Nenechme se opět "nachytat na švestkách"

Covid je na ústupu... Hurá....!  Ale jsme připraveni na možnou podzimní ataku pandémie? Zvládneme ji  lépe? A i kdyby nepřišla, může se objevit jiná infekční hrozba....  

Po bitvě je každý generálem. Co Čech to názor na řešení kovidové anabáze.  Jedni vládě tleskají, že nás ochránila před „italskou“ cestou desetitisíců mrtvých, druzí jí nemohou přijít na jméno s tím, že opatření byla přehnaná a zbytečně nákladná. Pravdou zůstává, že jsme měli z pekla štěstí. Přiznejme si, že připravení jsme moc nebyli a státní správa to nahrazovala přísnými opatřeními, která jsme vesměs my občané dodržovali. To je jistě dobře. Na druhou stranu se ukázalo, že materiální připravenost (myslím tím respirátory, roušky, dezinfekce, atd.) byla minimální nebo žádná. Zřejmě především díky tomu, že „import“ onemocnění vzhledem ročnímu období a relativní homogenitě a malé migraci obyvatel ČR nebyl masivní, onemocnění si vyžádalo „jen“ přes tři stovky obětí a pří veškerém respektu k zemřelým a je-jich rodinám, jde o nízký počet.  Materiální ztráty budou vysoké, těžko je nyní odhadovat a budeme je jistě několik  roků obtížně dohánět.

Jisté je, že obdobná opatření si těžko můžeme znovu dovolit. A štěstí také nemusíme stále mít. Je vrtkavé a spíše přeje připraveným. Proto musíme být připraveni a tím mám předev-ším na mysli na možnou druhou ataku kovidové infekce na podzim, i když to samozřejmě nikdo neví. My toho celkově vůbec mnoho o tomto onemocnění nevíme. Zdá se, že koro-narovirus COVID-19 mutuje a možná vakcína, která zatím ani není, nemusí fungovat. Také není jisté, že získané protilátky v našem těle vydrží a na jak dlouho. To vše jsou výzvy, které problematiku připravenosti ztěžují. Přesto je životně důležité se na možnou druhou vlnu infekce připravit, může se to hodit kdykoliv.

O nutnosti materiálového předzásobení není pochyb. Minimálně na šest týdnů mít k dispo-zici respirátory a roušky, atd. pro zdravotníky, záchranáře, maloobchod, sociální služby a to i na trhu pro všechny skupiny občanů. Doma musí zůstat jen ti z ohrožených skupin. Ostatní dále pracují, chodí do škol, do restaurací, nakupují a cestují. Samozřejmě chrání se rouškami, hygienou a omezeným sociálním kontaktem…..  Jinak se ekonomika zhroutí.  Chytrou karan-ténu již máme. Stačí ji dopracovat tak, aby byla životaschopná plošně po celé republice. S tím souvisí daleko širší možnost PCR testů na přítomnost viru v našem těle. Hovořím o 20ti až 30 tisících testů denně, nelze je přeci opět nahrazovat 14ti denní karanténou. Ta je daleko draž-ší. K tomu je zapotřebí mít k dispozici větší logistiku odběrových míst a hlavně laboratoří. Možná tzv. „pooling“, tj. nepřesně označované „hromadné“ testování odebraných vzorků, by mohl být řešením. V karanténě by zůstávali pouze pozitivně testovaní jedinci (a ti, kteří čeka-jí na výsledek PCR testu), nikoliv všichni s kontaktem s nakaženými.

Zapotřebí je logisticky propracovanější zdravotnický systém. Není již dále možné opětovně odkládat desetitisíce operací, zákroků a vyšetření. Také není (a ani nebylo) správné vyzvat občany, aby nechodili k lékaři, či „jen“ volali. Řada stavů byla zdravotně zanedbána. Ne každý svůj zdravotní stav správně posoudí…. A  protože bude třeba (v případě „druhé“ vlny kovidového onemocnění) opět vyhradit ve větších nemocnicích lůžka, je třeba zavést větší míru provázanosti velkých regionálních nemocnic s těmi menšími. Například v Praze je pět velkých nemocnic: FN Motol, Všeobecná fakultní nemocnice, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Nemocnice na Bulovce a Thomayerova nemocnice. Jistě je logisticky možné tyto nemocnice více propojit s „menšími“ nemocnicemi ve Středočeském kraji: Nemocnicemi v Kladně, Mladé Boleslavi, Benešově, Příbrami či Kolíně. Tak, aby operativa, především od-kladná (elektivní), probíhala tam. Samozřejmě při potřebě i operativa akutní.

S tím je spojena potřeba konečně vyřešit financování malých a středních nemocnic. Poslední měsíce jasně ukázaly, že se bez nich neobejdeme. Nejde jen o politiku starostů a radnic, kteří nechtějí o „svou“ nemocnici přijít. Přeci není správné nechat je dlouhodobě „vyhladovět“ a pak zaniknout s cílem něco ušetřit.  Je otázka, co se ušetří...?  A kdo je nahradí….? V těch fakultních nebo krajských nemocnicích by měla být soustředěna především specializovaná péče a také věda a výuka. Jinak dochází k zahlcení systému. Všichni dělají všechno, někdy bohužel s chybami. Dobrými průkopníky jsou nyní Liberecký kraj, respektive Krajská nemoc-nice Liberec s převzatou  Nemocnici Frýdlant nebo Ústecký kraj, resp. Krajská zdravotní s převzatou Nemocnicí Rumburk. Financování většiny diagnóz v těchto malých a středních nemocnicích nestačí na jejich provoz. Tento stav je dán historicky a souvisí s trvalým pod-financováním zdravotnického systému v ČR. Velké nemocnice si se situací dlouhodobého podfinancování poradily (nebo byly čas od času oddluženy)ale malé nikoliv. Jejich případný zánik si již  nemůžeme dovolit. Pomohl by tzv. DRG Restart, což je ministerský projekt konso-lidace úhrad za diagnózu. Dosud na něj ale chyběly peníze.

Posledním problémem, který bych v této souvislosti rád zmínil, je navýšení počtu kvalifikova-ného lékařského i nelékařského zdravotnického personálu. Všichni snad již vědí, že je ne-dostatek kvalifikovaných zdravotních sester, laborantů, zdravotnických záchranářů a také lékařů. Z větší části nejde o peníze (i když také), ale o nastavený systém vzdělávání. U nelé-kařských zdravotnických povolání vidím cestu v návratu výuky plně kvalifikovaných od-borní-ků na střední školy při zachování možnosti výuky na vysokých školách a vyšších odborných školách. A u lékařů je nezbytné zjednodušit a lépe zorganizovat jejich postgraduální vzdělá-vání například tím, že sice bude organizováno na lékařských fakultách, ale koordinátorem bude ve všech oborech (kterých bude méně) Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceu-tů, který přeci jen má větší aparát než příslušný odbor MZ ČR a byl dříve za tímto účelem vybudován. A finanční prostředky budou transparentně vynakládány především lektorům postgraduálních studentů, kteří budou pracovat na smlouvu s IPVZ a budou také nějakým způsobem hodnoceni. Cílem je přehledné a kvalitní postgraduální studium s dohlédnutelnou atestací a plně kvalifikovaným lékařem!