jedním z důležitých momentů zvěsti postního období je to, že naše víra je vírou navzdory....účelem kázání je ukázat, že život spočívá v něčem jiném, než nám ukazují mocnosti ovládající tento svět.
Kázání na 21. 2. 2016
Biblická čtení:Genesis 15, 5 - 12.17 - 18; Filipským 3, 17 - 4, 1; Lukáš 13, 31 - 35
Milé sestry, milí bratři,
jedním z důležitých momentů zvěsti postního období je to, že naše víra je vírou navzdory. Můj učitel homiletiky, nedávno zesnulý profesor Filipi napsal ve své knize o tvorbě kázání, že účelem kázání je ukázat, že život spočívá v něčem jiném, než nám ukazují mocnosti ovládající tento svět. A mocnosti ovládající tento svět, pod tímto názvem si hned nemusíme představit hned nějaké okultní démony. I když moc zla v nás a kolem nás je opravdu velká. Pod tím si můžeme představit dnes hlavně reklamu, módu, sdělovací prostředky.
A biblická zvěst nám chce sdělit, hlavně teď v textech určených na postním období - cesta k opravdu smysluplnému životu vede někudy jinudy než by se mohlo zdát z toho co čteš a slyšíš kolem sebe. Běž tím směrem, i když se to zdá tak nepravděpodobné.
I naše dnešní tři biblické oddíly nám to velice názorně ukazují. Nejdříve čteme o Abrahamovi. V předcházejících verších se ptá Hospodina, co s ním bude. Nemá dědice. On sám je už pokročilého věku. Jeho manželka také, navíc neplodná. Bůh ho vyvede a zaslibuje mu, že počet jeho budoucích potomků bude možno přirovnat k počtu hvězd na nebi. No není to tak trochu výsměch. Ani ne. Ono když se to vezme tak, že duchovními dětmi Abrahamovými jsou vlastně i příslušníci tří monoteistických náboženství - židovství, křesťanství a Islámu, tak se dá říci, že toto proroctví se naplnilo. A v tom poněkud temném líčení zvířecích obětí, které odpovídá zvykům v tehdejší době, můžeme také vyčíst potěšující zvěst. Obětovanými zvířaty měli projít obě dvě smluvní strany. Dávali tak najevo, že když poruší smlouvu, má se jim stát to, co oněm zvířatům. Tady ale prochází pouze Hospodin. To nám ukazuje, že garantem smlouvy je sám Hospodin. Tato smlouva, závisí jen na něm a ne na pomíjivých silách a schopnostech nás lidí. A Bůh ji nezruší.
Ano, to co zaslibuje Hospodin je nepomíjející. Zaslíbení Abrahamovi se splnila. Vítězství nevěry, modlářství bylo vždycky pouze dočasné. Své o tom věděl i apoštol Pavel. Vyzývá Filipské, aby neopouštěli učení, které jim předal. Po té, co jim ve svém listu předložil ideál Ježíše Krista, jehož Božství spočívalo v jeho službě, varuje své adresáty. Krista Bůh vzkřísil. Ukáže se, na konci věků, že v něm je smysl života. Ale těmi konci věků nemusíme hned myslet konec světa. Ono se to pozná již na konci života. Když mluvím na pohřbech, tak vždy pozůstalý chtějí, aby tam zaznělo, že zesnulý žil podle určitých principů a zásad. Ani neví, že jsou to vlastně principy a zásady obsažené v evangeliu.
Samotnému Ježíši šlo za jeho pozemského života o život. On však jde do Jeruzaléma, i když ví, co ho tam čeká. Znova opakuje prorocký nářek nad Jeruzalémem. Tolikrát Bůh nabízel to, co vede pokoji. Oni však nechtěli. Proto jejich dům zůstal prázdný.
To řečeno Jeruzalému, židům v tehdejší době.
Ale stejně jako tehdy i k nám chce Bůh mluvit a vést nás cestou života. I nám staví před oči obraz Ježíše trpícího služebníka, který byl vzkříšen. A stejně jako Abrahamovi se zdálo, že Boží zaslíbení o potomstvu jsou nereálná, sám to neviděl, tak i dnes se lidem zdá, že je to jen hloupost, pověra, zvyk z minula. A nejsou to jen lidé tzv. ze světa. Něco podobného je možné vidět i u lidí, kteří jsou formálně členy církve.
Ano, kostely jsou prázdné, církev u nás není věrohodná. Lidé si žijí, jak chtějí, populární je to co je v rozporu s biblickou zvěstí. To ale nic nemění na tom, že to co Bůh ukázal v příběhu života, smrti a vzkříšení to, co vede ke skutečnému životu, ke skutečnému lidství.
A ti, kdo se tomu vysmívají, odmítají to, poznají dříve či později svůj omyl.
A tak sestry a bratři, snažme se skrze obnovu smýšlení setrvat na cestě, kterou nám ukázal Bůh v Ježíši Kristu. Ano, může se to zdát nepravděpodobné, mžeme být terčem posměchu a dokonce i pronásledování. Pokud z této cesty sejdeme může to být krátkodobě dokonce příjemné. Avšak na konci poznáme, že kdykoli jsme z této cesty sešli, velice jsme si uškodili.
Amen
