Výročí 7. března

Tak a nyní dosaženo včerejška, na zítřek plánuji k dohnání skluzu dva dny. Je tu jeden krystalický darebák, ale i ten patří do dějin, neb ti, kteří svět lotra zbavili, jsou hrdinové.

1659 Henry Purcell (+1685), opět miláček bohů, neb žil jen o něco déle než Mozart, anglická i světová barokní hudební hvězda první velikosti, jíž se vyrovnal do Anglie se přistěhovavší Händel, a pak jeho věhlasu a významu dosáhl až Benjamin Britten ve 20. století. Pozoruhodné, světová velmoc politická a hospodářská se například co do počtu špičkových skladatelů a významu jejich díla pro světovou kulturu, nemůže ani zdaleka rovnat hudbě české a to už od dob Purcellových. Britové však dokázali vybudovat kvalitní hudební školství a jejich šlechta a především buržoazie do hudby mnoho investovaly. V interpretaci jsou Britové mistři a možná i v počtu vrcholných světových dirigentů Každý britský špičkový dirigent nakonec dostane titul Sir. Naše Magdalenka Veliká by mohla vyprávět.

   Pohleďte jen, jaké honoráře získával Dvořák z koncertování v Británii a kolik mu platili tamější nakladatelé za práva tisknout skladby, což vedlo nakonec k rozhádání se Simrockem a zlepšení sazebníku honorářů. Holt i v hudbě platí ekonomické zákony.

  Purcell je jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů, možná i proto, že jeho hudba je slyšitelně i emocionálně jiná než třeba francouzská, v té době pod rozhodujícím vlivem královským a dokonce i od italské se poněkud liší, přestože k ní má blíže. Nutno míti na paměti, že z anglické a tudíž i irské hudební tradice lze úspěšně těžit, což se nakonec ukázalo silnou inspirací v rockové a jiné populární hudbě. Stopy uslyšíme u Beatles i Rolling Stones a snad nejvíce u Jethro Tull, proto jsou mou nejoblíbenější skupinou už přes padesát let.

   Purcellův hudební záběr začneme u počátků. Zprvu skládal doprovodnou hudbu k divadelním hrám, od té přešel k hudbě duchovní, včetně hudby pro královskou kapli. Tím získal umělecké uznání a také institucionální, neb byl jmenován královským varhaníkem ve westminsterské katedrále a později i v královské kapli. S divadlem nyní končí, brzy se však vrací, neb u něho objednávají opery i scénickou hudbu. Napsal jich s velkým úspěchem šest: Dido a Aeneas (1689);  Dioclesian (1690); Král Artuš (1691); The Fairy Queen (1692); The Indian Queen (1695); The Tempest, též pod jménem The Enchanted Island (1695). Všechny jsou dodnes živé a hrají se na mnoha scénách a festivalech. A také z nich jednotlivé árie a předehry čerpají soubory staré hudby, včetně našich. Z různé hudby pro divadlo je jich známo přes 40.

   Známo je také přes 80 děl tehdy ještě plně neustálené formy, jako jsou suity, triové sonáty, fantazie a předehry. Významnou částí tvorby je hudba duchovní, jako jsou kantáty a moteta, přibližně v počtu přes 60 položek. Mezi tím mnoho nesporných perel, proto uvádím vybraný seznam, abyste věděli, co máte na Youtube hledat: I will love thee, O Lord; My beloved spake (asi 1678); Who hath believed our report? (asi 1680); „O God, thou art my God“ (asi 1682); „In thee, O Lord, do I put my trust“ (asi 1682); Hear my prayer, O God“ (asi 1683); My heart is inditing“ (1685); Behold, I bring you glad tidings“ (1687); Blessed are they that fear the Lord“ (1688). O sing unto the Lord (1688).

   K tomuto seznamu se řadí i ostatní duchovní skladby v počtu asi 40, vesměs sborové: Ah! few and full of sorrow (ca. 1680); O Lord our governor (ca. 1680); Miserere mei (1687); With sick and famish'd eyes (1688); Great God and just (1688); Awake, ye dead (1693); Lord, what is man? (1693); Te Deum and Jubilate Deo in D major (1694). Nedosti na tomto, pro různé sbory napsal asi 40 skladeb, které patří k základům sborové literatury zejména v Británii. Vytvořil přibližně 600 děl, což je srovnatelné s hyperaktivním Mozartem. Každému doporučuji na Youtube zajít. Budete možná velmi překvapeni nad invencí a šíří Purcellova díla. Pohřben samozřejmě ve westminsterské katedrále, ale to už víte. Musíme též zmínit více než 100 sólových písní a 50 písní pro dva nebo více hlasů.

   Na seznamu též ódy a skladby ke slavnostním příležitostem. Z nich uvádím a na přední místo kladu Music for the Funeral of Queen Mary https://www.youtube.com/watch?v=09y4d_GsT7o, neuvěřitelné nádhernou pohřební hudbu složenou k pohřbu královny Marie Stuartovny Anglické, dcery svrženého neschopného a nenáviděného a ještě k tomu katolického krále Jakuba II. Ta si vzala nizozemského prince Oranžského, a oba stanuli na anglickém trůnu. Queen Mary představovala jistou dynastickou kontinuitu a předpokládalo se, že tak vznikne nová dynastie, jež nahradí Stuarty. To se nakonec nesplnilo a parlament musel pracně pátrat po Evropě po rodových souvislostech a posadil na trůn jako Jiřího I. kurfiřta hannoverského, který mimo jiné měl mezi předky českou královnu Alžbětu Stuartovnu, ženu Fridricha Falckého.

 1799 František Ladislav Čelakovský (+1852), jedna z klíčových osobností českého národního obrození, proslul zejména jako básník, překladatel a kritik. Podstatná díla jsou básnická sbírka Růže stolistá a tzv. ohlasová poezie projevující se díly Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých. Proslul též sbíráním lidové poezie a lidových písní a sbírkou Mudrosloví národa slovanského v příslovích. Hrob najdeme na Olšanech.

   1850 Tomáš Garrigue Masaryk (+1937), sovy do Atén nosit nebudu, k tomuto velikánovi mohu pouze přičinit soubor svých soukromých názorů na něj, který konečně máme každý k různým významným osobnostem. Tyto názory mnohdy vypovídají o nás samotných. Pro mě jde o osobnost zprvu velice statečnou, což prokázal postoji k Rukopisům a k odpornému antisemitismu a odsuzování člověka předem, pokud jde o proces s Hilsnerem. Osobně odvážné bylo i jeho vyvzdorování si Charlotty Garrigue. Tohle už stačí k obdivu a smekání klobouku. Už zde osvědčena podstatná vlastnost, tj. kritický rozum, osvědčovaná stále dál a dál. Celý příběh získání a především prosazení československé samostatnosti nemohu jinak nazvat, než jako přehlídku chytrosti, trochu vychytralosti a trochu manipulace, vše vystavěno na základě inteligence a širokých znalostí a schopností hlavních aktérů. K tomu všemu trochu riskování a her a hlavně hodně velká klika v pravý čas. Důležité u něho stejně jako u Gorbačova nenásilí bylo demokratické přesvědčení. V tom jsou si podobni s Churchillem, jehož sentence, že ze všech způsobů vládnutí je demokracie nejhorší, ale nikdo dosud nevynalezl nějaký lepší, byla zřejmě i názorem Masarykovým. Nutno na druhou misku přihodit i jistou osobní nepříjemnost vůči neoblíbeným a nežádoucím osobám a občas i mstivost. A také snahy občas na sebe strhnout více moci a vlivu, než by bylo zdrávo. Také s plněním slibů a důležitých společenských a politických problémů nebyl vždy důsledný (mluvím o Slovácích a Němcích). Se zdravím pak už souvisí pomalu postupující demence a mnohdy neschopnost být na výši doby. Ale mám-li být někdy dementní, ať je to aspoň tak, jak byl Masaryk. Zkrátka a dobře, mám-li na něho uplatnit metodu kritického rozumu, pak jasně obstojí a na druhé místo mezi největšími Čechy za Karla IV. bez debaty patří. Pokud jde o mě a hudbu, pak mu jasně rozumím, že se platonicky zamiloval do mladičké Jarmily Novotné a že ji materiálně podporoval na studiích v Itálii. Jo a do těch dělníků střílet neměl.

1898 Jan Antonín Baťa (+1965) nevlastní bratr Tomáše Bati a po jeho smrti pokračovatel v řízení a rozšiřování. Největší rozmach včetně výstavby ve Zlíně a po celé republice, včetně Baťova kanálu nastal právě za něj. Totéž se týká rozvoje zahraničních expozitur a rozšiřování sítě závodů a obchodů. Po válce spadal jeho majetek pod znárodňovací dekrety, ale poválečný tzv. demokratický režim pod silným vlivem komunistů usiloval rovněž o jeho kriminalizaci. Už před válkou započala podivná britská akce se zápisem na černou listinu a jinými sankcemi, které Baťu silně mezinárodně poškodily. Dodnes řádně neobjasněno. Vše kolem Bati za války a těsně po ní je spletité a zatížené množstvím zlé vůle a nakonec skončeno odsouzením v nepřítomnosti. Nakonec ještě dlouholetý soudní spor s bratrem Tomášem o právoplatnost přechodu majetku z Tomáše Bati st. na Jana Antonína. Skončilo částečnou prohrou Jana Antonína a zůstal mu jen majetek v Brazílii. Takže aspoň ty cvičky mohl dál vyrábět.

1904 Reinhard Heydrich (+1942), pokud šlo o nacistický mocenský aparát, bylo by jistě možno jej zařadit kamsi na třetí místo za Hitlerem a Himmlerem (Göring už na ústupu). Pod jeho kontrolou gestapo a bezpečnostní služba SS, Sicherheitsdienst (SD). K tomu poměrně nízký věk, skvělá fyzická kondice a výkonný mozek a nadprůměrné schopnosti organizační, bohužel vše ve službě špatné věci. Srovnáme-li s tehdejším Sovětským svazem, stál na podobné úrovni mocensky i lidsky jako Berija. Ten muž byl veřejným nebezpečím pro celý svět. Tudíž rozhodnutí vykonat na něj útok a oslabit tak nepřítele budu mít vždy i se všemi souvislostmi a dopady za hrdinský čin československé ozbrojené moci a domácího odboje. K jeho zločinům v protektorátu ještě přičtěme zločin největší. To on zorganizoval a vedl v lednu 1942 v zámečku u Wannsee konferenci, která otevřela cestu k organizaci a provádění holocaustu. Odpudivá postava, leč řekněme si otevřeně, že v jeho době jsou na světě horší zločinci (Mao ce tung, Stalin a Hitler).

  1960 Ivan Lendl, patrně nejlepší československý tenista všech dob, jeden z těch sportovců, který se nedal svázat vládnoucí mocí a zvolil si cestu emigrace v roce 1986. Jeho statistiky jsou impozantní, avšak není v nich žádný Wimbledon, pouze dvě finále. Nezapomenutelný byl i ve finále Davisova poháru v roce 1980, kde Československo poprvé zvítězilo.

    1970 Rachel Weisz, britská filmová herečka, která pochází ze židovské rodiny a je dodnes dámou krásnou a elegantní, podobna v tom vrstevnici Juliette Binoche. Jejím manželem je současný filmový Bond Daniel Craig a dceru porodila ve věku 48 let. Oceněna Oskarem za vedlejší roli ve filmu Nepohodlný. Cenu britské akademie dostala za vedlejší roli ve výtečné Favoritce, kterou jsem viděl. A také viděna v Nepříteli před branami a Mládí. Ach ty britské herečky. Od Audrey Hepburn ty největší krásky, až na tu nejkrásnější, která samozřejmě z Ameriky a její jméno Andulka Hathaway (stejně jako Shakespearova manželka).