Kdy poznáváme, co všechno máme?

Na otázku po svém vlastním Osvícení Mistr vždy odpovídal mlčením, přestože se ho žáci pokoušeli přimět k hovoru všemi možnými prostředky."Všechno, co se dověděli, bylo to, co řekl jednou svému nejmladšímu synovi: " Jako blázen."

 Biblická hodina na 15. 4. 2020

 Bláznovství - úryvek z knihy Anthony de Mella - Minutová moudrost

 Na otázku po svém vlastním Osvícení Mistr vždy odpovídal mlčením, přestože se ho žáci pokoušeli přimět k hovoru všemi možnými prostředky.

 Všechno, co se dověděli, bylo to, co řekl jednou svému nejmladšímu synovi, který chtěl vědět, jak se otec po Osvícení cítil. Odpověď zněla: „ Jako blázen.“

 Když se hoch zeptal proč, Mistr odpověděl: „ Inu, synku, bylo to asi jako když se dobýváš s velkou námahou do domu, lezeš přitom po žebříku a rozbíjíš okno – a potom přijdeš na to, že dveře byly otevřené.“

 Doprovodný text z Bible – List apoštola Efezským 2, 8 - 10

 Milostí tedy jste spaseni skrze víru.  "Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.  Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“

 V obvyklém pořadu biblické hodiny následuje patnáctiminutová kontemplativní modlitba.

 Povelikonoční úvaha:

 Ve velikonočním období při bohoslužbách pokračujeme ve čtení Janova evangelia. Ježíšovi učedníci a učednice se nacházejí v situaci, kdy si myslí, že je všemu konec. Marie Magdalská se chce postarat o tělo svého mistra. A ani to jí není dopřáno. Pláče. A právě v okamžiku nejhlubšího zoufalství ji Bůh oslovuje. Je to v situaci, kdy i učedníci, kteří uvěřili v Ježíšovo vzkříšení Marii Magdalskou bez povšimnutí míjejí.

 Ježíš byl vzkříšen. Nevíme, co je to vzkříšení. Není to resuscitace mrtvoly. Důležitá je ona zvěst, která je s tím spojena. Bůh, který se zjevil v Ježíši z Nazareta je stejným způsobem přítomen i dnes. Ježíšovo ukřižování se zdálo jako definitivní vítězství zla, sobectví, sebestřednosti a nenávisti k odlišnosti. Bylo to však vítězství pouze dočasné. Když zlo vítězí, je to počátek jeho prohry. A tak Ježíšovo ukřižování a to, co církev po té nazvala vzkříšení bylo počátkem velikého vítězství lásky, oběti a naděje.

 Co je ale důležité, učedníci museli napřed přijít o všechny svoje představy, požadavky. Musel být zpochybněn náboženský řád vycházející z toho, že si u Boha můžeme něco zasloužit, něčím se před ním vykázat.

 Ježíš přichází k učedníkům, kteří naprosto selhali a nic nepochopili. Přichází k učedníkům, kteří prokázali, že nemají naprosto žádné předpoklady k tomu, aby mu mohli sloužit. Jediné, co je opravňuje, či uschopňuje ke službě je vědomí naprostého selhání a nehodnosti. Jsou zavření za dveřmi. A stejné je to u nás.

 Tehdy, když poznáváme svoji neschopnost, nehodnost, když jsme zavřeni ve svém zoufalství přichází Bůh zjevený v Ježíši Kristu. Ukazuje nám, že se nemusíme bát. Vysílá nás, abychom svědčili o tom, že mu nemusíme nic dát, splňovat předpoklady, protože máme stejně vše od něj. Od počátku něčím, nebo někým jsme. A celý duchovní život vlastně směřuje k tomu, že si to máme uvědomit.

 A tady se spojuje zvěst velikonočních a povelikonočních oddílů se zvěstí dnešního čtení a Anthonyho de Mella o osvícení.

 Následuje tichá přímluvná modlitba, modlitba Otče náš a požehnání.