Zánik kultury svobodného plácnutí na ženský zadek

Po kolínských událostech je otřesen v základu jeden z pilířů evropské kultury, a to možnost volně plácnout ženskou přes zadek. Dřívější odlišný názor některých feministek byl považován za přehnanou hysterii.

Dva mladíci jeli v autě a jeden z nich v dobrém rozmaru plácnul přes zadek vedle jedoucí cyklistku. Ta spadla z kola a nepříjemně se zranila. Zpráva rozverně hovoří o dobrém nápadu, který se vymknul z ruky. Pokud by to dotyčný nepřehnal, nikdo by si této události ani nevšiml. Oné cyklistky by se na názor nikdo neptal. (http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/cernakronika/zenu-chteli-placnout-pres-zadek-ale-srazili-ji-z-kola-a-zranili.html)

Stačí se podívat na různé internetové debaty na toto téma. Ženský zadek se považuje za věc nabídnutou k hodnocení a lichotivému poplácání. To už i dětské zadečky jsou více chráněny. Italky musely také řadu let vést soudní spory, aby se vyjasnilo, že se jedná o sexuální obtěžování a nikoliv o vyznamenání. Původně totiž byly italské soudy též toho názoru, že občasné plácnutí není žádným prohřeškem. V Česku raději ženy žaloby tohoto typu nepodávají.

Plácnutí má tu vadu, že je „jen“ ponižující. Bohužel však se i při vážnějších sexuálních útocích seriózně medituje nad tím, zda náhodou žena nevyprovokovala útok svým nevhodným a vyzývavým jednáním. Vyznamenala se i kolínská starostka, která v první reakci přispěchala s návodem, jak se ženy mají správně chovat a s otázkou, zda náhodou samy ženy nezavdaly příčinu. Nejspíš byla též ona vychována k tomuto způsobu myšlení. Podobně pak reagovala i policie. Nic zvláštního se neděje, takový standard, kdy chlapi věnují ženám trochu více důvěrnější pozornosti. Jaksi přehlédli intenzitu útoků a také barvu pleti útočníků. Kolik ohlasu by se incidentu tohoto typu věnovalo, kdyby útočníky byli rodilí Němci?

Bojíme se neschopnosti imigrantů přizpůsobit se naší kultuře. Ale když si přečtou naše internetové debaty na toto téma, nenapadne je, že na tom plácání je něco dramaticky špatně. Chudáci malí, to se jen chtěli chovat podle našich kulturních vzorců a chybně vyhodnotili, co je komu dovoleno.

Samozřejmě, že to bylo násilí a potřebují za to řádně srovnat. Ale holt i my musíme důrazně ctít zásadu, že na nikoho cizího se bez jeho souhlasu nešahá. A definitivně přestat s úvahami na téma, nakolik žena svým oblečením a chováním provokuje a je sama odpovědná za sexuální útok. Obavy nevzbuzuje jen otázka, zda se mohou imigranti přizpůsobit naší kultuře, ale nakolik je naše kultura ve vztahu k ženám blízká k té muslimské.