při dnešní bohoslužbě si připomínáme památky lidí, kteří naprosto zásadním způsobem ovlivnili naše životy. Ovlivnily je, i když nás od doby kdy žily, dělí mnohá staletí. Připomínáme si památky soluňských bratří, Cyrila a Metoděje
Kázání na 2. 7. 2017
Biblická čtení: Jeremjáš 15, 15 - 21; Římanům 8, 31 - 39; Matouš 10, 17 - 22
při dnešní bohoslužbě si připomínáme památky lidí, kteří naprosto zásadním způsobem ovlivnili naše životy. Ovlivnily je, i když nás od doby kdy žily, dělí mnohá staletí. Připomínáme si památky soluňských bratří, Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa. Když přemýšlím o jejich životě, napadají mě slova z epištoly Židům. Ta v ekumenickém překladu, který je v tomto případě dobrým výkladem, zní: „ Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme a být si jist tím, co nevidíme.“
Soluňští bratří pocházeli z velice vysokých kruhů. Mohli se žít pohodlným životem v bohatství. Oni se ale vydali do divočiny tehdy barbarské Velké Moravy. A nečekalo je jen ocenění a vděčnost. Museli prožít mnohé zápasy, úklady. V případě Metodějově dokonce i vězení.
A mistr Jan Hus o sobě píše: „Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když jsem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.“ Nakonec se stal věrným svědkem, který raději obětoval život, než by se zřekl pravdy Kristova evangelia.
Tito lidé se vydali v životě směrem, který byl naprosto v rozporu s tím, co by jim radila běžné lidské sklony. Riskovali postavení, kariéru. Jsou názorným příkladem Ježíšových slov, která jsme tu četli minulou neděli: „ Kdo chce jít za mnou, vezmi na sebe svůj kříž následuj mne…kdo ztratí svůj život pro mne, ten jej nalezne.“ A co je k tomu vedlo? Odpověď můžeme najít v dnešních biblických čteních.
Prorok Jeremjáš si stěžuje, jaké utrpení mu služba Hospodinu přináší. Odpověď Hospodinova je ta, že se prorok má obrátit k němu. Pak se stane Hospodinovými ústy, lidé ho nepřemohou. A sám Ježíš říká svým učedníkům, aby se nestrachovali, co mají při pronásledování říkat - sám Duch z nich bude mluvit.
To co tedy tyto lidi vedlo k tomu, aby se vydali proti proudu, do nejistoty, nebezpečí, to nebylo z nich? To byl hlas Ducha Božího. A ten Duch jim ukázal, že je dobře, aby se všeho zřekli, nelpěli. Protože vše, co se jim nabízelo, jsou věci pomíjející. Bohatství, kariéra, postavení. Skrze hlas Božího ducha tito lidé poznali to, o čem píše apoštol Pavel. Bůh se sám vydává na cestu za člověkem. A ta Boží láska, která se takto projevuje, ta je jedinou jistotou našich životů. Vše ostatní je pomíjející. Tito lidé pochopili velikost Boží lásky, od které nás nikdo a nic nemůže odloučit.
A tak se vydali do nebezpečí a pronásledování. A jejich životy přinesli mnohé plody, které užíváme i my dnes.
A co my sami? Máme se vydat někde na misijní výpravu, stát se mučedníky? I to je možné. Není vyloučeno, že přijde pronásledování pro víru. Ovšem jak známo, velké věci se skládají z malých. A tak každý z nás každého dne se dostává do mnohých situací, ve kterých děláme mnohá rozhodnutí. A jde o to, zda se rozhodneme tzv. normálně - půjde nám hlavně o nás samotné, druhým to nandáme, budeme se vyžívat v pomluvách. Užijeme si peněz, pohodlí všech těch únikových nabídek tohoto světa, lákadel, neřestí, okamžitého uspokojení. Nebo půjdeme cestou sebezapření, neodplácení zlým za zlé? Oběti, služby, smíření a odpuštění? To ale není cesta, na kterou bychom se mohli vydat až tak úplně sami. Vím o lidech, kteří dělají veliké skutky milosrdenství pro lidstvo, ale v životě se svými nejbližšími žalostně selhávají
Vybavuje se mi v této situaci citát od Václava Havla: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." A to, že má něco smysl dělat, to nám velice dobře ukazuje Duch Boží.
Jak ukazuje citát od Václava Havla, i lidé, kteří nejsou křesťany, dokážou poznat, kudy vede cesta k smysluplnému životu. Duch Boží prostě věje, kam chce. Využívejme tedy toho, že máme přístup ke zdrojům, které nám umožní žít tak, aby přes mnohá třeba i těžká, nesamozřejmá rozhodnutí mohl v nás růst skutečný život, skutečné lidství, které přináší bohaté plody. Tak ukážeme druhým lidem cestu k nevyčerpatelným studnicím Boží lásky a milosti, od kterých nás nikdo a nic nemůže odloučit. Pouze mi můžeme odmítnout z nich čerpat.
Amen
