V posledních týdnech se v českých médiích rozhořela debata o tom, zda totalita tady byla od roku 1948 do roku 1953 nebo 1956 nebo až do roku 1989. Politologové, historici a vlastně celá široká veřejnost je vtahována do sporu o totalitu. Na tomto sporu je bohužel nešťastné to, že spíše vítězí vlastní zkušenost než nějaké obecné principy. Ukázkovým příkladem tohoto výkladu dějin je např. blog pana profesora imunologie Václava HořejšíhoNekonečné vyrovnávání s minulostí a „totalitou“(viz. odkaz níže), který byl uveřejněn již v roce 2008, ale byl panem profesorem připomenut nedávno znovu.
Období komunistické nadvlády si sám rozděluje na období krvavé a pak méně krvavé. To první období (do nástupu Chruščova v roce 1956) pak označuje za totalitní, ty další období označuje již pouze za autoritativní a diktátorské, protože v očích pana Hořejšího už nebyly tak krvavé. Na první pohled pochopitelné. Ale pokud se snažím nově, tak nějak po svém, definovat odborné pojmy, které jsou již jednou definované, tak se nutně z celé debaty stane bramboračka. A to se stalo i v tomto případě.
Postojům profesora V. Hořejšího lze možná i rozumět, protože tento člověk vystudoval Karlovu universitu v době normalizace. To se podařilo i nečlenům KSČ, kteří ovšem neměli záznam ve svém posudku, "že se staví nepřátelsky k našemu socialistickému zřízení", (nebo že pocházejí z takové rodiny - jak například moji rodiče). Udělal posléze i kandidaturu věd, to už musel být člověk komunistům velmi loajální. Aby jej komunisté pustili v roce 1985 na Harvard University - tak to se podařilo jen "dobře prověřeným lidem, plně oddaným věci socialismu". Pan profesor se měl asi za totality poměrně dobře. Vypadá to, že díky jeho schopnosti se přizpůsobit komunistickému režimu, vyšel s vlky, protože s nimi buď vyl, nebo dělal, že vyje. Musel ten režim tolerovat a snažil se "proplout" kvůli svému osobnímu prospěchu. Ostatně tak to dělalo tisíce lidí, naposledy mediálně porcovaný Jan Fišer. Proč by takový člověk připustil, že byl pěšákem totalitního režimu, když je pro něj jednodušší, tvrdit, že v té době u nás už žádná totalita nebyla? Totéž je i s holocaustem, který je nepopíratelný a přesto jsou jedinci, kteří tvrdí, že žádný nebyl!
Samozřejmě, že v Československu do roku 1989 byla totalita. Na konci osmdesátých let již téměř nekrvavá, ale totalita to byla. Hlavní rozdíl mezi autoritativním režimem a totalitním je definován v tom, že vládnoucí skupiny se snaží postihnout, ovládat všechny aspekty veřejného a soukromého života. Diktátorský režim může fungovat ve svobodném ekonomickém prostředí, ale totalitní systém nikoliv. Komunistický režim u nás byl až do r. 1989 totalitou, protože nesl všechny její rysy: státem vynucovaná politická ideologie, jediná strana ovládající státní aparát, policejní kontrola a sledování občanů včetně používání mimosoudní represe a zastrašování, státní a centrálně řízená ekonomika, monopol na prostředky masové komunikace a mohl bych takto dále pokračovat. Tvrdit, že na konci osmdesátých let jsem si v hospodě mohl říkat co chtěl, že se vydával Hrabal a mladí vědci jezdili na Harvard je skutečně nepochopení systému, ve kterém tehdy lidé žili. I v Sovětském svazu mladí prověření vědci jezdili na zahraniční univerzity, v hospodě a na chatách se mluvilo úplně jinak než oficiálně. To nemění nic na skutečnosti, že ten režim ze své komunistické podstaty byl totalitní, i když na konci již politicky, ekonomicky a vojensky zesláblý.
Nechci tímto textem vůbec zpochybňovat odbornou erudici Prof. V. Hořejšího, ambicí tohoto textu je reagovat na jeho konkrétní vyjádření k naší minulosti.
Ing. Marian Jurečka, 1. místopředseda KDU-ČSL
https://www.facebook.com/marian.jurecka?ref=tn_tnmn
text Prof. Hořejšího: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=2380
