Bůh je v písmu svatém představován jako dobrý pastýř, který se stará o své věrné. I v jednom z nedávných čtení z kazatelského plánu jsme četli, že Ježíšovi bylo líto lidí, kteří jej následovali do pustiny.
Kázání na 25. 7. 2021
Biblická čtení: 2. Královská 4, 42 - 44; Efezským 3, 14 - 21; Jan 6, 1 - 15
Bůh je v písmu svatém představován jako dobrý pastýř, který se stará o své věrné. I v jednom z nedávných čtení z kazatelského plánu jsme četli, že Ježíšovi bylo líto lidí, kteří jej následovali do pustiny. Připadali mu jako ovce bez pastýře. Ovce se sami nenapasou. Jsou bezradné. Stávají se obětí nejrůznějších dravců. Padají do propastí. Podobné to bývá s námi lidmi. Jdeme za nejrůznějšími dravci, kteří nám třeba naslibují vyřešení problémů, blahobyt. Nabízejí jednoduchá řešení na složité problémy. Padáme do propastí zadlužení, závislostí. I když nežijeme v materiálním nedostatku, žijeme jakoby v pustině, kde hladovíme po smyslu, přijetí, radosti, svobodě.
O tom, jak Ježíš řešil situací lidí, kteří se vydali za ním do pustiny a neměli tam co jíst, vypráví náš dnešní evangelijní příběh. Ježíš nepatrným množstvím jídla nasytil tisíce lidí. No, to by bylo krásné, umět něco takového. Proč Bůh něco takového nečiní ve všech těch zemích, kde lidé opravdu hladovějí, umírají hladem? Musíme si ale uvědomit, že se zde jedná o znamení. V příběhu je obsaženo poselství pro nás dnes a je potřeba ve ztišení a modlitbě hledat styčné body s naší každodenní situací.
I my, jak už jsem říkal, žijeme jakoby v pustině, kde spousta lidí hladoví - u nás konkrétně ne doslova fyzicky, ale zejména po zájmu, smyslu, přijetí, radosti. A my si připadáme tváří v tvář vší té bolesti a bídě kolem nás bezmocní. Říkáme si, co zmohou naše omezené síly, zdroje a schopnosti pro tolik lidí. Asi tak jako pět chlebů a dvě ryby pro několik tisíc lidí.
Ale v onom příběhu z evangelia je v zdánlivě nenápadném líčení detailů skryto důležité poselství. Ježíš nezačal horečně konat, shánět. Ne naopak. Přikázal, ať se všichni posadí. Dává tím najevo - posaďte se, neshánějte se, nechte se obdarovat. Zmínka o množství trávy nás odkazuje na travnaté nivy z žalmu 23, kde se mluví o Hospodinu jako o pastýři.
Ježíš se nesnaží tím nepatrným množstvím potravy naráz nasytit celý zástup. On vzdá díky a postupně rozdílel, kolik kdo chtěl. A nasytili se všichni. Ještě spousta zbyla. Ale Ježíš, když se ho lidé chtějí zmocnit, aby ho provolali králem, odchází pryč, zcela sám. Přišli za ním lidé, kteří touží po zázracích, po tom, aby naplnil jejich čekávání o mesiáši - porážku okupantů, prosperitu, blahobyt. On se všem i přes třeba pochybné motivy věnuje, sytí je. Avšak nenechá se strhnout popularitou a pokušením moci a odchází zcela sám. Ví, že moci, popularitě Bůh nežehná.
I my se setkáváme se spoustou bídy, utrpení u lidí, kteří za námi přicházejí. Nemůžeme stíhat věci naráz. I my se musíme před Bohem stát těmi, kdo se nechávají obdarovat. Ježíš vyzval lidi, ať se posadí a vzdal díky za to nepatrné množství jídla, co měl k dispozici. Tak i u nás je tím základním nejprve se zastavit. Vzdát díky a postupně rozdílet. A tak jak Bůh rozmnožoval chléb a ryby, tak může Bůh obnovovat i naše nepatrné zdroje síly a moudrosti. Bůh nám dává sílu a moudrost pro konkrétní chvíli, konkrétní situaci. A tak my máme posloužit tomu, kdo je právě v naší blízkosti a znova se nechat od Boha skrze díkuvzdání, modlitbu obnovit. Boží milost a láska jsou nevyčerpatelné. A tak se neptejme, jak vyřešit ty mnohé problémy a bídu lidí kolem nás. To vede jedině k zoufalství a poznání vlastní nedostatečnosti. Snažme se spíše naučit se, vnímat a chápat velikost Boží lásky a milosti a učit se z ní čerpat. Kdyby se tomu co nejvíc lidí učilo, určitě by to pomohlo vyřešit velkou část problémů kolem nás. Hned by se s těmi zdroji lépe hospodařilo. Nebyly by vyplýtvány na řešení činností spojených s lidskou závistí, nenávistí a sebestředností.
Co je důležité je nutno lidi vést k tomu nebyli závislí na tom, co od nás dostanou. Ne musíme je vést k tomu, aby oni sami se naučili brát co nejvíc z nevyčerpatelných Božích zdrojů.
Sestry a bratři, jsou lidé, kteří ač jim bylo dáno mnoho majetku, zdrojů, peněz, skončili svůj život v chudobě, beznaději a lidé kolem nich byly nešťastní. Pak ale jsou známé příběhy lidí, kteří po úvodní snaze někým být něco získat, dosáhnout, konstatovali svoji bezmocnost a raději se nechávali Bohem obdarovat. A takový lidé přinesli nesčetné požehnání množství svých současníků i generacím, které žili po nich.
Nechme se i my od našeho Pána obdarovávat a obnovovat. Čím víc takových lidí bude, tím víc se bude dařit řešit ten skandální nepoměr mezi bohatstvím a chudobou, přepychem a hladovění.
