Přesně před 117 lety Alfred Nobel podepsal svou závěť, ve které založil tradici udělování Nobelových cen. Pokládám za užitečné připomenout, kde se berou peníze, které laureáti dostávají. Dovolím si citovat část Nobelovy závěti: „…Já, níže podepsaný Alfred Bernhard Nobel, po zralé úvaze vyjadřuji tímto svou poslední vůli a přeji si, aby s majetkem, který zanechám po své smrti, bylo naloženo takto:Se zbývající částí mé majetkové podstaty ať je naloženo následujícím způsobem. Vykonavatelé závěti vytvoří z kapitálu získaného prodejem cenných papírů fond, z jehož úroků budou každoročně udělovány ceny těm, kteří se v uplynulém roce nejvíce zasloužili o lidstvo...“
Je pozoruhodné, že až do dnešních dnů je každoročně stále co k vyplácení. A nejedná se o malé částky. Podívejme se na nadaci a na její hospodaření podrobněji. V roce 1900 měla celkový majetek ve výši 31 milionů švédských korun (jedná se o ekvivalent 1,5 miliardy dnešních švédských korun). Hodnota Nobelovy ceny v roce 1901 činila 150 800 švédských korun. V roce 1923 to však bylo již jen 115 000 (tedy 76 % původní hodnoty, a to po zanedbání inflace, která skutečnou hodnotu ještě výrazně snížila).
Proč se nedařilo správcům nadace udržet stále stejnou výši a stejnou hodnotu Nobelovy ceny? Jejich strategie byla založena především na investicích do státních dluhopisů, případně do půjček krytých hypotékami či nemovitostmi. Takové investice byly málo výnosné, občas i ztrátové.
V roce 1950 měla Nobelova cena hodnotu jen 38 % původní hodnoty z roku 1900. Obrat k lepšímu nastal až po roce 1953, kdy švédská vláda umožnila správcům nadace investovat do akcií. Díky této změně se výše vyplácených Nobelových cen zvětšovala. Na původní hodnotu (tedy stejnou jako roku 1901) dosáhla v roce 1991, kdy bylo vyplaceno 6 000 000 švédských korun. V roce 2010 bylo vyplaceno dokonce 10 000 000 švédských korun.
Na příkladu Nobelovy ceny je vidět, že investice do dluhopisů či do cenných papírů mají svá rizika, a ne vždy přinášejí očekávaný efekt v předem určeném čase. V případě Nobelovy ceny a fondu, který ji zpravuje, je navíc nutné poznamenat, že za celou dobu existence nadačního fondu nebyla ve Švédsku měnová reforma, válka, okupace, hyperinflace či jiná velká společenská změna. Také je nutné dodat, že se fond nestal obětí žádného podvodníka.
Od 1. ledna 2013 se u nás rozběhne vládní penzijní reforma. Ta má ambici nabídnout občanům možnost zajistit si svůj budoucí důchodový příjem investicí do cenných papírů. Jak vidíme na případu Nobelova nadačního fondu, může to vést k úspěšnému zajištění v budoucnu, ale také nemusí. Kdyby Nobelova nadace sídlila na našem území, zůstatek na kontě by byl po dvou válkách, čtyřech měnových reformách, dvou okupacích a desítkách let vysoké inflace nulový. Laureáti by dostávali jen diplom a kytku.
Marian Jurečka
1. místopředseda KDU-ČSL
