Chceš žít? Umírej!

kázání na 21. 3. 2021

Biblická čtení: Jeremjáš 31, 31 – 34; Židům 5, 5 – 10; Jan 12, 20 - 33

V dnešním evangelijním oddíle máme uveden jeden ze stěžejních veršů Písma svatého, které vyjadřují podstatu Ježíšovy zvěsti: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ Je to velice jednoduchý a přitom tak výstižný obraz. Já jej stále znova a znova používám, když chci vyjádřit smysl, směřování veškeré naší zbožnosti. Tento obraz také vyjadřuje naprosto přesně, jak zachránit svůj život v jeho smysluplnosti.

Sebevydání, nelpění na sobě samém, osvobození se od nárokování si toho, na co mám domnělé právo, život, který má na mysli především prospěch lidí kolem nás. To je cesta ke štěstí. Předpokládá to vědomí nesamozřejmosti všeho, co nám bylo dáno, vděčnost, které je kolem nás tak málo. Ten kdo takto žije, nezůstává osamocený a nešťastný. Ano, nevyhneme se problémům a soužení. Ale snaha o život ve službě druhým vede při všech trablech, kterým se nikdo z nás nevyhne, k opravdovému štěstí a naplnění. Je to štěstí, pocit naplnění, smysluplnosti, který nemusí být vykoupen neštěstím a bolestí druhých lidí.

A vidíme kolem nás i naprosto opačné případy. Kolik lidí, kteří se snaží především o vlastní prosazení, obohacení, zisk, za každou cenu, končí jako osamělí, nešťastní, osamělí ztroskotanci. Zde platí ta Ježíšova slova z Matoušova evangelia: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ? A zač získá člověk svůj život zpět?“ Kolik z těch, kteří dokázali nashromáždit veliký majetek, dosáhli významného postavení slávy, končí jako osamělé trosky závislé na alkoholu a drogách. Jejich životní cesta je lemována často rozpadlými vztahy, neštěstím lidí kolem nich. Lidé tak ztrácejí vědomí vděčnosti za vše, co mají od počátku - život sám, vztahy, příroda, svět kolem nás.

Na začátku dnešního evangelijního oddílu je řečeno, že Ježíše si přáli vidět poutníci. A Ježíš, když se o tom dozví, reaguje na to poukazem na svoje následující sebevydání. Ano, tak uvidí poutníci Ježíše, tak poznají jeho dílo, podstatu jeho poslání. I dnes přicházejí lidé a chtějí zahlédnout něco z křesťanství a duchovního života. Když vejdete do knihkupectví, najdete v nich spoustu esoterické a okultní literatury.

Lidé se ptají: „Kdo je Bůh? K čemu je vlastně ta církev? Chtěli bychom o tom něco vědět.“ A nemylme se jejich zdánlivou lhostejností. Ne, lidé se o duchovní život, víru zajímají. A co jim říct? Kam je vést. Právě k tomuto. Smysluplný život, cesta ke svobodě vede skrze nelpění, zřeknutí se domněle oprávněných nároků a naproti tomu poznání nesamozřejmosti a zázračnosti zdánlivých maličkostí kolem nás.

Ježíš říká v evangeliu, že jeho duše je sevřena úzkostí. V epištole k židům je psáno o tom, že se Ježíš naučil poslušnosti z utrpení. I Ježíše to stálo bolestná volání, prosby. „Kde jsem já, tam bude i můj služebník“, říká Ježíš v evangeliu. Pokud se vydáme za Ježíšem, pokud uvěříme v Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu, potom jdeme stejnou cestou, jakou šel sám Ježíš. A nedivme se, že nás, podobně jako jej na této cestě potkají utrpení, zápasy, nepochopení, podezírání a nepravdivá obvinění. S tím vším je ale možné přijít k tomu, kdo Ježíše vším tím provedl a dal mu sílu k následování až do konce. A tak jako se učil poslušnosti a došel dokonalosti z utrpení Ježíš, tak je tomu i u nás. Nejvíce se naučíme ze zkoušek, těžkostí. Bůh nám nabízí pomoc, láká-li nás svět, sobectví, rozkoš, okamžité uspokojení na úkor našich bližních.

Evangelium nám sděluje, že skrze Boží zjevení v Ježíši Kristu byl učiněn soud nad tímto světem. Je to soud nad tím, co jej ovládá. Ukázalo se, že touha vlastnit, ovládat, shromažďovat na úkor druhých, myslet na sebe, to vše vede do zahynutí. Byl oslaven ten, kdo sloužil, kdo se obětoval. Je to jasné, vždy a vždy, znova a znova to vychází v životech lidí najevo. Nenechme se tedy spoutávat tím, co bylo poraženo, nenechme si brát svobodu našich životů, zdroj naší radosti, kterým je štěstí našich bližních. Není lehké a vůbec samozřejmé touto cesto jít. Je to spíše cesta proti proudu. Je to možné hlavně díky tomu, že nás na této cestě doprovází Bůh, otec Ježíše Krista, ke kterému se můžeme stále obracet.