Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich sta tisíce, miliony mrtvých.
Kázání na 5. 4. 2020
Biblická čtení: Izajáš 50, 4 - 7; Filipským 2, 5 - 11; Matouš 21, 1 - 11
Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých. Spousty zničených lidských životů, rozvrácených rodin. Když pátrám po příčinách toho, proč to v některých rodinách v naší zemi nefunguje, dostanu se k tomu, že před několika generacemi, v době druhé světové války došlo k událostem, či rozhodnutím, které velmi negativním způsobem ovlivnili život oněch lidí i jejich potomků na generace dopředu. A to vše jen proto, že si jeden patologický jedinec usmyslel, že bude mocný a obalamutil svým sliby lidi kolem sebe. Sliboval nebe na zemi. Takových bylo, co slibovali nebe na zemi. A potom většinou přišlo peklo.
A potom tu máme někoho, kdo podle těch, kdo ho znali, podle svědectví apoštola Pavla "v dnešním čtení z listu Filipským, s byl způsobem bytí roven Bohu. Bůh, to je vlastně podstata tohoto světa, původ všeho, základ toho co nazýváme skutečnost, realita. Z něj všechno vychází. A být způsobem žití roven Bohu vlastně znamená ukazovat svým životem, v čem spočívá pravý život, pravé lidství, být ve svém jednání s Bohem ztotožněn .
"No, řekli bychom, že takový člověk bude uctíván, bohatý bude mít spoustu služebníků. Ale ono to bylo poněkud jinak. Tento člověk ukázal svým životem, že podstata skutečného života, lidství spočívá v něčem úplně jiném.
Apoštol Pavel v úvodu k tomuto starokřesťanskému hymnu říká: „….v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ A pak pokračuje tím, že toto ve svém životě naplnil Ježíš. Jeho Božství spočívalo právě v tom, že se vydal do služby druhým. Snažil se sloužit, pomáhal těm nejpotřebnějším. Co mu bylo odměnou - nepochopení, pronásledování, smrt.
Mnozí ho vítali, doufali, že bude mesiáš, vládce a vůdce, který se v čele vojsk ujme vlády. Takovýchto poct se dostalo Ježíšovi, když přijížděl do Jeruzaléma. Věděl, co ho tam může potkat. Věděl, že mu lidé usilují o život. A přesto tam šel. I přes hrozící nebezpečí hlásal své poselství o lásce, službě oběti, o tom, že před Bohem se nemáme čím vykázat, že neplatí žádná výlučnost. A když už Bůh člověka vyvolí, není to kvůli tomu, aby ho zahrnul všelijakými poctami. Je to kvůli tomu, aby na sebe vzal službu, stal se služebníkem ostatních.
"Takto Ježíš ukázal lidem marnost všech domněnek ve vlastní vyvolení. A ti samí, kdo při jeho příjezdu do Jeruzaléma volali Hosanna, ti samí volali: „ ukřižuj.“
Ježíš tím ztělesnil Boží postoj k lidem. Bůh přichází k lidem jako tichý, respektující jejich svobodu. Můžeme jej odmítnout, můžeme jej neposlouchat. On se nám do života plést nebude. Pokud ho někdo přijme, potom z něj nebude chtít udělat poslušně slepě následujícího. To dělali a dělají nejrůznější mocipáni, kteří své příznivce získají a pak odkopnou. Ne Bůh člověka bude neustále doprovázet. A bude mu ukazovat, jak se dospět k životu podle Ježíšova předobrazu. Bůh nás chce doprovázet ve všech chvílích našeho života. V dobách radostných nás chce učit vděčnosti nesamozřejmosti. V dobách složitých a bolestných nás chce učit odpuštění, milosrdenství a trpělivosti.
Jeho cíl je vznešený, úžasný. Není to nic menšího, než aby se i v našich životech naplnilo to co u Ježíše. Máme se totiž stejně jako on stát požehnáním, zdrojem spásy. Bůh nám chce dát, abychom prožívali radost a vděčnost navzdory tomu, jestli se nám z pohledu světa kolem nás daří, či ne. Radost, i když bolesti a zklamání je dost a dost. A tak jako Ježíšův život přinášel záchranu, uzdravení, tak to máme přinášet i my.
Na této cestě, stejně tak jako na Ježíšově mohou mnozí volat ukřižuj. Pokud po ní jdeme, tak stejně jako na konci Ježíšovy cesta bylo vzkříšení a vyvýšení, tak stejně i u nás se nakonec ukáže plody, které přinesl, stojí opravdu za to.
Amen
