Cesta z našich malomocenství.

Kázání na 14. 2. 2021

Biblická čtení: 2 Královská 5, 1 – 14; Marek 1, 40 – 45

V dnešních biblických textech čteme o uzdravení z malomocenství. Tato nemoc byla po staletí postrachem. Člověk byl zohyzděn, vlastně se postupně za života rozpadal. Co bylo stejně nebo možná ještě více ničivé bylo to, že takový člověk byl vyloučen ze společnosti ostatních lidí. Byl pro ně vlastně už mrtvý.

Do dnešních dnů nebylo malomocenství vymýceno. Je však už léčitelné antibiotiky. Dnes nás však ničí jiné hrozby. Jsou ničivé stejně jako ono malomocenství, nebo vlastně ještě více. A těmito hrozbami, můžeme říci nemocemi, onemocníme během života vlastně všichni. Proto se nás dnešní texty o uzdravení týkají. Těmi hrozbami, nemocemi, které ničí náš život jsou lpění, nespokojenost, neodpuštění, nenávist, zranění z minulosti, strach z budoucnosti. Toto nás, naše vztahy, zdraví, životy ničí stejně, nebo vlastně ještě více než tělesné choroby. Dokonce je to tak, že nespokojenost a strach jsou v nás záměrně vyvolávány. Kým? Je to reklama, která v nás cíleně vyvolává potřebu mít stále víc, někomu se vyrovnat a strach z třeba i nereálných hrozeb. I to prý vyřešíme správných výrobků. Politici často sází na vyvolávání strachu a obav. A zneklidněným lidem, nabízejí svá jednoduchá řešení, která problémy ještě prohlubují.

A jakou cestu k řešení nám ukazují dnešní biblické příběhy? V starozákonním čtení se setkáváme s mocným vojevůdcem Aramejské říše Naamanem. I takového vysoce postaveného muže postihne malomocenství. Neštěstí si nevybírá. Cestu k řešení mu ukáže malé děvče, izraelská otrokyně. Třeba se k ní Naamanova rodina dobře chovala. Děvčátko jim důvěřovalo a chtělo jim to oplatit. Tak to je s dětmi. Když jim věnujeme jim pozornost a láskyplnou péči velmi obohatí náš život. Děvče poradilo Naamanovi aby se obrátil na izraelského proroka. Děti mají nekomplikované vidění světa. A mi dospělí to často kvůli zbytečným formalitám komplikujeme. A tak Naamán vyvolá komplikaci na mezinárodní úrovni. Jde za izraelským králem, který je z Naamanova požadavku, aby ho zbavil malomocenství samozřejmě zděšen. Naštěstí se to dozví prorok Elíša a vyzve aramejského vrchního velitele, aby přišel přímo k němu. Velice mě pobavilo, když jsem si představil scénu, která nastala. Velkolepý průvod přijede k domu, nebo možná chýši. A Elíša se ani neobtěžoval vyjít ven. Pouze mu vzkáže, ať se sedmkrát vykoupe v potoce. Jordán to je taková říčka, někdy pouze potok. Vojevůdce očekával velkolepý obřad a dočká se něčeho tak prostého jako umýt se v potoce. Až na naléhání služebníků zapomene na hrdost. Učiní tak a je uzdraven.

O gestu pokory a pokorné prosbě čteme i v dnešním evangelijním oddíle. Malomocný, v krajní nouzi, kdy už byl považován za mrtvého na kolenou pokorně prosí Ježíše, aby jej uzdravil. A Ježíš, který pokorné prosby vyslýchá, tak učiní. Uzdraví malomocného a tak jej vrátí do života a do společnosti ostatních lidí.

Co spojuje tyto dva příběhy a co nám mohou přinést k řešení našich dnešních problémů? Naamanovi poradilo řešení dítě. Děti, pokud nejsou týrané, zanedbávané, žijí teď a tady, život a svět jsou pro ně zázračné, dokážou se radovat z maličkostí, ve hře, skotačení dokážou zapomenout na problémy. Dokážou se nadchnout i věcmi zdánlivě obyčejnými. Platí to u dětí předškolního, někdy i mladšího školního věku. Proto Ježíš říká: „ Nebudete – li jako děti, nevejdete do království nebeského."

Naaman, po té co situaci jen komplikoval cestou ke králi, se měl docela obyčejně vykoupat v pro něj obyčejném potoce. Jistě v Bibli má koupel v Jordánu symbolický význam. Vzpomeňme třeba na přechod Izraele. Ukazuje nám to ke křtu jako počátku vztahu s Hospodinem. Já v tom ale vidím ještě jiný význam plynoucí z mého vlastního života. Já jsem si jako dítě stavěl se sourozenci a kamarády v létě na potoce hráz. Velmi nás to bavilo. Dodnes se k tomu rád s dětmi vracím. A je mi jedno, že už je mi tolik, kolik mi je a kým jsem se zatím stal. Zurčící voda, slunce, příroda – to vše vytváří krásný okamžik. Člověk je v přítomnosti a nic jej netrápí. Je to vnímavost pro ony zdánlivě samozřejmé obyčejné věci, která nás zbavuje strachu, úzkosti, nenávisti, závisti. Poznáváme, že toho spoustu máme, je z čeho se radovat bez ohledu na to, kým jsme v očích druhých, čeho jsme dosáhli a co jsme získali.

Naaman se má vykoupat sedmkrát. Sedmička je v Bibli číslo plnosti. Pro naši situaci se dá najít následující spojitost – je třeba plně dostatečně ze sebe smýt lpění na poctách, prestiži, je potřeba ze sebe smýt lpění na vracení se do minulosti a žasnout a radovat se z obyčejných věcí kolem nás. Naaman opustil svoje představy, jak mají mají věci probíhat, pokořil se, přestal lpět a byl očištěn. A tak i mi přestaneme - li lpět, začneme – li být vděčnými za to co v životě máme, i když to jiné než jak jsme si to představovali můžeme být očištěni od toho co ničí naše životy jako to malomocenství – od strachu, závisti, neodpuštění, nespokojenosti.

Co je ale bezpodmínečně důležité je to, co vidíme u onoho malomocného z dnešního evangelijního příběhu. A to je pokorná prosba, modlitba. Můžeme třeba i jako on na kolenou, ve vědomí své nicotnosti, která je stejná jak u vládce, tak i posledního chudáka předkládat Bohu, co nás trápí, co se nás snaží zmocnit. Mnohé z toho, co se snaží uhnízdit v našem nitru ničí naše zdraví, životy, vztahy tak, že se rozpadají jako tělo malomocného. Přineseme - li to vše Bohu v modlitbě on má moc nás od toho očistit, ukázat nám cestu, jak z toho ven.