Výročí 30. a 31. března

  Hvězdami budiž jmenováni Goya, král malířů a Joseph Haydn zvaný papá, neb koncem 18. století byl z žijících skladatelů nejzkušenější a mnohým posloužil posudkem či radou.

   30. března

   1746 Francisco Goya (+1828), celým jménem Francisco José de Goya y Lucientes, španělský malíř a rytec. A já začnu bez varování. Goya je můj nejoblíbenější malíř a postupně se dovíte proč.

   Jeho talent brzy zřejmý a už jako mladík má zakázky. Přesto neúspěšné přihlášky na akademii. Pochvalné uznání v Parmě a v Zaragoze vlastní dílna.

   Předlohy ke gobelínům jako Raffael. 1780 jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie. Ministr de Floridablanca si objedná portrét. Mezi aristokracií velký zájem. 1796 královským malířem, sláva a čestné tituly. 1789 dvorním malířem a 1799 pak prvním dvorním malířem. 1795 ředitelem královské akademie. Goya je portrétrista, jaký tu ještě nebyl. Přes vnější atributy vznešenosti svým zákazníkům nelichotí, dokonce ani královské rodině. Obdiv k půvabu španělských žen vyjádří portréty a akty žen zde zvaných majas.

   1799 cyklus leptů Rozmary, jakési první komiksy. To je metoda oslovení širokého lidového publika, které si nemůže pořizovat obrazy, ale má pár reálů na tisky grafik. Podobnou metodu užije po napadení Španělska napoleonskou Francií 1807, což vede k národnímu povstání, které Francouzi krutě potlačí. Po těch 5 let francouzské nadvlády se dějí strašlivé věci a Goya je zachytí v souboru leptů Hrůzy války. Ale to mu nebrání portrétovat na španělský trůn dosazeného Napoleonova bratra Josefa.

   Po Napoleonově pádu se vrací král Ferdinand VII., mstivý omezenec a rozpoutá rozsáhlé represálie a způsobí občanskou válku. Podívejte, předobraz Franka. 1816 série 33 akvatint s názvem „Umění býčích zápasů“ – Tauromaquia. Po tomto grafickém období přicházejí léta tzv. černých maleb, jež kladu na nejvyšší stupeň svým předjímáním expresionismu. Ty malby, často hrozivé a tragické, jako kdyby po Hrůzách války říkal, podívejte, co se nám v hlavách děje a co jsme za plemeno. Co to bohové stvořili. První odchod do Francie a 1826 na vlastní žádost odejde z královských služeb, což akceptováno a přidělen solidní důchod. Zpět do Bordeaux a církevní náměty a nakonec umírá slepý a hluchý.

   A nakonec hrdina svého asi nedostižného Feuchtwangerova životopisu, jedné z nejlepších životopisných knih, které znám. A mám dvě knížky s Goyovými obrazy a grafikami. Miloše Formana nadchlo jeho černé období a pokusil se o něm něco říci ze svého hlediska filmem „Goyovy přízraky“.

   1844 Paul Verlaine (+1896 Paříž) byl francouzský básník, představitel tzv. prokletých básníků (ten termín je ostatně od něj) a symbolismu. Jako mnoho jiných si život ztížil alkoholem a přátelstvím s podobně praštěným Rimbaudem, z toho povstal jejich milenecký vztah a rozpad manželství. Ten vztah vyvrcholil, když po hádce Verlaine Rimbauda postřelí a skončí na dva roky ve vězení. Tam píše a propuštěn za dobré chování. Život opravdu neurovnaný, neustále v nouzi. Dilo neuvěřitelně rozsáhlé a pestré stylově i námětově.

   1853 Vincent van Gogh (+1890), nizozemský malíř a kreslíř. Bývá nazýván jednou z největších osobností světového výtvarného umění a možná je i nejznámějším Nizozemcem, Van Gogh vytvořil v relativně krátké době asi deseti let zhruba 900 maleb a 1100 kreseb. To je ohromné množství, o to překvapivější, že se stal známým až po své smrti a za života prodal jen jediný obraz. Rozhodující se stala až pařížská výstava 1901.

   Stylově jej třídiči a znalci řadí k novátorům impresionistické malby (což mi připadá nejvýstižnější) a jiní hovoří o fauvismu a expresionismu, ti nejujetější mluví o rané abstrakci. Kdo trochu ví něco o Kupkovi, jistě chápe, proč se mi takové zařazení nelíbí.

   Rozhodně stojí za to přečíst si některý ze životopisů, neb jeho neuvěřitelné pestrý a rozlítaný život se podobá životům beatniků. To bylo možné jen díky soustavné podpoře mladšího bratra Thea.

   Co vše jej v životě potkalo: práce pro galerii v Haagu a Londýně, první láska a poprvé odmítnut, Paříž a firma ho propouští. Učitelský asistent v anglickém Ramsgate, odchod do Amsterdamu ke studiu teologie, vyloučen a kazatelem u horníků v Belgii. S nimi i fárá, ale je vyhozen. Na bratrovu radu se pouští do malování. V Bruselu studuje. Podruhé odmítnutí dívky. Nato v bytě u prostitutky s pěti dětmi, když si ji chce vzít, rozzuří to otce i bratra. Malby z venkova a akademie v Antverpách, zase propuštěn. Odchod do Paříže k bratrovi a Theo shledává soužití nesnesitelným. Stěhování do Arles a vyhrocené soužití s Gauguinem. Po hádce si řeže lalůček ucha a nese ho uklízečce v nevěstinci. Že si ale ty dívky uměl vybírat. Deprese, psychiatrická klinika, změna léčení do Auvers. Zde se postřelí a o dva dny později umírá v bratrově náručí a Theo ho následuje o půl roku poději.

   V Amsterdamu bylo až v roce 1973 otevřeno Van Goghovo muzeum, které vlastní největší sbírku jeho děl, a to přes 200 obrazů a 400 kreseb. Kröller-Müller Museum v Otterlo u Arnhemu je na druhém místě s 87 díly.

   Pokud jde o mě, já se rád na jeho obrazy podívám a ocením jeho originalitu a výjimečnost, ale toho, co se mou dělají Goya, Turner, nebo Renoir, nedosahuje.

   1896 Sergej Vladimirovič Iljušin (+1977), ruský konstruktér, zakladatel letecké konstrukční kanceláře Iljušin. Vyvinul mnoho vojenských a dopravních letounů.

   K revoluci se přidal ihned, mechanikem u prvních leteckých oddílů a pak 6 let studia, vysoké funkce v konstrukčních kancelářích. Slavná bitevní letadla Il-2 a Il-10. Po válce se soustředil na civilní letadla a známá je řada IL-12, Il-14, IL18, IL-62, IL-76 a IL-86.

   1937 Warren Beatty, americký herec, producent, scenárista a režisér. Za svou kariéru si vysloužil desítky nominací na nejprestižnější filmová ocenění a mimo jiné mu byl udělen Oscar za nejlepší režii (v roce 1981 za film Rudí) a šest Zlatých glóbů v hereckých i nehereckých kategoriích (za snímky Třpyt v trávě, Nebe může počkat, Rudí a Bugsy).

   1945 Eric Patrick Clapton CBE, britský kytarista, zpěvák a hudební skladatel. Je považován za jednoho z nejlepších světových bluesových kytaristů. Přezdíván je Slowhand nikoli proto, že by nehrál rychle, ale kvůli oblíbeným dlouhým tónům. Jednou někdo napíše životopis nebo natočí film s názvem Old Slowhand. Ve skutečnosti je s kytarou rychlý až dost. Možná je to tím, že se nikdy nepředváděl v ďábelských rytmech, co s kytarou umí. Jako Jimmy Page, nebo Jeff Beck, či Alvin Lee, nehrál, leč jeho sóla jsou promyšlená a plna pochopení a možná méně chybová, než tomu třeba bylo u takového Hendrixe, nebo Farnera.  

    Eric vychováván svými prarodiči, o kterých si dlouhou dobu myslel, že jsou jeho pravými rodiči a vlastní matka sestrou. Otec byl kanadský voják a muzikant Edward Fryer. Clapton se s otcem nikdy nesetkal, ale napsal o něm alespoň písničku My father's eyes. Toto vše z člověka extroverta neudělá a tak se upnete k našemu štěstí k hudbě. Poslouchá blues a první kytara 1963 v The Yardbirds. 1965 u Johna Mayalla a jeho The Bluesbreakers, tady si zahraje blues dosytosti

   Během hrani s Mayallem se 1966 seznámí s basovým kytaristou a zpěvákem Jackem Brucem a bubeníkem Gingerem Bakerem, z čehož povstane jeden z nejúžasnějších hudebních jevů v 60. letech, superskupina The Cream. Přestože má ohromný úspěch, přicházejí psychické problémy a alkohol a drogy. Koncem roku 1968 se skupina rozpadá a následují neúspěšné pokusy s Blind Faith a dalšími. Od roku 1970 na sólové dráze a to, co od té doby hraje, je sice solidní, ale jen pop a já už ho neposlouchám. Na koncertech pak se vrací do bluesové minulosti a předvádí mnohé z té slavné doby. V Praze naposledy ve třináctém roce v O2 areně a bal skvělý.

   1968 Céline Dion, celým jménem Céline Marie Claudette Dion, kanadská zpěvačka oceněná mimo jiné cenami Grammy a Juno a příležitostná skladatelka písní.

   Já jsem si jí všiml už při francouzských písních s pozoruhodným přednesem a obdivuhodným hlasem. Hned se mi líbila a já bych ji označil za nejlepší popovou zpěvačku přelomu tisíciletí, aspoň pokud se mě týká. A kromě toho krásnou dámu. Její život je nesporně pestrý a poznamenaný smutnými událostmi. Krásou hlasu a šarmem dokázala předvést i v Británii francouzský repertoár. A stala se nejlépe prodávanou světovou interpretkou, pokud jde o nosiče. V Praze dvakrát a má dvě děti.

   1979 Norah Jones, vlastním jménem Geetali Norah Jones Shankar, písničkářka a pianistka. Je dcerou slavného mistra sitáru Raviho Shankara a sestrou zpěvačky a sitáristky Anoushky Shankar. Zrovna u ní je ošidné hledat převažující styl. Jde o směs jazzu, country a popu. Svá alba vydává u čistě jazzového vydavatelství Blue Note. Konečně dva roky studovala jazzový klavír na University Of North Texas. Má osm cen Grammy. A je temně krásná, jako mnohé Indky. Mám s ní její druhé album Feels like Home z roku 2004. Spolupracovala s Rayem Charlesem na jeho posledním albu. Objevila se též docela s úspěchem i ve dvou filmech, z nichž jsem viděl Moje borůvkové noci.

31. března

   1596 René Descartes (+1650), francouzský filozof, matematik a fyzik, jeho podstatný přínos pro evropské myšlení tkví v sebeuvědomění, sebejistotě, moderní kritičnosti, skepsi a jakkoli můžeme namítat, což se s ohledem na tohoto pána od nás čeká, proti jeho mechanistickému nazírání přírody. Metodologie vědecké práce je také jeho přínos. Na poli matematiky nám zanechal systém kartézské soustavy souřadnic a prvotní práce na poli analytické geometrie a optiky. Jeho údajná účast v bitvě na Bílé hoře není potvrzena.

   1732 Josef Haydn (+1809), rakouský hudební skladatel, dirigent, muzikolog, klavírista a hudebník který i jako jiní zřetelně vystoupil z doby barokní a svému symfonickému a kvartetnímu dílu udělil pravidla posléze uplatňovaná do 20. století. Jako mnozí v tom plodném 18. století psal hudbu, až se od brku kouřilo, složil 104 symfonie, 5 nástrojových koncertů, a stovky komorních děl a písní. 3 oratoria a 12 oper, což se méně ví. Odborníci docházejí k celkovému číslu kolem dvou tisíc.

   1809 Nikolaj Vasiljevič Gogol (+1852), ruský spisovatel a možná s ohledem na místo narození spíš ukrajinský. Tak zase škatulka: Romantik se silnou příměsí kriticismu, proto spíš kritický realista. Některý z českých spisovatelů prohlásil, že nejlepší způsob, jak se dovědět pravdu o Rusku, je přečíst si Gogolovy Mrtvé duše. Nejslavnější jsou jeho divadelní hry Ženitba a Revizor, které se celosvětově stále hrají a jsou stále živé a aktuální. Těžiště jeho tvorby jsou povídky. Na závěr života patrně, jak půvabně říkají Rusové „Sašol s uma“, což půvabné moc není.