Ortel propaguje Islámský stát

Kluci z kapely Ortel to nejspíš tak nemysleli, ale dělají přesně to, z čeho se teroristé hlásící se k tzv. Islámskému státu tetelí blahem. Pomáhají šířit strach. O to přesně těmto hrdlořezům jde. A ani nemusí platit za reklamu. Nejsou v tom sami, napomáhají tomu i média, která přebírají otřesné záběry černého zakuklence a klečícího bílého muže v oranžovém hábitu. A pak také všichni ti, kdo panicky mailem rozesílají fotky samostatných hlav a hlav na jiných částech těla, kde normálně bývají.

Jak ukazují analýzy všech těchto záběrů, jedná se o profesionální práci vyrobenou odborníky. Islamisté pochopili, že mají v ruce skvělou zbraň. Vyvolání hrůzy a odporu. Strach přece sráží do kolen. Což je také poselství hitu Mešita. Hudebně docela slušná skladba, jen by to chtělo vyměnit slova. Vždyť oni přímo křičí, jaké obavy jimi cloumají. Přitom podle záběrů jsou to docela dobře živení kluci. Normálně by člověk očekával, že prohlásí něco o tom, že zastrašit nenechají, že jim tyhle hnusy nezobou. Namísto toho natočí klip přesně v islámském stylu. A to se všichni rozčilují, kam ta Evropa spěje. Když bude plná rozklepaných kolen, zářivá budoucnost ji nečeká.

K tomu by ovšem bylo zapotřebí použít sofistikovanější taktiku. V oblasti, kde operují bojovníci Islámského státu, současně působí několik dalších uskupení, která se čas od času mydlí mezi sebou. Třeba o rozdělení zisku z ropných polí. Theo Padnos, který strávil zhruba dva roky v zajetí jedné z místních poboček Al Kajdy v Sýrii, vypráví zajímavé věci. Křesťan Padnos chtěl autenticky poznat muslimský svět. Mluví plynně arabsky a do problematických míst vyrazil za účelem podání autentického svědectví. Sám uznává, že šlo o největší blbost jeho života. I když si nikdy nebyl jistý dnem ani hodinou, byl schopný se svými vězniteli debatovat na téma islámu a co víc, stát si za svým. Odmítl konverzi k islámu, a to se vzápětí ukázalo jako velmi dobrý nápad. Jeho spoluvězeň se rozhodl obráceně, úctu a respekt věznitelů, ani lepší zacházení si tím nevysloužil. O žádný islám nejde. V zajetí ho drželi kluci, kteří byli v podobně problematickém postavení jak sám Padnos. Sice se vytahovali, ale mezi řečí vyplynulo, že růžová budoucnost je v Sýrii nečeká. Zrovna se nepohodli s jinými oddíly a hrozila jim též smrt. A to od muslimských spolubratří aktuálně bojující pod trochu jinou vlajkou. Nejčastějšími tématy hovoru byly proto otázky ohledně možnosti udělení uprchlických víz v Evropě, za jak dlouho se dá naučit třeba taková němčina, a především, jestli by jim Padnos nedohodil nějakou svobodnou ženu z některé ze západních zemí. To je realita.

Islám je marketinková nálepka, která pomáhá šířit strach. Ale fakticky o muslimskou víru vůbec nejde. Teroristé bez mrknutí oka zavraždí i konvertitu, jako bylo např. v případě Petera Kassiga. Pokud totiž konvertoval, našel se jiný důvod k vraždě. Co platí daleko víc je odvaha a znalosti. Mladí muži, kteří vyrostli v Evropě a odcházejí bojovat do Sýrie, toho o islámu často nevědí o moc víc, než průměrně vzdělaný Evropan. Akorát mají papíry na to, že jsou muslimové. Než přebírat nechutné obrázky s černým zakuklencem, nebylo by lepší psát o tom, jak jsou dotyční mimo to, čemu říkají islám? Jenže lidé se rádi bojí. A u těch fotek nemusí přemýšlet. Vyhrává však ten, kdo zná protivníkovy slabiny.