kdysi jsem na besedě, kterou jsem měl na jedné vyšší odborné škole, dostal dotaz, jak si představit Boha. No na to se těžko odpovídá.
Kázání na 11. 6. 2017
Biblická čtení: Genesis 1, 1 - 4; 2. Korintským 13, 11 - 13; Matouš 16 - 20
kdysi jsem na besedě, kterou jsem měl na jedné vyšší odborné škole, dostal dotaz, jak si představit Boha. No na to se těžko odpovídá. Řekl jsem něco v tom smyslu, že to je jako kdyby si ryba plující v hlubinách moře měla představit oceán. Jeden teolog řekl, že jestli jsi někdy něco pochopil, věz, že to není Bůh.
Až po nějaké době mě napadlo, že vhodnou odpovědí by mohl být můj oblíbený citát od maronitského, libanonského křesťanského básníka Chalíla Džibrána z knihy Prorok: „ A chcete - li poznat Boha, nestávejte se proto luštiteli hádanek. Raději se rozhlédněte kolem a spatříte ho, jak si hraje s vašimi dětmi. A pohlédněte do prostoru: uvidíte ho kráčet v oblacích, rozpínat paže v blescích a sestupovat ho v dešti. Uvidíte ho usmívat se v květech a pak se vznést a mávat rukama ve stromech.“
Dnes máme neděli nejsvětější trojice. Učení o Boží trojici je také jakýmsi ukazatelem. Má nám ukázat směr, kudy se má ubírat naše myšlení o Bohu. Mnoho lidí tuto část učení církve nechápe, nepřijímá. Absolvoval jsem mnohé diskuse se svědky Jehovovými, kteří v tom vidí pozůstatek pohanství a urážku samotného Boha.
I tady platí, podobně jako v mnohých jiných věcech křesťanské víry, že je to spojeno s mnohým nepochopením a předsudky. Nejde o nějakou exaktní, přesnou formulaci. Spíše jde o obraz, metaforu, pomůcku ve snaze vyjádřit nevyjádřitelné. Toto učení nikde není výslovně zmíněno v Bibli. Má nás vést k úžasu, radosti. Mine se s jeho účelem ten, kdo by chtěl přesně formulovat, vystihnout. Toto učení vyjadřuje přes svoji zdánlivou nelogičnost nepochopitelnost jednu základní informaci o Bohu a vlastně o podstatě světa a života. A totiž, že v základu bytí je láska, vztah. Učení o trojici to ukazuje tím, že podle něj je samotnou podstatou Boží vztah, láska. V tomto případě je to dění lásky mezi Otcem a synem, kteří se navzájem darují cele jeden druhému.
Tento základní fakt ukazují i naše dnešní biblické oddíly. Už ten z knihy Genesis nám sděluje, že Bůh je se svým světem a chce pro něj dobré.
Oddíl z epištoly korintským nám ukazuje, jak to zařídit, aby byl Bůh s námi - radost, jednomyslnost, máme se navzájem povzbuzovat. Opět mě napadá citát, že se Bůh děje tam, kde se lidé v lásce setkávají.
A obraz ze závěru evangelia podle Matouše nám ukazuje, že to co je rozhodující, je to co se zjevilo v Ježíši Kristu. To nám sdělují ony Ježíšova slova o tom, že je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Co si pod tím představit? Jak se uskutečňuje vláda Ježíše Krista? Jde tady především o to, že Láska a služba, dobro to, co j podstatou poselství Kristova, to nakonec vítězí, to je trvalé. Vítězí to i přes dočasné triumfy zla. Ono totiž zlo, sobectví ničí samo sebe, má sebedestrukční, sebezničující charakter.
Proto je nutné získávat učedníky. Nejde o to, dělat z nich členy organizace, učit je nasazovat si nějakou zbožnou fasádu. Jde o to, aby se pokoušeli jít onou cestou, kterou šel Ježíš.
Máme v onom obrazu z Lukášova evangelia zmíněno, že někteří pochybovali. Ano to je normální. Život, i ten život víry doprovázejí pochybnosti. Je potřeba ale v takovém případě spolehnout se na zaslíbení o to, že Bůh zjevený v Kristu je s námi stále.Je potřeba k němu se svými otázkami a pochybnostmi přicházet a nezapomínat žasnout a radovat se ze společenství s bližními, ze hry s dětmi a krásy stvoření kolem nás.
Amen
