žijeme ve společnosti, kde je víra a náboženství považováno za něco co člověka svazuje, zotročuje. Faráři, jsou považováni za tmáře, kteří pletou lidem hlavu. Je to oprávněné?
Kázání na 4. 3. 2018
Biblická čtení:Exodus 20, 1 – 17;1 Korintským1, 18 – 25; Jan 2, 13 - 22
Biblická čtení je možno přečíst si zde: www.biblenet.cz
Žijeme ve společnosti, kde je víra a náboženství považováno za něco co člověka svazuje, zotročuje. Faráři, jsou považováni za tmáře, kteří pletou lidem hlavu. Je to oprávněné? Ano někdy tomu tak bylo a i bývá. Různá náboženství, včetně křesťanství sloužila a slouží různým cílům. Ano vše je zneužitelné. Ovšem původní cíl a to, k čemu mají sloužit texty bible je něco opačného. Je to svoboda, zbavení se všeho, co člověka zotročuje.
Vidíme to už z prologu dnešního prvního čtení, což je vlastně text desatera. Je tam psáno: „ Já jsem Hospodin tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Tak se představuje Bůh. Tímto naprosto zásadním textem je nám sděleno, že Bůh je ten, který vyvádí z otroctví, ten, kdo chce darovat svobodu. A celý další text desatera můžeme vlastně považovat za návod k tomu, jak o darovanou svobodu nepřijít.
Hned první příkaz je zásadní. Nezobraz si Boha, neklaň se ničemu takovému. No my si Bohy nezobrazujeme. Neklaníme se nějakým totemům. Ale Martin Luther řekl jednu moudrou větu – co je v životě člověka na prvním místě, to je jeho Bůh. Co je v tvém životě na prvním místě? Je potřeba si uvědomit, že modly, kterým se lidé klaněli, jim zabraňovali ctít skutečného Boha. A Bůh, to je vlastně hlubina bytí, podstata reality. A tak klanění se modlám vlastně lidem zabraňovalo poznávat svět, takový, jaký ve skutečnosti je.
Vše na zemi, na nebi, pod zemí, to s čím si Boha nemáme spojovat, to vše je pomíjející. A původce všeho, Bůh, je pro nás nejhlubším tajemstvím.
Když se Mojžíš ptá Boha v knize Exodus na jméno, nedozví se jej. Bůh se mu odmítá představit, protože v té době znát něčí jméno znamenalo mít možnost toho druhého ovládat. Ne, Boha nelze pochopit, nelze je ovládnout. Dokonce ani o něm nelze dost dobře mluvit. S Bohem lze pouze být. Být a žasnout nad tím, jak nás obdarovává. A veškerá zobrazení, spojení se stvořením nám v tomto dobrodružství zabraňují.
A když pokračujeme dál v textu desatera, vidíme, jak jeho přikázání slouží naší svobodě, že jsou to v pravdě směrovky ke svobodě. Den odpočinku je ustanoven, aby se lidé zastavili a uvědomili si pravou podstatu všeho, čeho v životě užívají, proč vlastně žijí. Mají si uvědomit, že jsou tu díky tomu, co vykonali generace lidí kolem nás a je také ctít. Co je důležité a co je zvěstí druhé části desatera, je to, abychom se vyvarovali nenávisti, dychtění a lpění.
Nevaž se na zaběhané představy o Bohu, aby ses mohl nechat neustále překvapovat dalším a dalšími stránkami Boží milosti a lásky, žil v realitě takové jaké je a ne v tom, co tě naučila společnost, výchova, sdělovací prostředky. Nedychti, nelpi a dosáhneš svobody. A tak se dostáváme k tomu, o čem k nám promlouvají svojí zvěstí dnešní novozákonní biblické oddíly. Slovo o kříži. Vyčištění chrámu, ba dokonce jeho zboření. Ježíš nenaplňoval za svého života žádné představy o mesiáši, učiteli. Byl úplně jiný, nepochopen. Byl ukřižován. Ale nakonec díky, nebo navzdory této strašné katastrofě se ukázala pravá cesta k smysluplnému životu. To se dá přirovnat k zboření a znovupostavení chrámu.
A to je cesta i pro nás. Nenechte se svázat svými představami a očekáváními. Nevytvářejte si modly, Bůžky, na kterých byste lpěli. Zvěst o kříži nám sděluje, abychom se ničím takovým nenechali svázat, nelpěli na tom. Ježíš vyčistil chrám od penězoměnců a kupců. I my musíme chrám našeho života, našeho nitra, naší mysli čisti od toho, co tam nepatří. Potom můžeme osvobozeni a s radostí vidět veškerou nádheru a zázraky kolem nás.
Amen
