O jedné zvláštní proměněně.

Kázání na 7. 2. 2016

 Biblická čtení: Exodus 34, 29 - 35; 2. Korintským 3, 12 - 4, 2; Lukáš 9, 28 - 43

Milé sestry, milí bratři,

            v dnešním evangelijním oddíle čteme o zvláštní události, kterou Ježíš prožil na hoře. Tam Ježíš se svými nejbližšími učedníky vystoupil, aby se modlil.

Ježíš vystoupil na horu, aby se tam modlil. Co si pod tím představit? Vystoupil Ježíš na horu, aby mechanicky odříkával, odhrkával nějaké předepsané texty? To ne. Opakování textů má svůj smysl. Ale tady šlo o něco úplně jiného. Ježíš chtěl v tichu a v klidu setrvávat v přítomnosti Boží. Boží hlas je totiž tichý a jemný. A já vždycky říkám dětem v duchovní péči, tedy ve výuce náboženství, že Bůh natolik respektuji naši svobodu a samostatnost, že se nám do života neplete, pokud my sami nechceme.

            Ježíš v tichu prodléval v přítomnosti Boží. Potřeboval s ním probrat to, co prožil a co jej čeká. Věděl, že to nebude nic snadného ani příjemného. Byla to právě modlitba - tiché setrvávání v přítomnosti Boží, co mu umožnilo vytrvat v poslání, které mu Bůh uložil.

            A když se modlil, udála se s ním změna. Jeho tvář nabyla nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. Dva muži s ním mluvily - Mojžíš a Elijáš o jeho cestě. Doslova o jeho exodu.

            Tento obraz nám chce výrazovými prostředky oné doby říci něco o Ježíšovy samotném a podstatě jeho díla. Lidé té doby hned věděli - tady Bůh pokračuje ve svém díle. Pokračuje v tom, o čem nám vypráví příběhy starého zákona. V něm jsou Mojžíš a Elijáš těmi nejvýznamnějšími postavami.

             A když v tomto obraze čteme o tom, že s Ježíšem mluví o jeho cestě, jinak také vyjití, doslova exodu, znamená to také významný odkaz na Starý zákon. Myslí se tím to, že v Ježíši se uskuteční událost podobná vyjití židů z Egypta. Bůh se v desateru představuje jako ten, který vyvedl egyptské země z domu otroctví, tedy jako ten, jehož základním záměrem je přinést lidem osvobození od všeho, co by je zotročovalo. A tak je tomu i s Božím působením v Ježíši z Nazareta. V něm Bůh ukázal cestu k osvobození z lpění na vlastní hodnotě vůči lidem tohoto světa. Osvobodil nás od náboženství, které spočívá v dodržování předpisů, zákazů. Ukázal nám, že veškerá naše zbožnost je příležitostí k úžasu, radosti, vděčnosti - k tomu, abychom z toho čerpali štěstí a radost už teď a ne až něčeho dosáhneme, něco si koupíme.

             A hlavním bodem onoho vyjití, vysvobození je ta událost, kterou církev nazvala vzkříšení. V ní můžeme poznat, že Boží láska trvá i přes hranice smrti, že oběť láska, služby bližním má smyls i když se proti tomu staví tolik věcí.

            Ano v tichém přebývání s Bohem se Ježíš proměnil před zraky jeho učedníků. A v tichém prodlévání před Bohem, kdy s ním vedeme rozhovor, nebo jen necháme myšlenky odplynout, se něco mění. Poznáváme záři nevyslovitelného daru života, stvoření, bezedný oceán Boží lásky a milosti, která nás chce doprovázet vším, co nás v životě potká.

            Člověk je potom v pokušení v tom zůstávat, jako ti učedníci, kteří si na oné hoře chtěli udělat stany. Ovšem Ježíš vede učedníky dolů, do světa, do hlubin lidského utrpení. Tam v hlubině utrpení tohoto světa člověk velice jasně rozpoznává svoji nemohoucnost a naproti tomu velikost Boží lásky.

            A tam hned se hned setkávají s problémy. Dítě je posedlé zlým duchem. Učedníci jsou bezmocní. Ježíš přichází a démon nebohého chlapce skroutil v křeči.

            A co my s tím? Nedávno jsem četl, že my všichni jsme všelijak posedlí. Jsme posedlí kariérou, bohatstvím, různým touhami, závislostmi. Děti jsou posedlé počítači, hrami, různými idoly. A to s námi všelijak kroutí, lomcuje a ne a ne odejít. V jiném příběhu na toto téma Ježíš mluví o tom, že takový duch nemůže odejít jinak než skrze modlitbu. Tedy tak, že se necháme v tichu vystavit Božímu působení, které nám ukáže jak je vše, co se nás snaží zmocnit ubohé, nedůležité a co už všechno máme, kolik máme důvodů k radosti a vděčnosti. Protože lidé ví, že by se museli postavit tváří v tvář nepříjemné skutečnosti toho, co vše je má v moci, i proto se tolik brání a straní kontaktu s vírou, evangeliem. Ovšem přijme - li člověk svoji bídu, podívá se tváří v tvář všemu.co se jej zmocňuje, přinese mu to osvobození a radost..

A tak Vám sestry a bratři přeji, aby jste se nechávali Bohem proměnit a nechávali se jím dovést k svobodě a radosti, kterou nenabízí.

 Amen