Bojíte se muslimů? Číňany na vás

Ten rozdíl je dramatický. Obavy z muslimů ovládly veřejný prostor a neustále se řeší, jak se zachránit pro budoucno, než nás úplně převálcují. Naopak vůči čínským příchozím jakoby se zapomnělo na základní práva českých občanů.

Teroristické útoky po Evropě ve spojení s krutostmi prezentovanými islamisty a s davy uprchlíků vytvořily obraz největšího současného ohrožení Evropy. Diskutuje se o tom, jak co nejvíce opevnit a ochránit hranice. Strach je pochopitelný a občané demonstrující za co nejpřísnější opatření nevyvolávají žádný podiv. Nevadí dokonce ani šibenice, na kterých by měli skončit ti, kdo jsou vyhodnoceni jako málo akční v boji proti islámskému nebezpečí. Občas se smíchají i dohromady věci, které spolu souvisejí v poněkud jiném sledu, jakože uprchlíci apriori nejsou teroristé, ale jen před islamisty utíkají. Drobné nuance přece není vždy řešit.

Číňané vstupují otevřenou branou a na stole leží možnost zrušení víz pro čínské občany. Nejsou to přece žádní teroristé, a až na výjimky dokonce ani ne muslimové. Jejich cestování samo o sobě by nebylo problém, ať si u nás klidně utrácejí peníze stejně jako jiní turisté. Jako problematická se ukázala jejich přecitlivělost na některá témata. Zatímco ustupování muslimům a jejich náboženských požadavkům je chápáno jako nezřízený multikulturalismus, Číňané se ohradili a ustoupit museli čeští občané.

Policie okamžitě kontrolovala domy s tibetskými vlajkami a nutila některé majitele domu je sundat pod záminkou, že brání bezpečnostním opatřením v souvislosti s čínskou návštěvou. Na FAMU dokonce začali dva policisté vyšetřovat, kdo dal souhlas s vyvěšením tibetské vlajky. Když jsem si poprvé zprávu přečetla, nebyla jsem si jistá, zda se nejedná o apríl. K mému zděšení skutečně ne. Tedy to je hodně rychlý návrat do časů před listopadem 1989. Vyjádření politického názoru je přešetřováno minimálně téměř jako přestupek. Prý s tím nesouhlasí Číňané. Přesně jako za komunistů, kdy se také nesměly vyvěšovat vlajky ošklivých kapitalistických států.  

Přidali se ovšem i mnozí diskutující. Proč se zastáváte Tibetu, a nevadí vám, co se děje v Saúdské Arábii, Turecku, a dalších zemích? A to jako co? Pokud neprokážu dostatečnou kvalifikaci, tedy, že již dříve jsem protestovala proti všem nepravostem ve všech diktátorských a autokratických státech, nemám nárok se vyjadřovat proti okupaci Tibetu? Jedním vrzem to také udělat nemůžu, jelikož by to bylo až příliš dlouhé čtení. Přesně tohle je relativizace. Braň hodnoty, jen když se to hodí. Nekecej do poměrů v Číně, jinde také nepanují demokratické poměry. A navíc kyblíček špíny na poměry v Tibetu před čínskou okupací. Vlastně můžou být rádi za trochu pokroku.

Co nás vážně ohrožuje je naše vlastní nekonzistentnost v bránění našich hodnot. Nikdo nenutí nikoho, aby protestoval proti poměrům v Číně a podporoval Tibet. Ti, kdo tak činí, jen využívají svých poltických svobod. Pokud za to bude omezování policií, je to hodně na pováženou.

Pevný postoj znamená, že známe naše hodnoty a jsme na ně hrdí. Nemusíme je nutně vnucovat jiným státům hlava nehlava, ale je zcela namístě vyjádřit otevřeně svůj názor, co si o jejich excesech proti lidským právům myslíme. Je plno nářku nad úpadkem Evropy a ztrátou jejích hodnot. Bojíme se o ně tváří v tvář muslimským příchozím. S nesmírnou lehkostí se proklamovaných hodnot na druhé straně sami vzdáváme. Když se ale někdo ozve proti Číně, najednou slyší: pšš, nekaz kšefty.