Žízeň po životě

V dnešním evangelijním oddíle jsme četli, jak Ježíš se setkává se samařskou ženou a žádá ji o vodu. Je v nepříjemné situaci.Šlo mu o život.

Kázání na 19. 3. 2017

Biblická čtení: Exodus 17, 3 – 7; Římanům 5, 1 – 8; Jan 4, 5 - 42

Biblická čtení je možno si přečíst zde: http://www.biblenet.cz/

            V dnešním evangelijním oddíle jsme četli, jak Ježíš se setkává se samařskou ženou a žádá ji o vodu. Je v nepříjemné situaci. Odchází z Judska do Galileje. Činí tak, protože se tehdejším náboženským autoritám nelíbili jeho úspěchy. Ukázal, že je v nich spousta pokrytectví. Ba dokonce jak víme z jiných míst v evangeliích, mu farizeové a zákoníci usilovali o život. Tak tomu bohužel často v životě bývá. Ten, kdo spoustě lidem pomohl, ten, jehož poselství je naprosto pozitivní a ukazuje Boží lásku, musí utéct. Hrozí mu smrtelné nebezpečí od lidí, kteří si myslí, že slouží Bohu. Nechápou, že podstatou Boha, kterému slouží je nezměrná milost a láska, kterou Ježíš celým svým životem ukázal.

            Odmítnut svými vlastními přichází Ježíš, žid mezi Samařany.  Odmítnut, pronásledován svými vlastními pro svědectví o Boží lásce, milosti a pomoci, přichází Ježíš k lidem, kterých se židé štítili, se kterými se nestýkali. Samařané byli potomci Galilejců smíšených s pohany, kteří sem byli asyrskými dobyvateli v osmém století deportováni. Věřili také v Hospodina. Uznávali Mojžíšův zákon. Měli však jiné vymezení posvátných knih, jiné výklady. A ta jinakost vadila. Pro židy byli ještě horší než pohani – byla to nevítaná konkurence. Pro lidi, kteří si zakládají na čistotě svého kultu a učení na svém výkonu a ne lásce bývají kacíři, kteří třeba jen trochu zpochybňují to mé, ti nejnebezpečnější. A mezi skupinou lidí, která by byla ta poslední, se kterou by se žid chtěl setkat, potkává Ježíš někoho, kdo je symbolem někoho, kdo je naprosto nepřijatelný stojí na posledním místě ve společenském žebříčku. Potkává ženu – v té době vedle muže druhořadou bytost. A nejen to. Dokonce to byla cizoložná žena, která před tím měla už pět mužů. Symbol nepřijatelnosti, někdo s kým by se zbožný, slušný muž naprosto nechtěl setkat. Skandál.

            A právě někoho takového prosí Ježíš: „ Dej mi napít.“To je gesto, které v sobě skrývá velmi hlubokou symboliku. Ježíš tady ukazuje něco z naprosto neuvěřitelného, závratného tajemství Boží lásky. Ne, Ježíš není jen unaven cestou, horkem. Ježíš tady ztělesňuje, zpřítomňuje samotného Hospodina, který žízní. Jak může Bůh žíznit? Ale ano. Bůh žízní, touží po tom, aby navázal vztah, aby zachraňoval ty, které stvořil ty, kteří jsou jeho dětmi. A proto v Ježíši k nim sestoupil a sestupuje do hlubin jejich utrpení. Není tak hluboké bídy a zavržení, hříšnosti, aby do ní Bůh nechtěl sestoupit. A příkladem někoho takového je tato cizoložná žena z kacířského národa.

            A stejně jako Ježíš odpovídá Ježíš ženě na její údiv, že jí může dát něco, co uhasí její žízeň tak to nabízí i nám. Ježíš věděl, co je žena zač. Bůh ví, co jsme zač my. Žena hledala uspokojení v náručí mnoha mužů a nedostalo se jí ho.  A my také často v životě hledáme něco, co by nám přineslo uspokojení – uznání, majetek, pocty, rozkoše. A místo toho přichází často prázdnota, zklamání. A stejně jako té ženě tak i nám Bůh nabízí vodu živou – poznání jeho přítomnosti milosti a lásky, vědo zázračnosti podstaty samotného života. Z toho potom plyne radost, vděčnost úžas.

             Je to paradox. Bůh podle biblického svědectví touží, zoufale žízní po tom, aby se on sám nám dal, napojil nás svojí přítomností, poznáním svojí milosti a lásky. A stejně jako té cizoložné samařance ukázal – jsi takový, jaký jsi a právě proto po tobě toužím, abych ti pomohl a zachránil tě. To je ctění Boha v duchu a v pravdě o které Ježíš dále v evangeliu mluví.

            To je Boží vůlí, Ježíšovým pokrmem je toto hlásat, být ztělesněním Boží darující se lásky. Učedníci se diví, že se baví se ženou, samařskou. Neví, nerozumí jeho slovům o pokrmu. Jejich zdrojem nasycení, uspokojení není vědomí Boží lásky – záchrana ztracených. Ježíšovy učedníci, jak víme, toužili po místech Ježíšově vládě – po své vlastní kariéře.

            A tak sestry a bratři, pojďme k prameni vod živých, zdroji pravého pokrmu – uspokojení – Bohu samotnému, který se nám chce dávat – k poznání toho, jak jsme obdarováváni. To nám symbolizuje večeře Páně - eucharistie. V ní si připomínáme, že Bůh k nám sestupuje, chce se s námi sjednotit.

Amen