Nedávno jsem četl v jedné knize jeden důležitý citát, který je klíčový pro veškerý duchovní život, pro naši víru v Boha: „Pokud si myslíš, že jsi něco opravdu pochopil, buď si jistý, že to určitě není Bůh.“
Kázání na 16. 6. 2019
Biblická čtení: Přísloví 8,1–3.22–31; Římanům 1,1–6; Jan 16,12–15
Nedávno jsem četl v jedné knize jeden důležitý citát, který je klíčový pro veškerý duchovní život, pro naši víru v Boha: „Pokud si myslíš, že jsi něco opravdu pochopil, buď si jistý, že to určitě není Bůh.“Často říkám dětem v náboženství, že Boha můžeme do konce života poznávat. Přirovnal jsem to k stálému dobrodružství. To je také účel druhého přikázání v desateru: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.“ Žít s tím, koho, nebo co nazýváme Bohem, totiž znamená poznávat realitu, svět kolem sebe, podstatu a význam života a vlastně poznávat sebe samého. Kdo se zabydlí ve svých představách, obrazech, myšlenkových schématech, ten je velmi spoutaný, ochuzen, nesvobodný. Lidé zabydlení ve svých omezených představách o Bohu nejsou schopni tolerovat odlišné názory, pohledy. Ty jsou často pouze pohledem z jiné strany, nebo na jinou část Boží pravdy. To vede potom k naprosto zbytečným sporům, hádkám. Nejtragičtější na těchto skutečnostech je to, jak negativně ovlivňují životy rodin, společenství a národů.
I Ježíš říká svým učedníkům: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.“ Je to tak, že můžeme o něčem mnohokrát slyšet mluvit. Pokud to ale sami neprožijeme, není nám to nic platné. Mnohem víc to platí v životě s Bohem. Boha nikdy nepoznáme, když o něm budeme číst, mluvit, diskutovat. Bůh se nám zjevuje, když s ním žijeme, když nasloucháme v tichu tichému hlasu jeho Ducha. Tak můžeme s Bohem prožít i situace a problémy, kterým nerozumíme, které se nedají vysvětlit. Bůh nám tak ukazuje, že je s námi, provází nás. Je to zkušenost nesdělitelná, kterou je potřeba prožít.
Zkušenost života s Bohem, ono naslouchání hlasu Ducha nás má přivést do všeliké pravdy. Nemyslí se tím samozřejmě to, že bychom chápali vše, všemu rozuměli. Jde spíše o to, že nám Duch Boží ukáže, jaký ke všem věcem v našem životě máme mít postoj. Uvedení do veškeré pravdy – pod tím si také můžeme představit to, že poznáme, že Bůh je vlastně tajemstvím, které přesahuje naše smýšlení.
Důležitý faktor při poznávání Boha je i to, co nám sděluje název dnešní neděle. Dnes je neděle trojiční. Bůh se zjevil v Ježíši Kristu. Jedinečný vztah Ježíše z Nazareta k Bohu nám ukázal kdo je Bůh, ukázal cestu ke skutečnému, smysluplnému životu. Ano, mluvil jsem před chvíli o tom, že je potřeba naslouchat tichému hlasu Ducha svatého. Ale pokud mu nasloucháme správně, pokud nás má Duch svatý opravdu učit, vede nás zákonitě a nutně do vztahu s našimi bližními. Dosti vyostřeně, důrazně je to formulováno v prvním listu Janově: Řekne-li někdo: „Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.“ Známá je Ježíšova věta z dvacáté páté kapitoly Matoušova evangelia - „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
Vzpomínám si na jedinečnou knihu „ Prorok“ od libanonského křesťanského básníka Chalíla Džibrána. Ten v oddíle o víře píše: „Kdo může oddělit víru od svého konání nebo od svého povolání?“ A na jiném místě: „A k tomu, abyste poznali Boha, nemusíte umět řešit hádanky. Raději se rozhlédněte kolem sebe a uvidíte, jak si hraje s vašimi dětmi.“
Sestry a bratři, Bůh, jak už jsem říkal, je hlubokým tajemstvím, ze kterého nás jímá závrať. Trojiční učení, které vyznává církev, nám chce říci – samotnou podstatou Boha je vztah, láska. Učení o trojici není popisem Boha. Je to spíše pozvání k následování. Bůh je mezi námi přítomen. A Bůh je přítomen, někdo říká Bůh se děje tam, kde se lidé v lásce potkávají.
Amen
