebu mít tak trochu navrch, ukázat tu svoji tvrdou, a až neoblomnou palici.

Moje hlava se během dopoledne tak nějak potácela v totálním chaosu myšlenek, kdy se jedna snažila přebít druhou a já do toho posílala další a další, aby se všechny uklidnily.  Už to, že jsem přebíhala od jedné činnosti ke druhé o něčem svědčilo a nepomohl by mi v tu chvíli ani pevně stanovený denní řád. V konečném důsledku jsem zjistila, že ten chaos vůbec nebyl na škodu. Udělala jsem nakonec i to, co jsem vůbec nechtěla.

Patřím do skupiny lidí, kteří jdou umýt nádobí, po cestě si všimnou nezalitých kytek, tak to jdou udělat, ale než napustí vodu do konvičky, tak zjistí, že je špinavé umyvadlo. Zanadávají na toho, kdo to tak zmazal a zjistí, že došel čistící přípravek, tak si jdou pro druhý, ale napadne je, že by si mohli pustit nějakou hudbu. Jenže v obýváku je rozčílí rozházené peřinky na sedačce, tak je chtějí srovnat, ha uvidí stůl je plný drobků od večeře, kterou do sebe naházel jejich protějšek, aniž by tušil, co to vlastně jí. A tak si jdou pro vlhčený ubrousek na nábytek, aby ten svinčík zlikvidovali, když v tom uvidí neumyté nádobí…… Taky se v tom někdo poznává???

Jenže dnes, když je ten hlavový den, dnes to bylo kupodivu nějak jinak. Hlava stíhala pobrat, to co viděly oči. Ruce a nohy stíhaly pracovat i chodit v současném tempu, které udávala hlava. Vzácný jev. Celý den naprosto chaotický, ale vše, co jsem potřebovala, vše jsem udělala. Nakonec došlo i na tu hudbu, a to dost hlasitě. A když jsem do toho ještě pustila i vysavač, můj pes začal nepříčetně štěkat. Ovšem štěkání naprosto totožné, jako když k nám někdo zvoní.

A tak jsem pochválila psa a užasla, že i přes silné decibely a vysavač k tomu, slyší zvonek. Všechno jsem vypnula a běžela otevřít. To, že k nám určitě někdo zvonil umocnilo ještě i to, že pes běžící se mnou po schodech otevřít řval už jako kráva, jako by měl přijít někdo známý. Přiznám se, že jsem se v duchu neubránila poznámce „kdo to k nám leze“, neboť jsem byla vyrušena od zápalu práce a to nemám ráda.

Zpocená až na pr… jsem zvědavě otevřela vrata….. a tam nikdo. Řvoucí kráva se proměnila opět v malinkatou čivavičku, která spokojeně běžela očůrat první keřík. Tak tohle byl mazec! To bylo fakt na palici. Čivava fingující návštěvu, jen aby mě vylákala ven a já musela vypnout její nepřátele číslo jedna a dvě. Číslo jedna je 750W hudby, i když tolik jí nepouštím, mohlo by ji to rozškubat na cimprcampr. Nutno podotknout, že hudbu nemá ráda spíše ze žárlivosti, nesnáší když  provozuji pokus o tanec, nedejbože zpívám. To se okamžitě dožaduje mé náruče a olizuje mě všude, kde to nesnáším, protože ONA, ona je číslo jedna.

Nepřítel číslo dvě je vysavač, který než zapnu, bedlivě hlídá. V momentě, kdy Jupiter spustí svůj astronautický zvuk, spustí ho i čivava a střemhlav se letí zakousnout do hubice. Jsem rychlejší a uhnu s ní. Nechci, aby si vymlátila ty své pidizuby. A když se takto chvíli notně přetahujeme za velkého řevu Jupitera i čivavy, nakonec to ona – dáma vzdá a jde se schovat za gauč, kde setrvá, dokud Jupiter nezmlkne a nevrátí se na své místo.

Nakonec se dočkala. Jupiter chrní ve skříni, jen hudbu jsem ještě nechala dohrávat. Říkala jsem si, že i ten pes je dnes nějak na palici, protože zapomněl hlídat troubu, ve které se peklo koleno. A tak jsem sklízela nádobí, co mi velela hlava asi před dvěma hodinami a zpívala s Adele……“Hello from the outsideeee“, jenže jsem se nějak zapomněla ovládat, až jsem se lekla svého hlasu. Strašně dlouho jsem už takto na plné pecky nezpívala a uvědomila jsem si, že je to děsně boží. Zařvat si z plných plic. Čivaví oči na mě nevěřícně zíraly zpod stolu. Nedala jsem se a řvala dál……. „I must've called a thousand times“...

Během zpěvu, který jsem jak jinak komolila jsem si uvědomila, kolik mi toho dnes prošlo rukama, kolik jsem toho dnes stihla. A ač chaoticky, všechno šlo tak nějak samo. Došlo mi, že hlavový den je super, pokud si ho člověk připustí, že tak nějak má vypadat. Sice na palici, ale v pohodě a dobré náladě.

Jeden kamarád mi dnes ohledně jedné záležitosti napsal: „Začínám se odpoutávat. Otevírám se, hledám nové možnosti.“ Nedalo mi to, než s ním souhlasit a napsala jsem mu: „Taky se pořád od něčeho a někoho odpoutávám, takový je život. Člověk za sebou nechává to, co je nepotřebné, co ti nedává šťávu, co ti bere energii, co tě nenaplňuje.... a hledá nové možnosti, nové příležitosti. Je třeba být otevřený novým věcem, novým lidem, novým příležitostem, byť člověk tak nějak tuší, že ve finále dostane zase přes hubu. Asi jsem divná, ....asi že dnešku vévodí hlava a ta moje je nějak prázdná, nevyužitá, otupělá a nejde to.....odpoutat se od ní...... .“

Nakonec to byla však právě ta hudba, která taky vévodí dnešku, jak jsem psala někde v začátku, a která mě tak nějak od všeho odpoutala. Hudba je lék. Zaplní ta prázdná místa v hlavě a pošle vás tam, kde je v tu chvíli dobře. U některých tónů pláčete, u některých řvete jako blázni a cítíte se neskutečně dobře. Na hlavový den je nejlepší hudba. Pro mě určitě. Protože mě dostala přesně tam, kde chci být.

A tak mám boží, hlavový den...... a ještě pár hodin zbývá! ;)