Opravdu velice zvláštní slova čteme u proroka Izajáše. Máte – li hlad a žízeň, pojďte a berte. Bez peněz. A naopak – prorok vyčítá lidu, že prostředky, které má, vydává naprosto nadarmo.
Kázání z ekumenických bohoslužeb 25. 1. 2016
Biblická čtení: Izajáš 55, 1 - 3; 1 Petrova 2,9-10; Matouš 5,1-16
Milé sestry, milí bratři,
Opravdu velice zvláštní slova čteme u proroka Izajáše. Máte – li hlad a žízeň, pojďte a berte. Bez peněz. A naopak – prorok vyčítá lidu, že prostředky, které má, vydává naprosto nadarmo. Co si pod tím představit? Zní to jako komunistické ideály. Ale tak to není. Tato slova jsou adresována lidem v Palestině po návratu z babylonského zajetí. Lidé se domnívali, že u Boha si musí něco bezpodmínečně zasloužit – konat správné oběti, dodržovat spoustu nařízení zákona. My lidé naprosto přirozeně toužíme po tom, aby nás někdo chválil za to, co jsme si vybudovali, rádi za sebou něco vidíme – na to a na to jsme si vydělali. Potom toho ale dosáhneme, něco si koupíme a výsledkem je opět prázdnota.
A tak stejně jako židům několik staletí před Kristem tak i nám je adresována tato výzva – u mě si nemusíte nic zasloužit. Nikdy vás nebudu milovat více či méně než teď. Pojďte a berte. A veškerá zbožnost, to co děláte je prostředkem k tomu, abyste co nejvíce brali nevyčerpatelných zdrojů mé milosti, abyste ze svého života odstraňovali vše, co vám v tom brání, co by vás připravovalo o to, co vám nabízím. Dobrou ilustrací je příběh o rodině, která se kdysi kvůli nouzi vydala za oceán, do Ameriky. Měli za to, že po zakoupení lodního lístku už jim nezbyly peníze na jídlo. A tak chtěli být celou cestu živy jen ze sýra, který měli z domova. Když však po několika dnech jeden malý chlapec při pohledu na sýr propukl v pláč, dal mu jeho otec s těžkým srdcem pár drobných, aby si koupil něco jiného. K překvapení všech se chlapec vrátil s kakaem, koblihami a spoustou dalšího jídla. Vrátil otci peníze s tím, že jídlo bylo v ceně lodního lístku.
A co nám vlastně Bůh nabízí? Co si u něj můžeme brát? Je to poznání nesamozřejmosti a zázračnosti prostého faktu našeho života. Poznáváme, že vše co máme, je darem. To nás naplňuje radostnou vděčností, která je tím nejlepším východiskem pro vztahy s našimi bližními. Dále můžeme poznat, svoji neměnnou hodnotu u Boha. Bůh nám chce dát svobodu od toho, jak nás berou druzí lidé, od jejich často nesplnitelných nároků na nás. Můžeme být svobodni od lpění na majetku, kariéře, jsme svobodni od sebe sama. Jsme osvobozeni k úžasu nad životem v přítomné chvíli.
Oproti tomuto se vše zdá jako utrácení peněz za zbytečnosti. Jak už jsem řekl, vše na čem lpíme, co shromažďujeme, vše pomíjí. Je nám něco dáno už od počátku - život, svět kolem nás se spoustou zázraků, naši bližní, vztahy v rodině. A toho si musíme všímat. A pokud se snažíme shromažďovat, na něčem lpíme, myslíme si, že budeme šťastni až to a to uděláme, koupíme, dosáhneme, potom se připravujeme o úžas z toho, co je už teď v našem životě přítomno.
Jak píše apoštol Petr, my jsme královské kněžstvo, povolaní k tomu, abychom svědčili svým proměněným životem o tom, co nám Bůh nabízí. On se nám sklání, on sám se nám dává a chce nás proměňovat, aby skrze náš proměněný život i další lidé nalezli jej- nevyčerpatelnou studnici milosti a lásky a nechávali se jím obdarovávat. Jsme povoláni k tomu, abychom zachránili své bližní od lpění na věcech pomíjitelných.
Máme být solí a světlem, tak jak to káže Ježíš ve svém kázání na hoře. Nakolik jsme tou solí? Opět jsem četl onu anketu o tom, že církve jsou nejméně věrohodnými institucemi a kněží a kazatelé stále zůstávají na posledních příčkách věrohodnosti povolání spolu s uklizečkami a politiky. Po sedmadvaceti letech svobody většina populace netuší, co je vlastně základem křesťanství. Panují absurdní předsudky. Jak z toho ven? Programem nám mohou být Ježíšova blahoslavenství v kázání na hoře. Máme být oněmi chudými v duchu –být si vědomi toho, že naše poznání je omezené a poznáváme jen jakoby v zrcadle, v podobenství. To nám umožní umět se dívat na obsah naší víry i z jiné stránky, nechat se obohatit odlišnostmi druhých. To po čem touží lidé kolem nás je nezištná účast, doprovázení a k tomu patří umět plakat s plačícími- blaze těm k do pláčou – nést břemena jedni druhých a být milosrdní. Máme mít čisté srdce – naše pohnutky mají být nezištné – nemáme z druhých dělat příjemce své ideologie. A máme působit pokoj- odpuštěním přetnout řetěz zla a odplaty. A nemáme se divit, když kvůli naší snaze o spravedlivý život třeba budeme pronásledováni. Potom budeme solí, potom budeme těmi, kdo do temnoty tohoto světa budou vnášet světlo.
A jako inspiraci bych vám přečetl známý text od Matky Terezy. Ona sama se musela vyrovnávat s různými problémy a těžkostmi
NEVADÍ
Člověk je nerozumný, nelogický a sobecký -
to nevadí, miluj ho.
Když konáš dobro, přičítají to tvému egu -
to nevadí, konej dobro.
Jestliže uskutečníš své cíle, objevíš jednou,
že máš falešné přátele a pravé nepřátele -
to nevadí, uskutečňuj své cíle.
Dobro, které dnes vykonáš, je zítra zapomenuto -
to nevadí, konej dobro.
Čestnost a upřímnost tě činí zranitelným -
to nevadí, buď přímý a čestný.
To, co jsi budoval celý rok,
je zničeno během chvíle -
to nevadí, buduj.
Někdy pomůžeš lidem a oni to odmítají -
to nevadí, pomáhej jim.
Dáš světu to nejlepší ze sebe
a odměnou je ti kopanec -
to nevadí, dávej to nejlepší, co v tobě je.
(Matka Tereza)
