Zoufalí lidé změnu klimatu prostě řešit nebudou

Drtivá většina lidí na světě bude vždy mít na prvním místě to, aby měli jídlo, teplo a dnes už také elektřinu. Teprve když to mají, dokážou se zabývat například změnou klimatu. Řada politiků to ale stále nedokáže pochopit.

Má slova potvrzují rozvojové země v čele s Čínou, Indií a dalšími, které na rozdíl od Evropské unie brutálně zvyšují například těžbu uhlí. Ale potvrzuje je i současná krize v Evropě. Ta zoufale shání plyn, budou se otvírat už zavřené uhelné elektrárny, Němci možná přece jen přijdou k rozumu a nevypnou své poslední jaderky.

Problém je, že Evropa to všechno dělá narychlo, překotně, nepromyšleně. Proč? Protože se bojí. Protože je v zoufalé situaci. Přitom by v ní být vůbec nemusela. Stačilo, aby v minulých letech postupovala rozumně. Aby se nevydávala všanc lidem, jako je Putin.

Bohužel se Evropská unie rozumně nechovala. Udělala hned několik zásadních chyb. Tou první bylo, že si nedokázala srovnat priority a nekryla si záda. V honbě za snižováním emisí se v Evropě odstavila spousta elektráren, i když za ně nebyla, vlastně stále není, spolehlivá náhrada. Vlastní vinou jsme se tak dostali do situace, kdy nás všechny může Putin vydírat. A taky to dělá. Politici říkají, že to on nese vinu za současnou nejen energetickou krizi. A mají pravdu, Putin je opravdu ten bezohledný zlosyn. Jenže to není žádná novinka. To se ví dávno. Proto jsou viníky i ti naivní evropští politici, kteří mu naskočili na vidle.

Druhu chybou bylo, že si evropští politici nedokázali srovnat priority. Nepochopili, že aby mohli lidé skutečně efektivně bojovat se změnou klimatu, musejí mít nejprve zajištěné základní potřeby, které jsem zmínil v úvodu blogu. Pokud jsou totiž ohrožení hladem, zimou, či nedostatkem elektřiny, budou vždy na nějaké klima zvysoka kašlat. Budou klidně pálit pet lahve naplněné mazutem.

Vyspělý svět tyto potřeby nyní po několik desetiletí zajištěné měl. Proto se mohl zabývat klimatem. Měl na to ale jít úplně jinak. Měl se zabývat tím, aby měly tyto potřeby zajištěné i chudé oblasti. Měl hledat komplexní a hlavně globální řešení.

Místo toho se Evropská unie nesmyslně zaměřila jen na sebe. Výsledkem je, že sice výrazně snížila své emise, ale ty globální stejně neustále rostou. A druhým výsledkem je, že i my se nyní bojíme o zajištění základních potřeb, takže začneme na klima kašlat taky.

Německý kancléř Olaf Scholz ale už varoval před "globální renesancí" energie z fosilních paliv. Jde o dočasné nouzové opatření, které není na úkor našich klimatických cílů, dodal.

Hodně by mě zajímalo, jaké klimatické cíle vlastně myslí. A ještě víc, co, nebo koho všeho je pro ně schopen obětovat. Evropanům začíná být špatně a bohužel bude nejspíš ještě hůř. Možná budeme brzy zoufalí. Scholz a jemu podobní ale nejspíš pořád nechápou, že zoufalí lidé změnu klimatu prostě řešit nebudou.