Vztah prezidenta Zemana k Číně vyvolává kontroverze. Je servilní, křičí jeho kritici. Jenže pokud žádají, abychom se s Čínou vůbec nebavili, jsou úplně mimo.
Čína byla, je a bude světová velmoc. Navíc se neuvěřitelným tempem rozvíjí. To je fakt, který nezměníme, stejně jako to, že Česká republika je sice skvělá, ale malá země ve středu Evropy. Osobně mám k Miloši Zemanovi řadu výhrad. Vadí mi, že účelově rozděluje společnost, že se zbytečně mstí těm, kteří se mu v minulosti postavili, že nechává své okolí dělat pochybné kšeftíky a dost dalších věcí.
Ve vztahu k Číně se ale chová pragmaticky. Uvědomuje si výše zmíněná fakta a podle toho se chová. Ano, někdy to přehání. Jeho peskování českých úřadů například v kauze Huawei působí velmi podivně. Zemanovi ale nelze upřít obrovské zkušenosti a schopnost pragmatismu. Čína si je totiž svého postavení logicky vědoma. Proto si v zahraniční politice klade podmínky. Vyžaduje uznání územní celistvosti, vyžaduje od partnerů respekt. Toho se jí od Zemana dostává. Na oplátku se ale čínský prezident je ochoten velmi často potkávat nejen s ním, ale i s českými podnikateli. A projevovat nám náklonnost. Ta samozřejmě není nezištná, ale tak už to v zahraniční politice chodí. I my do Číny nejezdíme jen na výlety. Chceme čínské investice, chceme obchody pro naše firmy. Je to vždy něco za něco. Teď třeba uzavřela česká energetická firma Sev.enEnergy smlouvy s Bank od China a obří čínskou firmou ChinaHuaneng Group, které otevírají možnosti využití nejmodernějších energetických technologií, jako jsou třeba velká bateriová úložiště, v České republice. Copak je to špatně? Samozřejmě, že není.
Dělají to tak totiž všichni včetně jiných velmocí. Čína je příliš velká na to, aby si ji někdo mohl dovolit přehlížet. A pro Českou republiku to při našem postavení platí dvojnásob. Může se nám to nelíbit, ale zatímco Čína má potenciálních partnerů naší velikosti na výběr spoustu, my úplně na výběr nemáme. Je pro nás výhodné mít s Čínou nejlepší možné vztahy. A to i za cenu určitého skřípění zubů.
Svět bohužel není ideální. Je utopií si myslet, že když se postavíme na zadní a vyvěsíme ve všech oknech tibetské vlajky, přinese nám to cokoli jiného, než potlesk hrstky intelektuálů. Nebo si snad někdo myslí, že třeba německé, francouzské či americké firmy nahradí těm našim ušlý zisk ze zmařeného obchodu s Čínou? Samozřejmě, že ne. Naopak, s gustem tento obchod převezmou samy. A už vůbec si nemůže nikdo myslet, že by tibetské vlajky v českých oknech cokoli změnily v Číně.
Tlak na dodržování lidských práv je samozřejmě správný. Ale musí vycházet od Evropské unie jako celku. Na to by Čína slyšela. Pokud bychom ale v tomto boji stáli sami, budeme pouze užitečnými idioty. Bude to možná efektní, ale absolutně neefektivní. Mnohem lepší je s Číňany mluvit, obchodovat, spolupracovat v turistickém ruchu i kultuře. Kdo totiž do Číny jezdí, může potvrdit neuvěřitelný pokrok, který tato země dělá. A také se stále více a více otvírá světu. Díky tomu se tam drtivé většině lidí žije lépe a lépe.
