Výročí 28. a 29. března

    Hvězdami předně Komenský, i když by si to zasloužili i Hrabal a Raffael a druhý den Julius Mařák, neb ten druhý si to nezaslouží ani trochu. 28. března

   28. března

   1483 Raffael Santi (+1520), pozoruhodné, narodil se v Urbinu, kam umístí později Tizian jeden z nejkrásnějších malířskývh aktů, svou Urbinskou Venuši. Jeho talent byl vpravdě renesanční, jak doba žádala, a jeho umění přetrvá věčně. Díky Giorgiovi Vasarimu a jeho Životům nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, známe podrobně Raffaelův životopis. Brzká smrt rodičů, postará se strýc.

   Pro italské městské státy za renesance jsou ku prospěchu světové kultury v mnoha významných městech zásadním způsobem činné jeden či několik šlechtických rodů. V Urbinu to byli Montefeltrové, ve Florencii Mediciové, v Miláně Viscontiové a Sforzové, ve Ferraře Este. Na vévodově dvoře bylo možno potkat Bramanta, Piera della Francesca, Uccella a nasát uměnímilovnou atmosféru. Velmi vhodné prostředí pro talentovaného mladíka. Systematické malířské školení u Perugina od něho se naučí racionální spolupráci, kdy méně důležité části obrazu malují pomocníci a žáci. První díla a už je označován jako magister. Poté v Sieně, kde se připravuje na spolupráci s Pinturicchiem. Odtud do Florencie, neb touží vidět Leonardovy a Michelangelovy kartony s návrhy pro palác signorie. Zde také má možnost na vlastní bulvy spatřit Masacciovy fresky. Zde se spřátelí s Fra Bartolomeem. Pracuje převážně pro měšťany. Ach ta florentská buržoazie. Šťastné roky pro město, 1504-8 tu současně působí tři klenoty renesance Leonardo, Michelangelo a Raffael. Z Florencie do Říma, kde nemohl uniknout vytříbenému zraku papeže Julia II. Řím plný uměleckých osobností nejen výtvarných a úspěšný Raffael si zde postaví dům dle vlastního projektu, který později ustoupí Berniniho kolonádě.

   Prestižní objednávka na freskovou výzdobu několika místností papežova vatikánského paláce. Zakázek tolik, že bez pomocné dílny by nezvládal. Povětšinou šlo o talentované osobnosti, takže dodnes mají znalci umění o zábavu postaráno a spory o to, kterou část obrazu dělal mistr a kterou pomocníci neutuchají a jsou zábavné. Mnozí z nich později nastartují vlastní úspěšné kariéry. Také přichází první úřad na papežském dvoře. Jmenován písařem breve a dostává plat.

   Bankéři Chigimu vyzdobil freskami Villu Farnesinu. Zajímá se též o grafiku a spolupracuje s rytci. A i po smrti Julia II. další papež z rodu Medici Raffaelovi nakloněn a to až tak, že ho  po Bramantově smrti jmenuje stavitelem baziliky svatého Petra. Protože Raffael přece jen neměl mnoho zkušeností s projektování staveb, obdržel poradce, ten druhý byl později slavný architekt Antonio da Sangallo. Žádný plán baziliky, který by byl od Raffaela, se nedochoval. Nejspíš byl hlacně polírem.

   Další významnou funkcí, a tentokrát možná nejvýznamnější bylo jmenování konzervátorem římských starožitností. Ta práce mimo jiné spočívala v tom, že leccos, co by za jiných okolností skončilo na skládce, navrhl využít, či uschovat. Zastavilo se tak ničení artefaktů z dob antiky i středověku. Další Raffaelova kvalifikace. Stává se archeologem. Budí svými objevy v Římě úžas. Zpracuje písemnou dokumentaci a návrhy, jak pokračovat. Chce sestavit podrobný plán antického Říma.

   Tohle stojí za zdůraznění: Lev X. objednává sérii deseti gobelínů se scénami ze života svatého Pavla z Tarsu a sv. Petra pro Sixtinskou kapli. Raffael vytvořil deset kartonů o rozměrech 3,5 x 5 m jako vzor pro tkalce. Dochovalo se sedm z nich, uloženy jsou v londýnském Victoria and Albert Museum. Gobelíny utkány v Bruselu, kde je uvidí Albrecht Dürer. Raffael konečný výsledek zřejmě nevidí, neb byly dodány až v letech 1519 a 20. Jsou nyní ve vatikánských depozitářích a naposledy vystaveny v roce 1983, při příležitosti pětistého výročí umělcova narození.

   Nebudeme se jistě divit, že Raffael velmi zbohatl, o čemž se našly doklady. Dobová svědectví jej označují za přátelského, otevřeného a milého. Neožení se, ale ví se o několika milých. Dochovalo se pět jeho sonetů, doložen zájem o hudbu.

   Za pár dnů 6. dubna uplyne 501 rok od jeho úmrtí. Majetek odkázal jednomu příbuznému a žákům. Na jeho přání jej pohřbili v Panteonu a na náhrobku nápis: „Ille hic est Raffael, timuit quo sospite vinci, rerum magna parens et moriente mori.“ (Zde leží Raffael, za jehož života se příroda obávala, že nad ní zvítězí. Když zemřel, toužila zemřít s ním). Komu z nás se to podaří? Život krátký, leč zřejmě nádherný. Pro mě je nejmilejší postavou renesanční Itálie a jeho malířství kladu nad Leonardovo i Michelangelovo. Ze všeho nejvíc mě oslovuje Aténská škola, kde se po agoře potulují postavy z řeckých dějin, jež ovlivnily naši civilizaci, a bylo to jasné už lidem před půltisíciletím. V jeho díle vynikají madony, zejména ta nejslavnější sixtinská, dnes v Drážďanech. A jeho nečetné portréty do jisté míry ukotvily podobu renesančního portrétu. Seznam děl je velmi dlouhý a zájemci jistě rádi navštíví Wikipedii a obrazy na Google.

   1592 Jan Ámos Komenský (+1670), narozen buď v Nivnici, či v Uherském Brodě, nebo někde tam, dokonce spekulativně někdo tvrdí, že v Komně. Otec se jmenuje Segeš, takže jasně vidíme, odkud na tom uherském pomezí vítr vane. Po univerzálně umělecky nadaném a schopném Raffaelovi další velikán, myslitel, filosof, literát, teoretický pedagog, metodik a poslední biskup Jednoty bratrské.

   Nemá smysl zde opakovat historická fakta, neb jsou jinde lépe, ale opět jde o člověka, na něho si nelze neudělat pevný názor. Takže podobně jako Masaryk a Einstein, nahazuji a myšlení nechám na čtenáři.

  Vše vlastně začíná těmi známými nejasnostmi s rodištěm a jménem. Rodina žije v Uherském Brodě, otec členem Jednoty bratrské, kolem Jana, jak v té době nijak divno, umírají oba rodiče a dvě sestry. Pak žijete v žerotínské Strážnici, tehdy velkém, významném a opevněném pohraničním městě. Pozor na tých Uhrov, přestože máme společný stát. Po Bočkajově vpádu Přerov a pokusy o vysokoškolská studia. Tohle je na Janovi zarážející. Přestože měl jistě schopnosti, žádnou ze dvou univerzit nedokončil. Avšak rychle směřuje k vlastní práci. První díla nedokončí, což se mu stane ještě často, jak uvidíme. Fulnek a rektor školy a kazatel Jednoty bratrské. První žena Magdaléna. Po 1621 se různě ukrývá a potuluje, až mu vymře celá rodina.

Nakonec vítězný Habsburk zatočí s protestanty pomocí Obnoveného zřízení zemského a svého pohůnka Liechtensteina, což končí exodem do Lešna, kam se přesunulo ústředí bratrské církve. V Lešně biskupem a písařem, brzy zástupcem rektora gymnázia, odtud zvýšený zájem o pedagogiku. Píše zde, až se mu od brku kouří. Díla se tisknou a Evropa jej zaznamená a školy zvou. Zkusí Anglii, ale zde se blíží válka paramentu s králem.

   A co takhle do Švédska, které svými nájezdy do střední Evropy otravuje a otravuje a činí Valdštejna (mimochodem původně českého bratra) slavným. Zde však spory a k reformě školství se nedostane. Tak tedy zpět do Lešna a zde zjistí, že třicetiletá válka uzavřena míry a na Čechy se nedostalo a nikdo ho neslyší. Tak napíšete Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, protože už ani vy nemáte naději. A snad ani nevěříte tomu sloganu, že vláda věcí jeho se lidu navrátí. Druhá manželka umírá, proto nutno míti třetí.

Zkusí pro změnu Uhry na pozvání sedmihradského knížete Rákocziho opět k reformě školství, za zdejšího experimentu napsal Školu hrou a Orbis pictus.

Zpět na základnu do Lešna a práce na dokončení děl usilovná, když ti zatracení Švédové znovu v Evropě a táhnou na Poláky a brány Lešna před nimi otevřeny, čímž město zachráněno před důsledky obléhání. Nato město oblehnou polští vlastenci a to lehne popelem včetně Janova majetku a rozepsaných knih. Horší je, že díky podílu na kapitulaci města před Švédy je považován za kolaboranta a musí zase prchat. Prchne tentokrát na pozvání dlouholetého přítele de Geera do Amsterdamu a z Nizozemí už paty nevytáhne. Odmítne profesuru a na pivo chodí s Rembrandtem a Nicolaesem Tulpe, který se na Rembrandtově obrazu také objeví při pitvě.

   V Amsterdamu mu také vyšla polovina z celého díla. Mnohá však zůstala nedokončena stejně jako práce na školských reformách ve Švédsku a Uhrách. Další pozoruhodný příběh mimořádného člověka a jeho mimořádného díla. Mimochodem, doporučuji ku čtení jeho díla, jsou k dispozici pro čtečky a počítače na webu Městské knihovny. Jazyk i způsob vyjadřování jsou vzorné a pozoruhodné.

   1868 Maxim Gorkij (+1936), vlastním jménem Peškov byl ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář. Na jeho čelo přilepena nálepka socialistického realismu.

   Těžké dětství a mládi takové, jako u mnohých mladých Američanů. Zkusí se řada povolání i toulání a nakonec, protože tady nejsme ve svobodné zemi, ale v profízlované monarchii přes veškeru svou ohavnost a zpátečnictví neskonale lidštější než to, co svou neschopností přivolá. Už je známým spisovatelem a po uvěznění po krvavé neděli 1905 propuštěn po protestech světové kulturní veřejnosti. Něco takového se pak už ani za sto let nestane. 1906 donucen opustit Rusko, cestuje po celém světě a setká se i s Leninem a Lunačarským, ba i Masarykem. Stále aktiviím sociálním demokratem a bolševismus v roce 1917 odmítne. Znechucen rudým terorem znovu odchází 1921 do Německa a Itálie (Sorrento, takové vhodné místo pro ruské emigranty).

   1928 se na Stalinovu výzvu vrací. Kolem návratu se dělá ohromná sláva a to ygorkému dělá dobře. Dostane dům a plat a za chvíli tu máme komunistu jako Brno. Co pravím Brno, jako Nižnij Novgorod, kde se narodil a který přejmenován na Gorkij. Vozí ho po stavbách, ba i Solovkách a on chválí a obdivuje a je to odporné. On byl jdden z těch nesporně kvalitních umělců, kteří zhloupli a pomáhali zlu prosadit se. Proto dál pokračovat nechci. Jeho dílo si můžete načíst na Wikipedii. Je zcela jiný než hvězdy ruské liteatury 20. století  Gogol, Dostojevskij, nebo Tolstoj.

   1902 Jaromír Vejvoda (+ 1988, český hudební skladatel a kapelník, autor po celém světě proslavené polky Škoda lásky. Muzikantská rodina, hra na housle a křídlovku. V 15 přebírá otcovu kapelu a napíše pro ni 82 skladeb. Po únoru 1948 kapelu musí rozpustit a nastupuje jako skladník do továrny. Členové kapely přešli pod správu města Zbraslavi a hráli dál pod názvem Zbraslavanka. Vejvoda kapelu občas pohostinsky diriguje.

   Pomyslnou štafetu po něm převzal syn Josef, hudebník, skladatel a kapelník. Škoda lásky byla 1927Vejvodovou první skladbou jako Modřanská polka a překomponována a přejmenována o dva roky později. Proto je pikantní, že právě ona se stala jedním z největších světových hudebních hitů 20. století.

   Díky jednomu německému akordeonistovi se prosadila a získala zlatou desku. O rok později doputovala do  USA a opatřena novým textem a názvem Beer Barrel Polka. Mnozí slavní ji hráli a proslavili včetně Billie Holiday, Bennyho Goodmana a Glena Millera. Tak se vrátila do Evropy s americkou armádou a stala se slavnou a slavně zvítězila, přestože si ji vypůjčili i Němci jako Rosamunde. To máte podobně jako Lily Marlene. Obě na obou stranách.

   Použita byla v mnoha filmech. V roce 1981 převzal Jaromír Vejvoda v Dortmundu cenu Radia Luxemburg a stanice ZDF Zlatý lev za Škodu lásky jako jednu z 20 nejúspěšnějších lidových písní. V roce 1987 při příležitosti jeho 85. narozenin a 60. výročí vzniku Škody lásky v USA vydán poštovní aršík a poštovní razítko. V archivu rodiny Vejvodů zaznamenáno 14 různých názvů a 27 textů v různých jazycích.

   1903 Rudolf Serkin (+1991), česko-rakousko-americký klavírista židovského původu. Proslul svou interpretací Beethovenových skladeb. Narodil se v Chebu v židovské rodině. Jako zázračné dítě byl v devíti letech poslán do Vídně, aby se zde zdokonaloval ve hře na klavír pod vedením Richarda Roberta. V dvanácti letech prvně veřejně vystoupil s Vídeňskou filharmonií. Od 1920 zahájil koncertní kariéru. Žil v Berlíně, po uchopení moci nacisty se odstěhuje do Švýcarska a usadí se v Basileji. Ve stejném roce prvně a úspěšně koncertuje v USA a nakonec se tam 1939 usadí. Úspěšně koncertuje a řídí Curtis Institute of Music ve Filadelfii. 1984 Grammy za nahrávku Brahmsových sonát. Syn Peter je rovněž významným klavíristou. Já s ním mám pětidesku s Beethovenovými klavírními koncerty.

   1914 Bohumil Hrabal (+1997), spisovatel, jedna z českých nejvýznamnějších literárních osobností a třetí nejpřekládanější po Haškovi a Čapkovi.

   Narodil se svobodné matce, jejíž pozdější manžel účetní Hrabal souhlasil s Bohumilovým přejmenováním. Nymburk, pivovar. Studia práv a válka, proto dokončení studia až po znovu otevření vysokých škol. Dělá leccos a žije v Libni. Jeho dům a okolí už nestojí stejně jako většina zdejší židovské čtvrti. V Kersku koupě chaty.

   V 60. letech už pilně píše, což zabrzdí jeho postoj k invazi 1968. Podepíše nedůstojnou sebekritiku a pod dohledem ho nechají psát. Hospoda U Tygra a legendární setkání s Havlem a Clintonem. Jeho osobité dílo si zaslouží více pozornosti než tato skromná připomínka. Mně velice vyhovoval a rád jsem ho četl a snad ještě budu číst. A nevěřím, že ten jeho pád z okna nebyl úmyslný.

 1955 Reba McEntire, americká country zpěvačka a herečka. Svoji kariéru odstartovala v hudebním průmyslu jako studentka střední školy zpěvu a v pořadech místních rozhlasových stanic se svými sourozenci a rodeem. Jako sólistka pozvána na vystoupení na rodeo v Oklahoma City, kde upoutala pozornost. Do Nashvillu, kde v roce 1975 podepsali smlouvu s Mercury Records. Své první sólové album vydala v roce 1977. drží rekord od Akademie country hudby za Nejlepší ženskou zpěvačku sedmkrát a American Music Awards za oblíbenou country zpěvačku dvanáctkrát, Její sóĺokariéra trvá přes 40 let.

    29. března

   1832 Julius Mařák (+1899) český malíř výhradně krajinář, kreslíř zejména uhlem a grafik zejména leptem. Narodil se v Litomyšli, kde totéž učinil před ním Bedřich Smetana a ještě přijdou na řadu Zdeněk Nejedlý a Arne Novák. Studuje na pražské akademii a soukromě v Mnichově, pak cestuje po Čechách a na Balkán a do Tyrolska. Významná zakázka na výzdobu Národního divadla a 12 let vedení krajinářské školy na akademii. Byl strýcem operního pěvce Otakara a houslisty Jana Mařákových.

   1899 Lavrentij Pavlovič Berija (+1953), zase darebák nejhoršího zrna, takže jen základní údaje. Za války maršál a náčelník státní bezpečnosti a tajné služby a ministr vnitra. Jeho moc byla bez hranic, dokud žil Stalin, jemuž se velmi hodil. Však ho Rooseveltovi na Jaltě představil jako našeho Himmlera. Mně tohle říci, byl bych s ním v té chvíli hotov. On řídil partyzánské akce a uzávěrové vražedné oddíly, aby zadržely vojáky prchající z fronty, a organizoval vraždění polských důstojníků a  intelektuálů a mnohé jiné. Stál nad sítí táborů GULAG, on dohlížel na konstrukci atomové bomby a ve chvíli Stalinovy smrti se hotovil převzít nejvyšší funkce. Dokonce začal jako první na Stalinovu hlavu kydat hnůj. Naštěstí v té byzantinsky krvavé zemi se k vrcholné moci nedostal a Chruščov za asistence mnohých možná také vyděšených a špiček armády jej nechal zlikvidovat, tj. odsoudit a popravit. Pokud si to někdo zasloužil, pak on určitě. Tohle byl pravý sovětský Himmler.