... různé tradice mají pro tuto neděli různé názvy. Ale tyto důrazy se dají spojit. Všechny mají na mysli to, abychom si na konci životního období připomenuli co je nejdůležitější, co opravdu přetrvá.
Kázání na 21. 11. 2021
Biblická čtení: Daniel 7, 9 - 10. 13 – 14; Jan 18, 33 - 37
Církevní rok dospěl do svého konce. Příští nedělí začíná advent. Dnešní neděle má v různých tradicích odlišné názvy. V reformačních církvích je to neděle bible či v luterských církvích neděle věčnosti. V Katolické tradici se slaví svátek Krista krále. Dnešní evangelijní text připadá na dnešní neděli v tzv. Ekumenickém lekcionáři.
Jak už jsem řekl, různé tradice mají pro tuto neděli různé názvy. Ale tyto důrazy se dají spojit. Všechny mají na mysli to, abychom si na konci životního období připomenuli co je nejdůležitější, co opravdu přetrvá.
V dnešním textu z Janova evangelia čteme o tom, že Ježíš souhlasně odpovídá na Pilátovu otázku, zda je král. Ano je. Ale jeho království není z tohoto světa. Jak tomu rozumět? Není z onoho řádu světa, který v lidské společnosti převládá. V tomto řádu vládnou většinou lidé, kteří mají na mysli svoji vlastní slávu, prospěch moc. V Ježíšově příběhu, v Ježíši samém, se zjevil, sdělil lidstvu svoji podstatu jiný král. Je to onen věkovitý, sám Hospodin, jak ho popisuje dnešního čtení z proroka Daniele. V tomto textu židé po té, co jejich zemí prošli různí dobyvatelé a říše vyznávají všemu navzdory víru ve panovníka Hospodina stvořitele. A nový zákon a sám Ježíš na tuto scénu odkazuje tím, že sám sebe nazývá syn člověka. Syn člověka, tajemná postava, které byla dána vladařská moc, sláva a království.
On náš Pán je králem úplně jiným, než jak si to běžně představujeme. Bůh, který se zjevil v Ježíši není a nechce být žádným imperátorem, který by všem naháněl hrůzu. Ježíš je králem, který se stal služebníkem všech. Na rozdíl od všech panovníků nechce přemoci lidi strachem, silou. Ne, on chce přemáhat, získávat své následovníky láskou. A to je jediný prostředek, kterým mají jeho následovníci získávat a přesvědčovat další. Mezi ním a všemi těmi, kdo se ucházejí o vládu nad lidmi je jeden podstatný rozdíl. Různí vládcové hledají svoji slávu a moc. Králi, stvořiteli jde cele o náš prospěch. On je dárcem života a mi jeho dětmi. Dokonce je to tak, že on sám je v listu Janově nazýván láskou.
Lidé v Ježíšově době čekali mesiáše, krále, který všechny nepřátele přemůže, nastane ráj na zemi. No kdo by si to nepřál. I Ježíšovi učedníci chtěli vlastně být ministry v Ježíšově vládě. Takovýchto mesiášů, či lži mesiášů se vyskytlo povícero a nikdy to nedopadlo dobře. Bůh zjevený v Kristu takto nejedná. Je v tomto světě skrytý. Jako jeho následovníci ale můžeme vědět a poznávat, že nám dává vítězit nad jinými nepřáteli. Pokud mu svěříme svůj život, může nám pomáhat vítězit nad tím, co ničí náš život, čím ubližujeme sami sobě a ostatním lidem. Ukazuje nám, co nás chce zotročit a dává nám sílu a moudrost, abychom to opustili. To je nesmírně důležité pro naše životy v manželství rodině, vztazích. Nakonec zjišťujeme, že přese všechno úsilí je to on a jeho milost, co nám pomáhá, co nás nese, co je jedinou skutečnou jistotou našich životů. Nemáme nic, co bychom nedostali. Mnozí lidé se tak zbavili různých závislostí na drogách, na alkoholu.
Ježíš přišel, aby vydal svědectví o pravdě. Kvůli tomu byl popraven, skončil jako nejhorší zločinec. Ano svět kolem nás se poznání pravdy, skutečné pravdy brání. Lidé si myslí, že tím uniknou nepříjemnostem života, že zvítězí. Ano je to ale jen dočasné vítězství. Nepravda, zlo, pokrytectví, sebestřednost, to vše může na čas vítězit. Má to ale sebedestrukční charakter. A jeho vítězství je počátkem jeho porážky.
Tuto skutečnost často poznáváme až tehdy, když přijdou životní zvraty a pády. A vlastně i celé biblické svědectví o tom, kdo je Bůh, co je podstatou života a světa vzniklo po té, co autoři byli vystaveni otřesům všech hodnot, ve které doufali.
Když člověk stojí na konci své životní cesty, zjišťuje, že to, co mělo skutečný význam, co přineslo něco smysluplného jemu a jeho blízkým jsou hodnoty evangelia. Tak se naplňuje to, co chce církev sdělit tím, že věří v poslední soud. Pohřbíval jsem jako farář mnohé lidi. Ale když mi pozůstalí přinesli životopis, vždy tam bylo, že zesnulý žil nesobeckým obětavým životem pro druhé. Nikdy se tam nemluvilo o tom, jak byl bohatý, jaký měl úspěch u opačného pohlaví, kolik lidí porazil, na koho vyzrál .
Ti, kdo následují Kristova příkladu, se ocitají v nejrůznějších svízelích, nebezpečích. Ta Boží skrytost se nám zdá často až přílišná. Tolik je toho, co nás chce Boží cesty cesty chce odvrátit.
Doptávejte se na Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu. Mluvte s ním. On je ten, který chce učinit, aby ve vašich životech vládla láska, pokoj, porozumění všemu navzdory. Abychom z té jeho cesty, která je cestou skutečného života nesešli a nebo se na ni vraceli.
Amen
