Letnice - šok z lásky.

Kázání na 23. 5. 2021 - Letnice

Biblická čtení: Skutky 2, 1 - 11; Římanům 8, 22 - 27; Jan 15, 26 - 27 ; 16, 4 - 16

Biblická čtení je možno přečíst zde. www.biblenet.cz

Co se to stalo před téměř dvěma tisíci lety v Jeruzalémě? O čem nám vyprávějí obrazy o vylití Ducha svatého? Malá skupinka následovníků rabiho Ješui z Nazareta byla zavřená v hrůze z toho, co se stalo za dveřmi. Jejich mistr byl popraven. Ten mistr, se kterým chtěli vládnout. Nějakým zvláštním způsobem, nevysvětlitelným, vymykajícím se běžné lidské zkušenosti jim ale jejich mistr sdělil, že je neopustil, že je miluje a doprovází. I když jeho život skončil hrůznou tragédií, přesto jej mají jeho učedníci následovat. Několik týdnů to trvalo a jejich mistr je definitivně opustil. Už ho neviděli. Učedníci zakusili hlubokou zkušenost dvou protikladů. Na jedné straně to bylo zahanbení z poznání vlastní omezenosti, nechápavosti, sobectví. V protikladu k tomu poznali, velikost Boží lásky, bezedné, nevyčerpatelné Boží lásky, která není omezena jejich selháním a nedokonalostí. A tento kontrast je vedl k otevřenosti, pokoře, přerodu jejich směřování. Potom v nich mohl Bůh působit. Bůh, který je podstatou bytí, se totiž bez souhlasu člověka nevměšuje do jeho života, pokud chce někdo setrvávat ve svých iluzích.

To nám vyjadřuje onen obraz o vylití Ducha svatého. Kontrast mezi tragédií Velkého pátku a oproti tomu poznání nepodmíněné Boží lásky, to vše v učednících způsobilo otřes. A tento otřes, naprostý převrat v nich odstranil vše, co bránilo Bohu, který je láska, aby skrze ně působil.

Jeden z důsledků toho, co se s nimi stalo - toho, že došli pokory a vděčnosti je to, o čem jsme dnes četli ve skutcích apoštolských. Hukot z nebe - plameny -poznání toho velikého kontrastu Boží lásky a odpuštění - to je jako plamen. Plamen svítí a dává teplo. A tak ti, kdo jsou zasažení vděčností za Boží lásku, odpuštění přijetí kolem sebe šíří světlo a teplo svého proměněného života, podobně jako plamínek ohně.

Lidé shromáždění v Jeruzalémě si spolu rozuměli. Jak k tomu došlo? Je tu kontrast s tím, jak si lidé přestali rozumět, když budovali babylonskou věž - chtěli si udělat jméno pod nebem. Tam, kde jsou lidé pokorní, přichází porozumění.

A tak poznáváme - li kontrast mezi naší nedokonalostí a velikostí, nepodmíněností Boží lásky, vede nás to ke smíření, odpuštění. Proto Ježíš mluví o Duchu svatém jako o přímluvci, smiřovateli.

Vede nás to k stálému úžasu na tím, jak hluboká, nevystižitelná moudrost se skrývá pokladu Kristova evangelia. Jak říká Ježíš - Duch svatý projevující se v otevřenosti a pokoře nám ukazuje v čem je hřích - v čem spočívá onen špatný směr, kterým jde svět kolem nás. Svět nechápe, že cestou je oběť láska, služba. Setrvává v lpění, závisti a nenávisti.

Spravedlnost spočívá v tom, že Ježíš odchází k otci. Ježíš je oslaven. To nám ukazuje na to, že nakonec se vždy ukáže, že opravdu nosné je to lidství přítomné v Ježíši z Nazareta. proto Ježíš mluví o tom, že Duch jej oslaví a bude zvěstovat, co přijme od Ježíše.

S tím se pojí i soud. To, že byl ukřižován nevinný Ježíš, nám ukazuje, jak zvrhlé je sobectví skrývající se v nás a kolem nás. Sobectví často maskované i zbožnou fasádou.

Ježíš v evangeliu sděluje, že Duch nás uvede do všeliké pravdy. To budeme vše znát? Tady nejde ani znalosti, vědění. Tady jde o připomenutí toho, o co jde ve skutečném životě, co je opravdu důležité. Jde o kvalitu života. A s poznáním veškeré pravdy se pojí i poznání naší omezenosti. A potom poznáme, že naše názory jsou pouze částečným pohledem, z určitého směru. Dokážeme být pokorní a nechat se poučit i od jinak smýšlejících.

Bůh ale ví, jak jsme nedokonalí a omezení. Ví, že mnohé bychom nesnesli. Proto nás učí postupně, tak jak jsme na to připraveni. Učí nás i skrze těžkosti a problémy a hlavně skrze ně.

Jak píše apoštol Pavel v dnešním čtení - my ani nevíme, jak a za co se modlit. Jsme často bezradní. Ale právě v tichosti důvěře a otevřenosti Bůh komunikuje s naším nitrem a ukazuje nám směrem, který bychom sami určitě nenašli.

A tak jak píše apoštol Pavel v listu Filipským - netrapme se žádnou starostí, ale každé modlitbě a prosbě předkládejme své žádosti Bohu a pokoj Boží, převyšující každé naše pomyšlení bude střežit naše srdce i mysl v Kristu Ježíši, Pánu našem.