"státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily". A tyto ideály, kořeny, na kterých byla vybudována naše státnost, které jsou nezastupitelně přítomny v historii našeho národa, si dnes připomínáme...
Ekumenická slavnost při sázení Lípy století - 28. 10. 2018
Lukáš 4, 16 - 30
dnes jsme se shromáždili, abychom si připomenuly sto let od vzniku Československa. I když se rozpadlo do dvou států, stále se k jeho odkazu hlásíme i jako občané samostatné české republiky. Podle prvního prezidenta a hluboce věřícího člověka Tomáše G. Masaryka, se"státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily". A tyto ideály, kořeny, na kterých byla vybudována naše státnost, které jsou nezastupitelně přítomny v historii našeho národa, si dnes připomínáme v tomto nádherném chrámu Božího stvoření.
V historii naší státnosti, našeho národa jsou nezastupitelně přítomny osobnosti, v jejichž životech hrála významnou, ne li hlavní roli víra v Boha, který se zjevil v životě, smrti a v oné události, kterou církev nazvala vzkříšení Ježíše z Nazareta. A ten dnešní evangelijní text, který jsme četli je z počátku jeho veřejného působení Ježíše z Nazareta. Je vlastně takovým Ježíšovým programovým prohlášením. Ježíš čte text z Izajáše. Chce tím říci, že v něm pokračuje Boží působení, tak jak jej Boží lid zažíval dle svědectví proroků, která jsou zachycena v knize, kterou dne nazýváme Starý zákon. Toto programové prohlášení vlastně ukazuje, co má být programem pro nás, co činí naše životy smysluplnými.
Především máme hlásat radostnou zvěst -jak říká František z Asissi - máme hlásat evangelium stále, a když je potřeba tak i slovy. Je to radostná zvěst o tom, že jsme Bohem milováni a přijímáni takový jací jsme. Máme ji hlásat chudým - těm, kteří vědí o tom, že jsou chudí a pomíjivý - že nemají nic, co by nedostali, že jsme pomíjející, omezení. Máme hlásat propuštění zajatců - ano, díky poznání nepodmíněné Boží lásky je možno se zbavit toho, co nás svazuje, co se nás snaží zmocnit. Tím je lpění na úspěchu a přijetí u druhých lidí. A to je spojeno s navrácením zraku -tedy s tím, že budeme vidět život v souvislostech. Budeme vidět, že je kolem nás spousta nesamozřejmých věcí, které jsou vlastně zázraky -z toho plyna radost a vděčnost. Z toho, že vidíme zázračnost samotného faktu života, že vnímáme, jak jsme i přes svoji nedokonalost a problémy zahrnování dary Boží milosti, z toho může plynout i to, že se můžeme zbavit zdeptanosti. Je vyhlášeno léto milosti Hospodinovi -Bůh odpouští, přijímá nás - dává nám nové začátky. Proto můžeme odpustit sobě i lidem kolem nás a žít v pokoji.
Dnes jako tehdy se toto slovo plní, doslova v uších Vašich - Bůh je stejný včera dnes i navěky. A když mi jsme vnímavý, může Bůh činit své dílo.
Našim programem má být radost, vděčnost, svoboda, odpuštění ve vědomí nesamozřejmé nezasloužené Boží milosti. Ježíš nezmiňuje na rozdíl od původního textu Izajáše pomstu Boží. Lidé se diví slovům milosti, že nemluví o pomstě, na kterou se tak těší. Lidé vyjádří pochybnosti nad tím, že tento člověk není ničím zvláštní. Vždyť ho znají od mala. Když je upozorňuje, že nejsou až tak výluční, tak jej odmítnou a dokonce mu usilují o život.
Nebuďme ale překvapeni, když nás lidé budou odmítat. Tak jako znali Ježíše, tak znají i nás, nic moc od nás neočekávají. Neočekávají od nás slova. Jak řekla Matka Tereza: Nemluvte o Kristu, přinášejte Krista.
I dnes jde lidem o výlučnost, vymezení se proti jiným. Lidem se nelíbí, že svoboda přináší i závazky a povinnosti. Radostná vděčnost, i když přináší svobodu, přináší také poznání vlastní pomíjivosti, toho, že nemáme nic, co bychom nedostali. To zahanbuje. Nemáme být na co pyšní.
I dnes se objevují snahy hledat nepřátele, někoho na koho můžeme vše svést, proti komu se vyhranit. Kvůli tomu vznikla i válka, od jejíhož konce si také připomínáme sto let. To je to co přineslo katastrofy a nesvobodu. Hledání nepřátel za každou cenu, hledání někoho, komu se mohu pomstít za všechna skutečná či domnělá příkoří.Komu se pomstít. Nebuďme jako lidé v Nazaretě a nevyhraňujme se. Ušetříme si tím spoustu trápení. Jediný člověk, kterého můžeme měnit, jsme my sami. A tak se nechme měnit, aby naše Boží milostí proměněné lidství bylo kvasem a solí měnící naše vztahy, rodiny i republiku, ve které žijeme.
