Ministr zemědělství Ivan Fuksa v pátek odpoledne 22. července 2011 ve své tiskové zprávě stručně oznámil všem zemědělcům, že zastavuje administraci dotačního programu na výstavbu a modernizaci bioplynových stanic z důvodu úspor finančních prostředků. Smutným faktem je, že Ministerstvo při tom před několika týdny dotační program samo vyhlásilo a přijímalo žádosti. Chování a přístup pana ministra je velice prapodivný. Od pondělí mě volají rozčílení zemědělci, kteří strávili poslední měsíce vyřizováním nutných formalit, strávili hodiny papírováním a investovali desítky tisíc do projektové přípravy, aby nakonec zjistili, že jejich práce a snažení byla zbytečná.
Je to u nás Kocourkov a ukázka arogance. Ministerstvo ještě před měsícem vyhlašuje dotační program (příjem žádostí 14.6.-27.6.), aby za několik týdnů zjistilo, že na něj nemá údajně peníze. Při tom je tento program financován z EU. Celkově by se jednalo o přibližně 500 mil. Kč, při čemž finanční příspěvek z rozpočtu ČR by byl cca 120 mil Kč. Vláda tak opět šetří na naprosto nesprávných místech. Pokud by zastavila, či finančně omezila nějaký národní dotační program, šlo by to ještě pochopit, ale zastavit program, který mohl do českého zemědělství přinést několik stovek miliónů korun z rozpočtu EU, je neomluvitelné a selským rozumem těžko pochopitelné.
Toto rozhodnutí má potom pouze jedno jediné vysvětlení. Vláda ODS, TOP09 a VV je tažena lobby velkých energetických společností, které nemají zájem o výrobu el. energie z obnovitelných zdrojů, které nemají pod vlastní kontrolou (na rozdíl např. od fotovoltaiky, kde již většinu projektů skoupily). Rozhodnutí o zastavení tohoto programu prý vzešlo přímo od premiéra Petra Nečase. Vše zatím totiž nasvědčuje tomu, že se nejedná o bohulibý záměr ušetřit finanční prostředky, ale vyhovět energetické lobby, která je jedním z hlavních přispěvatelů do stranických pokladen stran této vládní koalice. A čeští zemědělci? Ti opět jen spláčou nad výdělkem.
Ano, lze namítnout, že víme, co přinesla masivní podpora fotovoltaických elektráren, ale v případě bioplynových stanic je situace podstatně jiná. Bioplynové stanice staví přímo zemědělci, ano zpracovávají tam převážně rostlinnou biomasu, ale mnoho z nich tam zpracovává nevonící odpad z živočišné výroby (kejdu) a ta posléze slouží jako hnojivo pro pole. Je třeba jen upravit podmínky pro přidělení dotace pro stavbu bioplynové stanice tak, aby ji nestavěli farmáři, kteří následně v osevním postupu musí pěstovat většinově jen kukuřici a nedbají tak zásad správného hospodáře. Je třeba upravit podmínky tak, aby ten kdo dotační podporu získá, v bioplynové stanici zpracovával i odpad z živočišné výroby a tím i zásadně vylepšoval ekonomiku této dnes obtížně ziskové oblasti zemědělství. Tzv. bioplynové stanice zemědělcům totiž pokrývají část nákladů na ztráty vznikající v zemědělské prvovýrobě a rozkládají jim podnikatelská rizika.
Bohužel zastavením programu podpory výstavby bioplynových stanic se jen zhorší podmínky našich zemědělců a konkurenceschopnost. Navíc by realizace staveb přinesla nemálo pracovních míst především na venkově. Najde se ovšem jen velmi málo zemědělců, kteří budou moci bioplynové stanice postavit bez dotací, na rozdíl od Německa, kde je toto odvětví skutečně podporováno a v příštích letech se chystá vybudovat víc než čtyři tisíce bioplynových jednotek. Německé zemědělství tak bude zase o něco konkurenceschopnější, než to naše.
Marian Jurečka
