Výročí 5. března

Ať dělám, co dělám, nemůžu stihnout správné dny a jsem stále o den nazpět. Dnes tedy včerejší výročí.

Skoro bych zapomněl, že ta hra se s velikým úspěchem hrála vr vinohradském divadle a excelovali v ní Dagmar Havlová a Tomáš Töpfer.

   1133 Jindřich II. Plantagenet (+1189), jeden z nejvýznamnějších anglických králů středověku, narozen v Le Mans, zemřel v Chinonu, na tom vidět staletý spor mezi rody Plantagenetů a Valois, který vyústí o dvě století později ve stoletou válku. Plantagenetové si později činili nárok i na francouzskou korunu. Na Jindřichově případě dobře vidět dynastický problém, neb potomci Viléma Dobyvatele se syny skrblili, což vyústilo ve válku mezi dcerou Jindřicha I. Matyldou a jejím bratrancem Štěpánem z Blois. V té pokračoval i Matyldin syn Jindřich, který nakonec zvítězil a získal i právoplatně korunu, kterou mu poražený Štěpán přiřkl.

   V důsledku rozsáhlých zděděných panství na území dnešní Francie musel Jindřich složit lenní přísahu francouzskému králi Ludvíku VII. Jak tak přísahal, oko mu spočinulo na o 11 let starší Ludvíkově manželce Eleonoře Akvitánské, vyhlášené krasavici inteligentní, jíž patřil jih a západ Francie. Očka obou se zakoukala a Eleonora nelenila a podařilo se jí dosáhnout rozvodu z důvodu příbuznosti s Ludvíkem. Pohleďte, jak nespokojenost pozdějšího Jindřicha VIII. vyústila ve dvojí snahy rozvést se a dvě justiční vraždy (přičemž Kateřinka Howardová zase tak nevinná nebyla, ale to není důvod nevěrným holčinám stínat hlavy, má jim být akorát tak vyšaustnut pardus, jak říkali staří Čechové). Ani na králův souhlas, který byl v takovém případě nezbytný, nečekali a praštili do toho. V té chvíli měl Jindřich pod kontrolou území větší než francouzský král.

   1154 oba korunováni. Eleonora brzy poté porodila prvého dědice Jindřicha, jemuž přezdíváno Jindřich Mladík ((Henry the Young King, 1155-1183).. Tatínek jej dal korunovat už jako patnáctiletého. Karel IV. to  učinil už dvouletému Vašíčkovi, který se přitom děsně počural. Poté ještě zplodili tři dcery a tři syny. Ježto Jindřicha Mladíka bozi milovali, posunul se na místo dědice Richard, zprvu z Anjou, později řečený Lví srdce (Lionhearted), toho jako nástupce favorizovala matka, kdežto Jindřich si více hleděl Jana, pozdějšího krále Jana Bezzemka (John Lackland). Jako třetí tu ještě byl Geoffroy, jemuž svěřeno vévodství bretaňské, což těžce nesl, neb se tak ocitl až třetí v řadě. Synci už jako výrostci spolu vedli neustálé spory a nakonec se proti otci spikli, což pro něho bylo životním zklamáním. I s Eleonorou se rozhádali a tak ji Jindřich zavřel na hrad Chinon v Poloiří.  Předtím se už stačil rozhádat i se synkem.

   Další životní ránu utrpěl, když se proti němu postavil arcibiskup canterburský Thomas Becket, kterého zabili hloupí podlézaví šlechtici, neb se před nimi vyjádřil o arcibiskupovi velmi neuctivě a projevil názor, že by mu nevadila ani Becketova smrt. Přestože osobně zřejmě nebyl vinen, celá Evropa v čele s papežem se postavila proti němu. A Becket byl svatořečen a Canterbury se stalo duchovním centrem Anglie.

 Promyšleně reformoval soudnictví, které vyňal z pravomoci místních pánů a podřídil královské moci, což znamenalo cennou unifikaci práva a napomohlo pozdějšímu rozdělení mocí, což je jeden z nejdůležitějších znaků demokracie a dobré vlády. Stabilitu právního řádu získal pomocí tzv. Clarendonských úmluv se šlechtou a církví. Mnoho vykonal k překonání následků občanské války mezi matkou a předchozím králem.

  Syny vychytrale popichoval francouzský král, tehdy už Filip II. August. Ten za lenní slib Richardův a Janův oba střídavě podporoval, štval proti sobě a proti otci. Jindřich nakonec ustoupil a smířil se se všemi a ocitnuv se na konci sil, zklamán zemřel. Pozoruhodné je, že byl pohřben nahý, protože jej služebnictvo o všechno obralo. Hle, už tupí vojáci metali los o ubohé Ježíšovo roucho. Trochu Lazar a trochu král Lear.

   Oba královští manželé jsou pohřbeni vedle sebe v hrobce Plantagenetů v benediktinském klášteře Fontevrault v Anjou. Z toho vidíte, kam je srdce táhlo. Richard Lionhearted, zahynuvší při obléhání hradu ve Francii je tam také a dcera Johana rovněž. A najděte si ten klášter na netu, je to nádherný románsko-gotický poklad.

   A divadelní hra Jamese Goldmana Lev v zimě posloužila jako předloha stejnojmennému filmu z roku 1968 od režiséra Anthony Harveyho. Postavy Jindřicha II. a Eleonory v ní ztvárnili nepopsatelným způsobem hvězdy první kategorie Peter O'Toole a Katharine Hepburn. Ona, adaptovaný scénář a hudba oceněny Oskary. Nikoli nejlepší film, tím se tehdy stal muzikál Oliver dle Dickense. A nejlepším hercem Cliff Robertson. V tom roce nominována třeba Funny Girl a Romeo a Julie, dosud snad nejlepší zpracování předlohy od Zeffirelliho. Druhé nejlepší je Prokofjevův balet. Viděl jsem petrohradské i londýnské provedení, obě nezapomenutelná. Víte, že mu premiéru nepovolili v Moskvě a ten hudební klenot ji měl v Brně? Podruhé zfilmováno v roce 2003 Andrejem Končalovským a film nesahá prvnímu ani po kotníky. Skoro bych zapomněl, že ta hra se s velikým úspěchem hrála ve Vinohradském divadle a excelovali v ní Dagmar Havlová a Tomáš Töpfer. Zase jsem zakecanej, tak si dáme malíře.

   1696 Giovanni Batista Tiepolo (+1770), Benátčan, následovník Veronese, Tintoretta. Získal brzy pověst vynikajícího freskaře (správně bych řekl nástěnného malíře, neb některá díla jsou malována na suchou omítku, takže se mají jmenovat nikoli freska, což je al fresco, čili do mokra, nýbrž nasucho, čili seka, italsky al secco). Proslul též rychlostí a zářivostí barev. Jím vrcholí barokní malířský iluzionismus. Vedle maleb nástěnných tvořil i samostatné obrazy. Zván k pracím do Německa, návrat do Benátek a ředitelem malířské akademie v Padově. Též pozván španělským králem do Madridu k výmalbě královského paláce a zde i zemřel.

Kromě nástěnných maleb se z jeho díla zachovalo na 800 maleb, více než dva tisíce kreseb a několik leptů

   1908 Sir Rex Harrison (+1990) britský herec zpočátku u kočovné společnosti především divadelní téměř až do konce života. V Hollywoodu od 30. let a v divadlech především proslul v muzikálu My Fair Lady vedle Julie Andrews, jíž překvapivě nedali roli Lízy ve filmu z roku 1964, přestože tuto roli léta skvěle hrála a zpívala, kdežto sice neodolatelnou a kouzelnou Audrey museli ve zpěvu dabovat. Holt producentský diktát.

   1922 Pier Paolo Pasolini (+1975), italský umělec mnoha profesí a člověk takříkajíc renesanční, pohleďte: básník, spisovatel, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. Zapojil se do antifašistického hnutí a po válce vstoupil do italské komunistické strany. Veřejně se hlásil k homosexualitě a nadělal si tím velké problémy. Některé jeho knihy vyvolaly skandály a nakonec se i rozešel se stranou, přestože přesvědčení marxisty si zachoval. V 60. letech už nabyl světové proslulosti, s tím přišla i větší tolerance v Itálii. Ve filmové tvorbě zpočátku ovlivněn neorealismem, postupem času začal zpracovávat náboženskou tematiku, často zobrazoval násilí. V Ostii nedaleko Říma ho zavraždil sedmnáctiletý mladík Pelosi.

   Nemíním zde podávat přehled jeho literárních děl, ale z filmů uvedu jen stručně: Accattone, Mamma Roma, Evangelium sv. Matouše, Médea, v titulní roli Maria Callas nikterak nenadchla, Dekameron, Canterburské povídky, Salo aneb 120 dnů Sodomy, adaptace 120 dnů Sodomy, zasazená na konec druhé světové války do loutkové republiky, již vedl Hitlerem osvobozený Mussolini. V mnoha státech zakázáno cenzurou.