Kterak se Kalousek hlasitě směje, Nečas smutně dívá a Dobeš?

Minulý týden měl ministr financí Kalousek opravdu důvod k radosti. Nejprve zažaloval celou Zemanovu vládu za prodej IBP a potom „odstranil“ zbytečné příživníky na českém sportu, když se spolu s ministrem Dobešem rozhodl, že se peníze na český sport budou posílat „přímo“ a nikoliv jako v minulosti, přes ČSTV. Obě kauzy byly mediálně velmi dobře zviditelněné a většinově také pozitivně přijaté. Pohádka o spravedlivém ochránci českého státního rozpočtu a sportu může pokračovat. Jenže objevují se první mráčky.

Na Kalouskovu interpretaci událostí kolem pádu IPB velmi nesouhlasně zareagoval guvernér ČNB Miroslav Singer. Mnozí si možná pomyslí, že vracet se ke kauze IPB je zbytečné. To je ovšem omyl. Příběh IPB je obrazem příběhu devadesátých let. A hraje se o hodně. Mnoho tehdejších aktérů je dodnes ve vysoké politice nebo českém byznyse. Také interpretace celé kauzy IPB má vliv i na následné posouzení celých devadesátých let. Jde o politiku i konkrétní politiky. A to pan Kalousek moc dobře ví. Copak IPB do problémů dostala Zemanova vláda? Bude zajímavé sledovat další vývoj.

Jestliže kauza IPB zasahuje do mnoha politických sfér, starost Miroslava Kalouska o blaho českého sportu, je již pouze jeho osobní politický byznys. Rozhodnutí posílat peníze „přímo“ sportovním svazům znamená totiž jediné. Další navýšení vlivu ministra financí. Ten si jistě někde mne ruce a volá Láďovi Šustrovi: „Je to dobré, bratře, zase jsem všechny přechytračil. Oni si myslí, že když ztratíme Sazku a zakážou nám porcovat medvěda, tak že se z toho poděláme. Nepodělám. Peníze už zase budu rozdávat jenom já“ a ohromující smích zaznívá z ministerstva financí. Premiér Nečas z nedalekého Úřadu vlády jen pozvedl obočí a zadíval se smutně z okna. K uším pana ministra Dobeše smích nedorazil, (vzhledem ke vzdálenosti budov ministerstva financí a školství), jen se  blaženě  usmívá, jak vyzrál nad bafuňáři z ČSTV.

Marian Jurečka