Začala světová válka o elektřinu a teplo

Nová ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) by ráda ukončila těžbu uhlí v Česku už v roce 2030. Oproti tomu například Čína letos nejspíš vytěží nejvíc uhlí v historii. Co z toho vyplývá?

Pro kontext uvádím, že objem těžby uhlí v Česku neustále klesá, v roce 2020 klesla produkce černého uhlí o 37,6 procenta na 2,1 milionu tun, objem vytěženého hnědého uhlí pak proti předloňsku klesl o 21,3 procenta na 29,5 milionu tun. Dohromady jde tedy jen o málo víc než 30 milionů tun uhlí, ze kterého se přitom v Česku stále vyrábí více než 40% elektřiny a ještě více tepla. Zmíněných 30 milionů tun přitom v Číně vytěží zhruba za víkend. Konkrétně v listopadu letošního roku Číňané vytěžili téměř 371 milionů tun. Za rok bude čínská těžba uhlí atakovat hodnotu 4 miliardy tun. Abychom letošní čínskou těžbu dohnali, museli bychom současným tempem těžit vice než 130 let.

To dělat určitě nebudeme, tolik uhlí ani nemáme, nebo minimálně kvůli němu nechceme bourat vesnice. Ale zpátky k věci. V současnosti je naše energetika na uhlí stále závislá. To není dlouhodobě udržitelné, musí a bude se to postupně měnit.  Ale je logické, že nejprve musíme uhlí něčím nahradit. A ona náhrada musí logicky splňovat parametry. Měla by přinést snížení emisí při zachování energetické bezpečnosti a samozřejmě by také neměla zruinovat odběratele ani stát.

Problém je, že takovou náhradu v tuhle chvíli nemáme. Zmíněné parametry splňuje nejlépe z teoreticky možných jádro. Tady jsme zaspali, už jsme měli dávno stavět nové bloky v Dukovanech i Temelíně. Teď už se snad do stavby pustíme, ale holt si budeme muset ještě pěkných pár let počkat. Teoretickou, a některými preferovanou, možností je zemní plyn. Jenže ten při objektivním pohledu nesplňuje žádné z kritérií. Určitě je správné investovat do obnovitelných zdrojů, jenže ty naši energetiku nemůžou táhnout, rozhodně ne bez akumulace, která ještě dlouho nebude vyřešená.

Proto buďme rádi, že stále máme proklínané uhlí a že se na něj budeme moci ještě celkem dlouho spolehnout. Nová paní ministryně si to nejspíš neuvědomuje, ale už začala světová válka o elektřinu a teplo. Paní Hubáčková by určitě oponovala, že to není pravda, že je třeba bojovat se změnou klimatu.

Asi ano, jenže svět to rozhodně nedělá. Čína (a zdaleka ne pouze ona) je toho jasným důkazem. Svět bojuje o něco úplně jiného. A nedává žádný smysl, abychom tuto bitvu dobrovolně vzdali. To bychom totiž zmrzli, nebo zemřeli hladem ještě mnohem dřív, než nás začne ohrožovat změna klimatu.

Tak schválně, kdy to dojde i „chytrým hlavám“ v Bruselu, Berlíně, a hlavně v Praze?