Jak v životě měnit vodu ve víno.

Kázání na 20. 1. 2019

Biblická čtení: Izajáš 62, 1- 5; 1 Korintským 12, 1 - 11; Jan 2, 1 - 11

 Biblické oddíly si můžete přečíst zde: www.biblenet.cz

dnešní evangelijní příběh se odehrává na svatbě. Svatba patří k radostným událostem lidského života.  Židovská svatba v té době byla zvlášť velikou oslavou. Bylo tehdy zvykem, že trvala sedm dní. Sedm dní se veselit, hodovat, tančit. To si snad ani nedokážeme představit.

   Avšak samotná svatba, samotná svatební hostina není v centru našeho zájmu. Tato svatba je i jiným začátkem než jen začátkem soužití dvou lidí. Na konci líčení tohoto příběhu čteme, že zde Ježíš učinil počátek svých znamení.

 Určitým znamením je již jeho samotná účast na svatbě. Ježíši nic lidského není cizí. Rád se poveselí. My, jeho následovníci z toho můžeme vyčíst, že křesťanství nemá být nějaká pošmourná, bezpodmínečně vážná záležitost. Znamená ano životní radosti, užívání všeho dobrého. Křesťané by také měli umět rozdávat radost a naději kolem sebe.Podle Marka Váchy mají být faráři odborníci na radost ze života.

 Teď však hrozí, že radostná oslava uzavření manželství skončí poněkud trapně. Došlo totiž víno. Co teď? Nakonec pomohl Ježíš tím, že proměnil vodu ve výborné víno. Proč máme v evangeliu zachycenou tuto událost. Protože byl Ježíš divotvůrce? To ne.  Tato událost je opět znamením. Za každým takovým znamením se skrývá zvěst, zpráva.

Svatba, kde došlo víno, nám může symbolizovat například život člověka, kterému došla životní energie, láska, vědomí smyslu. Něco došlo anebo tu třeba nikdy nic nebylo. Musí zde dojít k debaklu, k blamáži jako na svatbě bez vína? Ne, nemusí. V situaci prázdnoty, vyprahlosti, kdy nevíme kudy kam, nám Bůh zjevený v Ježíši Kristu chce darovat novou energii, novou motivaci, novou radost, nová řešení, na která bychom sami nepřišli. Dokonce zjistíme, že to, co nám bylo darováno z Božích zdrojů, když už jsme třeba vyčerpali ty vlastní je ještě lepší, než to co jsme měli před tím. Často tehdy, když jsme na dně, kdy nevíme, jak dál, můžeme prožít velikost Boží lásky. Je to zřejmě tak, že musíme nejprve poznat vlastní nemohoucnost, v životě prožít pády a zklamání, abychom poznali nesamozřejmost všeho, co bylo dáno, dokázali se z toho radovat, byli vděční, dokázali čerpat z Božích zdrojů.

Stvořitel sám nejlépe ví, co je pro nás dobré. Záleží na nás, čím bude náš život naplněn, jak bude působit na lidi kolem nás. Bude to něco jako trpké, podřadné krabicové víno, z kterého bolí hlava? Nebo necháme našeho stvořitele, aby našim životům dal účinky ušlechtilého, lahodného vína, které uzdravuje a dává lidi dohromady, vytváří přátelskou pohodu? Necháme ho, aby to učinil třeba i tím, že nás provede utrpením a bolestí?

            Další oblastí do které míří zvěst znamení, které Pán Ježíš učinil na svatbě v Káně Galilejské je samo tehdejší náboženství. Voda, kterou Ježíš naplnil ony kamenné nádoby, symbolizuje Ducha svatého, Boží přítomnost. Kamenné nádoby připomínají rituální očišťování. Byla to nepříjemná povinnost umýt se, kdykoli přijdu z trhu, nebo  když se člověk setkal s pohanem. Stejně tak bylo pro mnoho tehdejších lidí jejich náboženství jen vnější formou bez obsahu, nepříjemnou komplikující skutečností.

Tím, že Ježíš naplňuje nádoby, symbolizuje tím své poslání – Chce dát židovskému náboženství vnitřní obsah.  Už ne vynucené plnění příkazů, ale radostná vděčnost Bohu za jeho milost. Mluvíme zde o židovství. Ale v každém náboženství, včetně křesťanství hrozí nebezpečí, že se zbožnost stane vnější bezobsažnou formou. Naše zbožnost víra má smysl tehdy, pokud je prostředkem k láskyplnému životu s našimi bližními, k odpuštění, k životu naplněnému přes vše, co nás potkává radostí a vděčností.

            Ještě do jiné oblasti míří zvěst tohoto znamení. Maria naznačuje Ježíši, že je potřeba něco udělat. Dělá to prostě, jednoduše. Tak i my můžeme prostě a jednoduše Ježíši přednášet, co máme na srdci a neznepokojovat se. Ježíš své matce Marii na její náznak toho, že by měl svatebčanům pomoci, odpovídá velice podivně: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Jakoby říkal: „ Už teď mám ukázat, kdo jsem. Nebude to špatně pochopeno?“  Co míní Ježíš onou hodinou, která má přijít. Není to nic menšího než hodina jeho zmrtvýchvstání. Na této svatbě došlo víno. Zázračným zásahem však Ježíš opatřil víno mnohem lepší. Svatba v Káně se konala třetího dne. I Ježíš vstal podle svědectví evangelia třetího dne. Při svém zmrtvýchvstání došel Ježíš na konec svých pozemských možností. Skončil jeho přirozený lidský život, aby mohl začít život nový, mnohem lepší.

 I my jdeme cestou, kterou již Pán Ježíš před námi prošel. I nám je zaslíbeno, že na konci svého života přejdeme do života nového lepšího, v plném společenství s naším nebeským Otcem. Náš život bude proměněn. Tato událost je v Písmu svatém nazývána také svatební hostinou. Až sem míří zvěst o svatbě v Káně galilejské. My nyní můžeme skrze ztišení, společenství Ducha svatého zažívat v závdavku ono budoucí naplnění Božích zaslíbení. Nechávejme tedy našeho Pána, aby naplnil naše životy tak, aby z nich mohla prýštit občerstvující radost a láska pro lidi kolem nás.

Amen