Nepiš o sexu

Dostala jsem dobře míněnou radu. Radu od muže, muže Všeznála. "Neměla by si psát o sexu," řekl mi. Míchat " vážná témata" jako je výchova dětí s příběhy o nevěrnících a erotice, se prý nehodí. A pro ženu jako jsem já, je to nedůstojné, dodal.

Vrtá mi to hlavou. Opravdu bych se měla veřejně prezentovat pouze seriózně? Škodím si tím, že přiznám, že se mi někdy zdají sny plné erotiky a že někdy toužím po změně, vášni a úletu? Je neslušné, aby se žena mého věku, matka dospělých dětí a žena - pěstounka, nechala vyfotit jen tak a ještě to zveřejnila? Kdo vlastně určuje co je a co není adekvátní a správné?

Mám sex ráda. Ano, blaho můžu cítit například při okusování čokolády nebo nebo po běhání, ale aby to mělo stejný výsledek jako sex, tj. abych mohla prohlásit, že mám prostě DOST, musela bych čokolády sníst alespoň kilo a uběhnout nejmíň maraton. To mi přijde smysluplnější pomilovat se.

Ve dvaceti jsem si myslela, že čtyřicetiletý už to nedělají. Ve třiceti jsem poslouchala starší známé, které tvrdily, že je to čím dál tím lepší a myslela jsem si, že jim nic jiného, než to tvrdit, nezbývá. Dneska vím, že měly pravdu.

Neznám žádnou ženu, která by "to" neměla ráda. Neumím si představit, jaké to je, nemluvit o sexu otevřeně, stydět se za své tělo nebo za své pocity, nedokázat si sex užít.

Nikdy jsem nebyla v kůži ženy, která "to" jen tak vydrží, jen aby měla klid.

Kamarádka, která ještě ve třiceti nezažila orgasmus a sex jí FAKT nebavil, z toho byla opravdu nešťastná. Bylo to, jako by nebyla celá. Probíraly jsme to ze všech stran, od jejího otce, který v ní vypěstoval komplex méněcenosti, po prvního kluka, co jí sáhnul pod tričko a pak jí řekl, že si pravý prsa představoval jinak. Zkoušela všechno možné, dostala od nás k narozeninám vibrátor. Nic.

Po rozchodu s dalším mužem, s kterým se jí opět nezatřásla zem, se opila v baru.Tam se svěřila svému bývalému spolužákovi, který byl náhodou poblíž. Zas pár dnů spolu šli do kina, pak na večeři. Došli do bodu, kde obvykle následoval sex. A on jí tenkrát poprosil, aby na něj nic nehrála. Naopak, aby si hrála s ním. Řekl jí, že mají dost času, že není kam spěchat. Hráli si. Zkoumali, smáli se, sbližovali se.

" JÓ, JÓ, JÓ přišla mi jednou v noci sms. Bylo mi jasné co znamená.

Možná vám to přijde směšné, ale jí to změnilo život. Rozkvetla.

Sex je v životě důležitý. Snad jde spokojeně žít i bez něho, ale o tom já nic nevím. Já vím, že když ho pár dní nemám, bolí mě hlava. Vím, že když jsem byla bez muže, tudíž bez někoho, kdo by se mě dotýkal, líbal mě a hladil mě, nebyla jsem šťastná. Nechápu, proč bych to nemohla přiznat.

Koneckonců, je to to, proč si mě můj manžel vybral. Jasně, jsou jiné, minimálně stejně důležité hodnoty, pro které mě miluje. No, moje pořádkumilovnost a dochvilnost to nebude. Nebude to ani můj sportovní um ( a že jsem se ho snažila přesvědčit, jaká jsem sportovní holka), ani mé kuchařské umění.

Krucinál, proč on si mě vlastně vzal?

Nemám se sexem problém. Nikdy jsem neměla. Přišel mi přirozený, něco, co vztah dvou lidí posouvá k naprosté intimitě a blízkosti. Nikdy jsem se nestyděla. Vycházela jsem vždycky z toho, že když už si dal muž tu práci, aby mě zaujal, rozesmál, pobavil, tak se mu prostě líbím. Nechápu ženy, které při milování zatahují břicho a přikrývají se peřinou. Orgasmus je pro mě něco naprosto normálního, vím, jak čeho dosáhnout a jak tu chvíli slasti prodloužit a nebo zopakovat a nebo třeba oddálit ... Prostě sex je příjemná hra, výborná relaxace a skvělý lék na veškeré chmury.

Na začátku našeho manželství mi můj muž říkal, že mě ON (víte, kterou část jeho těla myslím), pozná po hlase. Prostě, stačilo mu zatelefonovat a říct, že se na NĚJ těším. Poslední dobou si voláme hlavně proto, abychom se navzájem ujistili, kdo co má zařídit a kde co a koho vyzvednout a když jeden druhému říkáme, že jsme úplně HOTOVÍ, myslíme tím to, že zdvihnout se z gauče a odkulit se do ložnice bude nadlidský výkon.

Muž Všeznál, který ví, jak to chodí a co je dobře a co špatně a taky o co v životě jde a jak se má dělat správné píááár a zná ty správné lidi, mě pozval na víkend, aby mi mohl dát další, zásadní rady. Myslela jsem, že nás k sobě na chatu zve všechny, celou moji rodinu, kterou momentálně tvoří pět dětí a manžel.

"A vejdeme se všichni," ptám se ho.

Hm, nějak špatně jsme se pochopili. Já si budu dál psát to co chci a on si najde někoho jiného, kdo ho bude poslouchat. Možná by mohl začít tím, že se zeptá své ženy, co by si vlastně přála ...