O solárním tunelu, na který roky doplácíme přes 40 miliard ročně, slyšel asi každý. Méně se ví, že když se utnuly obří dotace, tak u nás roky solární elektrárny nikdo nestavěl. Teď solárníci znovu ucítili šanci a natáhli ruce.
Elektřina i plyn jsou nehorázně drahé, což většina z nás už ví ze složenek. Navíc hrozí, že plynu, ale možná i elektřiny nebude dostatek. To ceny ještě zvyšuje a navíc to nutí vlády včetně té naší, aby urychleně hledaly cestu, jak zajistit dostatek elektřiny. Ve hře jsou velké dotace, což samozřejmě probudilo ze spokojeného spánku na pytlích peněz i solární barony, nebo lidi, kteří by se solárními barony chtěli také stát. I oni by si rádi vycpali matrace našimi penězi.
S pobavením jsem si přečetl, že existuje jakási společnost Ekocesta. Budu citovat z jejich oficiální placené kampaně: Ekocesta je skupina spolupracujících firem, které se zaměřují na poskytování ekologických energetických řešení pro firemní i privátní sféru s cílem snížení emisí CO2 v ČR. Skupina Ekocesta, jejímž cílem je snížit emise CO2 v České republice, chápe Slunce jako hlavní hnací motor pro změny v energetice, které povedou k dosažení uhlíkové neutrality. Efektivní způsob, jak využívat sluneční záření k výrobě elektrické energie, představuje fotovoltaika. Z pohledu fotovoltaických elektráren je důležité, že Slunce k Zemi bez ustání vysílá obrovské množství energie. Vyjádřeno čísly to znamená 430 kvintilionů joulů energie každou hodinu, což je asi o 20 kvintilionů více, než kolik lidstvo spotřebuje za celý rok.
Toliko propaganda solárních lobbistů maskovaných ekologií a klimatickou neutralitou.
A teď realita. Dotace pro solárníky platíme od roku 2010. Už nás to stálo stovky miliard korun a další nás to ještě bohužel stát bude. Teď navíc hrozí, že si solárníci sáhnou na další dotace. V principu by to možná ani nevadilo, třeba výstavba jaderné elektrárny bude taky stát spoustu peněz. Problém ale je, že zatímco jaderná elektrárna se postaví a pak stabilně vyrábí spoustu elektřiny (například Temelín je největší výrobce elektřiny v zemi, kryje zhruba pětinu domácí spotřeby), soláry vyrábí jen a pouze když svítí sluníčko. A zároveň tedy zrovna nemrzne, protože v mrazech nevyrábějí, ani když svítí. Obecně lze říci, že v českých podmínkách jsou solární elektrárny zhruba od listopadu do února skoro k ničemu. Jako na potvoru je zrovna zima období, kdy elektřinu a teplo potřebujeme nejvíc.
Velmi zajímavý je příklad od sousedů z Německa, kteří mají dnes ve větru a slunci přes 150 % nainstalovaného výkonu proti klasickým zdrojům, jako je jádro, uhlí a plyn. U nás je to nějakých 15 %, tedy bezmála 10x méně. Kdybychom chtěli Němce dohnat, stálo by to biliony korun. Ovšem ani obří výkon, který už mají Němci postavený, jim hlavně v zimě ani zdaleka nestačí, takže uhelné i plynové elektrárny jedou naplno. To mimo jiné znamená zoufalou německou závislost na ruském plynu, ale také třeba to, že Němci často mají horší emise i než my, vůbec nemluvě o srovnání třeba s jadernou Francií.
Zmíněná Ekocesta i další solární lobbisté budou nepochybně mluvit o tom, že pomůže akumulace a vodík, energetické úspory apod.
Problém je realita. Energetické úspory jsou nepochybně správná cesta, ale zatím spotřeba elektřiny stále roste. Pokud nebude plyn, poroste nepochybně diametrálně. A do toho je zde tlak na masivní rozvoj elektromobility apod.
Pokud jde o akumulaci, tak zajímavý pohled dal teď v rozhovoru miliardář Pavel Tykač, který u nás provozuje uhelné elektrárny, ale ve Velké Británii například provozuje i velké bateriové úložiště. A říká: „Baterie neslouží k velké akumulaci, v principu jsou za dvě až tři hodiny prázdné. Využívají se k řízení sítě a vykrývání špiček. Zdaleka však ne celých špiček, na to by byla potřeba ještě několikanásobně větší kapacita. Výhoda baterie je, že je schopna reagovat v řádu sekund. To má pro regulátora výhodu, ale kdyby nám na stavbu nepřispíval, pořád by se taková baterie nevyplatila. Navíc je třeba si uvědomit, že baterie uloží energii maximálně na pár hodin. Třeba na Baltu přitom nefouká klidně několik dní. U nás absolutně nejsme schopni mít v zásobnících tolik energie, abychom nahradili větrníky.“
Vyjádřil se i k vodíku: Vodíku hodně fandím, ale problém zase nastává, když si ho prakticky rozeberete. Idea je ustanovit mnoho obnovitelných zdrojů a v momentě, kdy je elektřiny přebytek, na elektrolyzérech vyrábět vodík – a tím vlastně uskladňovat elektřinu na dobu, kdy je potřeba. To zní skvěle, jenže nedává příliš velký ekonomický smysl stavět elektrolyzéry na pár set hodin v roce, kdy je elektřiny nadbytek. Česko tak v podstatě nemá podmínky na výrobu vodíku, protože tu svítí i fouká málo. I Německu bude trvat, než dokáže postavit tolik větrníků, že budou schopné uspokojit tamní spotřebu a ještě ve velkém vyrábět vodík. Vodíkové elektrárny jsou navíc postavené na principu, kdy se dvakrát mění skupenství. Každá změna skupenství dramaticky snižuje účinnost, a to je zase fyzika, se kterou nehnete. V součtu jste tak méně než na desetiprocentní účinnosti, což je obrovská ztráta, kterou jen tak nevychytáte. Věřím, že se vodík do praxe jednou skutečně dostane, jen si nemyslím, že je to reálné v tom čase, který si ve svých údernických cílech určila německá vláda.“
To všechno dohromady ukazuje, že solární ekocesta je velmi pofidérní a dost možná jde hlavně o sosání obřích dotací. To ostatně potvrzuje i zmíněný Tykač: Zatím nevidím, že by je někdo stavěl bez dotací. Věřte, že i my se na ně díváme. Máme v severních Čechách pozemky po těžbě, které by bylo fajn smysluplně využít třeba na solární parky, ale bez pomoci ze strany státu nebo EU obnovitelné projekty nedávají ekonomický smysl. V hodinách, kdy svítí, bude svítit nejen nám, ale všem. Solárů bude navíc tolik, že si budou velmi konkurovat a cenu si navzájem srazí. Zároveň ale bude velmi rozkmitaná, protože nesvítí pořád. Pak může nastat situace, že nesvítí, nefouká, ale je velký odběr. To se nedávno stalo ve Francii, kde najednou stála elektřina tři tisíce eur za megawatthodinu, a tak se začal regulovat odběr průmyslu, protože jí nebylo dost pro všechny. Elektřina se velkým důrazem na obnovitelné zdroje napříč Evropou zdražuje, protože se de facto staví paralelní struktura. Jedna hezká, zelená, kterou máme rádi, ale vedle ní musíme mít takřka celou i tu, co nechceme, protože jsou dlouhé momenty, kdy to bez ní zkrátka nejde. A to je celé strašně drahé.“
Co z toho všeho vyplývá? Především to, že bychom si měli dát sakra pozor na to, aby se neopakoval solární tunel, a znovu jsme nevyhodili stovky miliard. Teď totiž nejde „jen o peníze“, ale i o to, abychom vůbec měli elektřinu. Ekocesta může vykládat, co chce o tom, že slunce k nám posílá spoustu energie neustále. Realita je taková, že soláry vyrobí spoustu elektřiny v létě, ale skoro žádnou v zimě.
