V dnešním evangelijním oddíle jsme v postupném čtení evangelia Markova došli k líčení toho, jak Ježíšovo kázání působilo na posluchače.
Kázání na 28. 1. 2018
Biblická čtení: Deuteronomium 18, 15-20; 1. Korintským 8, 1b-13; Marek 1, 21-28
Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz
V dnešním evangelijním oddíle jsme v postupném čtení evangelia Markova došli k líčení toho, jak Ježíšovo kázání působilo na posluchače. Ježíš, tak jak bylo tehdy zvykem, mohl v sobotu v synagoze jako každý dospělý muž povstat, číst ze svatých písem a vykládat je. Autor evangelia vliv na posluchače charakterizuje takto: „I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“ Ježíš měl moc. Co si pod těmito slovy představit? Jak se jeho zvěstování lišilo od toho, co posluchači slýchávali běžně? Ježíš byl zřejmě dobrý řečník. Ale to by samo o sobě nestačilo. Lidé poznají, když někdo krásně mluví, ale jeho slova nemají obsah. Ježíš totiž dokázal vystihnout pravý smysl toho, co chtěli autoři Písma svatého, jeho části, které dnes nazýváme Starý zákon, sdělit. Tehdy se v rabínském židovství často mluvilo o tom, jak mají být naplňovány jednotlivá přikázání, jaké jsou výklady různých učitelů, vykladačů. Ježíš mluví z úplně jiné pozice. Ježíš mluví jako ten, který má vztah s živým Bohem. Mluví jako ten, ve kterém působí živý Bůh, který inspiroval, vedl autory písma svatého ke svědectví, vyznání, kterým Písmo svaté pro nás má být. Jak se to stalo? Jak to, že to Ježíš dokázal? V evangeliu nečteme nic o tom, že by Ježíš studoval nějakou rabínskou školu, teologickou fakultu té doby. Obecně tam máme o Ježíšově dětství a mládí velice málo. Čteme tam o tom, že Ježíš byl Bohem vyvolen. Bůh sám byl původcem toho, že se Ježíš narodil a přišel mezi lidi. Ale i to by nestačilo. I ve starém zákoně bylo mnoho lidí Bohem povoláno a stejně selhávali. O Ježíšovo čteme často slova, která by nám mohla snadno uniknout. Snadno bychom je mohli brát jako komentář, který je jenom přechodem k dalším událostem. Mnohokrát je evangeliu zmíněno něco vtom smyslu, že Ježíš odešel na osamělé místo a tam se modlil. A třeba celou noc. I v evangeliu podle Marka čteme slova, která by nám kvůli Markově stručnosti mohla uniknout: „Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel“. Co Ježíš dělal celý ten dlouhý čas na poušti? Co Ježíš dělal, když se o samotě modlil? To třeba celou noc drmolil nějaké modlitbičky? No, nevím, jak to přesně vypadalo. Co se dá ale s jistotou říci je to, že ježíš v tichu, v modlitebním rozhovoru s Bohem promýšlel svoje poslání. Ježíš se nebránil ani útokům zlého, pochybnostem. Neutíkal před nimi. Ba naopak, otevřeně se s nimi utkal. To je význam těch slov, že jej satan pokoušel. Ježíš odvážně promýšlel smysl své víry, tradice svého lidu. Nepodlehl pokušení opakovat bezmyšlenkovitě naučené fráze, poučky. On v otevřenosti, modlitbě hledal skutečný smysl toho, co Písmo svaté říká, jaký je jeho skutečný smysl. A potom jeho slovo mělo moc.
My asi těžko můžeme odejít na čtyřicet dní na poušť. I být celou noc vzhůru by byl problém. Co ale můžeme dělat, je to, že budeme otevření působení Božího ducha. Můžeme žít s tím, že celý život můžeme žít ve vědomí Boží přítomnosti. Potom můžeme upřímně a otevřeně řešit otázky a pochybnosti, které nás napadají. To je jedna ze základních podmínek pro to, aby naše svědectví tomuto světu, jak slovy, tak skutky bylo věrohodné. Aby mělo moc, aby to nebylo jen opakování nějakých pouček a pravidel bez toho, abychom si uvědomovali jejich pravý význam a správnou roli, kterou mají v našem životě hrát.
No to ale s sebou ponese to, co se stalo Ježíšovi v synagoze, když učil a ozval se nečistý duch. Bude to budit odpor. Nechci tady mluvit o nějaké démonologii. Je ale jisté, že člověk, který se snaží upřímně následovat Boží vůli, narazí na to, že on sám i jeho okolí se bude bránit odkrytí zla a absurdity v nás a kolem nás. Lidé raději v tom všem žijí, moc o tom nemluví, aby se neodkrývali rány, zranění, bolest. Ale potom to někde uvnitř roste, hnisá, nabývá. Léčba, změna bývá bolestná ale jedině tak dojde k uzdravení a osvobození.
Dost důležitým komentářem toho, k čemu nás má vést otevřenost, jakou vidíme u Ježíše je také úvod k oddílu z epištoly Korintským: „Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba.“
Amen
