Výročí 23. až 24. dubna

Místo jmenování hvězd v úvodním odstavci bude soupis, o kom se bude mluvit. První den malíř Turner, fyzik Planck a skladatel Prokofjev, v den druhý voják Galliéni, voják a politik Pétain, voják Dowding, herečka MacLaine a herečka

23. dubna

   1775 Joseph Mallord William Turner (+1851), anglický romantický krajinář, jenž bývá pokládán za předchůdce impresionismu. Jemu se podařilo, že se do té doby poměrně přehlížená krajinomalba uznána za vážné téma.

   Malý William (budeme z úsporných důvodů říkat Vilík) poslán ke strýčkovi, neb matka v depresích. Otec holič začne jeho dětské kresbičky a akvarely vystavovat a prodávat. Ve čtrnácti je už Vilík na Královské akademii a kopíruje pro bohaté zákazníky obrazy mistrů. První vystavený obraz 1790 a v dalších letech už pravidelně. První olej a 1802 členem akademie, 1807 jmenován profesorem perspektivy, což vzal velmi poctivě a než se pustil do přednášek a praxe, pracoval na sobě a započal přednášky až po 4 letech. Ve vlastním domě zřizuje galerii.

   Rozhodl se cestovat po Evropě, z čehož vytěženo množství prací. Máme tak nyní obrazy, povětšinou akvarely z Anglie, Skotska, Německa, Itálie, Švýcarska, Francie a Rakouska. Na nich a nejen na nich, pochopíme, proč je považován za předchůdce impresionismu. Množství obrazů znamená, že musí domácí galerii rozšířit. Otcovu smrt 1829 těžce nese a postupně se straní veřejného života. Dokonce se vydává za někoho jiného a nehlásí se ke dvěma nemanželským dcerám. Příznačná pro jeho práci s krajinou a světlem jsou jeho údajná poslední slova: „Slunce je Bůh.“ Na rozdíl od jiných velikých Britů odpočívajících ve Westminsteru je pohřben u sv. Pavla.

   Myslím, že na netu je ohromná sbírka jeho děl a docela dobrá kniha o něm je k mání v Luxoru. Já jsem si před pár lety koupil reprodukci, která je vytištěna na plátně, a dosti věrná i velikostně, na níž je obraz, který si Angličané zvolili za svůj nejoblíbenější a má dle mého nejdelší název na světě: Bojovná Temeraire, vlečena ke svému poslednímu kotvišti k rozebrání. Nebudu zde rozebírat ten obraz, neb je to celé na samostatné pojednání, jen poznamenám, že jsem ve stejné technice obdržel reprodukci smělé fotografie nejkrásnější sopranistky světa Marie Fajtové za to, že jsem se jí po premiéře Normy zastal proti jedné zlolajné kritičce a podepsala mi to:„Ať se daří, přeje Maří.“ Tohle je zase můj nejoblíbenější obraz.

   A ježto jsem velkým milovníkem impresionismu, velice mě Vilík oslovuje a ten obraz je také můj nejmilejší, a jeho práce se slunečním svitem nemá srovnání. Uvádím výběr nejznámějších děl s místem, kde vystaveno a s údaji. Myslím, že každý najdete na netu:

1799 – Zámek Dolbadern ve Walesu, tužka a akvarel 67,7 x 97,2 cm, Tate Gallery, Londýn

1803 – Přístaviště v Calais s francouzskými rybáři chystajícími se na moře. Příjezd anglické osobní lodi, olej na plátně, 172 x 240 cm, National Gallery, Londýn

1806 – Bitva u Trafalgaru pozorovaná od úponů vratiplachty na pravoboku lodi Victory, olej na plátně, 172,7 x 238,8 cm, Tate Gallery, Londýn

1812 – Sněhová bouře: Hannibal a jeho armáda přecházejí Alpy, olej na plátně, 146 x 237,5 cm, Tate Gallery, Londýn

1817 – Výbuch Vesuvu, olej na plátně, Yale Center for British Art, New Haven, Connecticut

1822 – Bitva u Trafalgaru, olej na plátně, National Maritime Museum, Greenwich, Londýn

1829 – Odysseus vysmívající se Polyfémovi – Homérova Odyssea, olej na plátně, 132,5 x 203 cm National Gallery, Londýn

1835 – Požár Horní a Dolní sněmovny 16. října 1834, olej na plátně, 92 x 132, Philadelphia Museum of Art, Filadelfie

1835 – Canal Grande v Benátkách, olej na plátně, 90 x 120,3 cm, Metropolitan Museum of Art, New York

1838 – Válečná loď Téméraire je vlečena do svého posledního přístaviště, kde bude rozebrána, olej na plátně, 91 x 122 cm, The National Gallery, Londýn

1840 – Otrokářská loď – Otrokáři házející přes palubu mrtvé a umírající. Tajfun se blíží, olej na plátně, 90,8 x 122,6 cm, Museum of Fine Arts, Boston

1844 – Déšť, pára a rychlost – Velká západní železnice, olej na plátně, 90,8 x 122 cm National Gallery, Londýn

1840 – Východ slunce s netvory, olej na plátně, 91,5 x 122 cm, Tate Gallery, Londýn

1843 – Světlo a barva (Goethova teorie) – ráno po Potopě – Mojžíš píšící knihu Genesis, olej na plátně, 78,5 x 78,5 cm, Tate Gallery, Londýn

   1858 Max Karl Ernst Ludwig Planck (+ 1947), německý fyzik a filozof, jeden ze zakladatelů kvantové teorie. Významné jsou jeho práce v oboru termodynamiky a vyzařování černého tělesa. Nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1918 za práci na záření černého tělesa.

   Pilný žák s velkým nadáním pro hudbu a matematiku. Po studiích na gymnáziu váhal mezi vědou a uměním a nakonec se rozhodl pro fyziku, z Mnichova přejde do Berlína za Helmholtzem a Kirchhoffem. Věnoval se hlavně termodynamice. 1879 doktorát za práci O druhém principu teorie tepla. Oceňován mnoha univerzitami. 1892 řádným profesorem v Berlíně, kde už zůstane do konce kariéry 1926. 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova. Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energie. Což později dopracuje Einstein. Kvantová teorie znamená zásadní přehodnocení základních otázek klasické fyziky. Plně se soustředí na práci, přesto se odvážně snaží Hitlera přesvědčit, že by měl brát ohledy na židovské vědce. Označen za „bílého žida“ a donucen odejít z akademie věd. Syn popraven po atentátu na Hitlera 1944. Za náletu přijde o dům a majetek včetně knihovny. Po válce píše úvahy o filozofii, estetice a náboženství a věnuje se turistice a hře na klavír. Další z ozdob lidské civilizace.

1891 Sergej Sergejevič Prokofjev (+1953), skladatel, pianista a dirigent, jenž je považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Talent jasný od 5 let, ve 14 už tři opery a konzervatoř- klavír a dirigování. První klavírní koncert má úspěch, leč druhý nepochopen. Vydává se na cesty 1913-15. Píše pro pařížský Ďagilevův balet Klauna a mají při premiéře velký úspěch a oceněno Stravinským i Ravelem. V květnu 1918 se rozhodl odjet do USA a je na vstupu do USA prověřován, neb pochází s bolševické země. Nedaří se, ale první větší úspěch je koncert ve vyprodané Carnegie Hall. Chválen jako pianista, ale jako skladateli se mu nedaří. Z USA se 1920 přesune do Francie., ale vzhledem k velké konkurenci se zase nedaří. Bavorsko a zde sňatek se Španělkou Carolinou a návrat do Paříže. Po francouzském uznání Sovětského svazu žádost o sovětský pas. Dlouho odmítá návrat do rodné země. I Ďagilev jej přemlouvá k tvorbě podporující sovětské zřízení.

Prokofjev po dlouhém váhání nakonec podlehne a napíše hudbu k modernímu baletu Ocelový skok, jehož dějištěm na scéně je železniční stanice a tovární hala. Jak poetické. V roce 1927 na turné po Sovětském svazu a úspěch jak s Ocelovým skokem, tak s koncertní tvorbou. Velmi si cenil úspěchu Lásky ke třem pomerančům v Leningradě. 1929 druhé turné po Sovětském svazu, ale je přijat chladněji, neb zapracuje stranicky motivovaná kritika. Ale z propagandistických důvodů o jeho návrat Sovětský svaz usiluje.

  Prokofjevovi se ve 30. letech začalo stýskat po rodné zemi (jak ruské, a jak hloupé vzhledem k okolnostem). 1936 se Prokofjev s rodinou natrvalo vrátil do Sovětského svazu. K tomuto návratu ho přesvědčil i neúspěch opery Ohnivý anděl, do níž vložil spoustu energie a ani po osmi letech snažení se mu ji nepovedlo nikde v Evropě uvést na jeviště. Když se natrvalo vrátil, v zemi už panovaly jiné poměry a velmi se změnil přístup vládnoucích politiků k hudbě. Domácí skladatelé zcela izolováni od světa a nuceni psát díla více vyhovující „masám“. Prokofjev raději skládá hudbu pro děti, z níž je nejznámější Péťa a vlk. Ještě před válkou a před natáčením filmu píše nádhernou kantátu Alexandr Něvský: https://www.youtube.com/watch?v=2mx5ovCuRwo. Za války vynikající hudba k Ejzenštejnovým filmům Alexandr Něvský a Ivan Hrozný a opery Semjon Kotko (1939) či Vojna a mír (1942). Ještě těsně před válkou několik klavírních sonát, jež rozhodně nejsou oslavou režimu. Paradoxně za dvě z nich obdrží Stalinovu cenu.

   Během válečných let polevil politický tlak na umělce působit v duchu socialistického realismu, a Prokofjev mohl psát více po svém. V roce 1943 odjel do Alma-Aty v Kazachstánu, ke spolupráci s Ejzenštejnem. Mimo to tam složil i svá špičková díla: balet Popelka (op. 87) a pátou symfonii (op. 100). Brzy poté však utrpěl otřes mozku po pádu způsobeném chronickým vysokým krevním tlakem. Z tohoto zranění se nikdy pořádně neuzdravil a jeho tvůrčí schopnosti se tak oslabily.

   Bolševici, ti vynikající znalci hudby, najednou vidí jeho hudbu jako formalistickou, a označovali ji jako protidemokratickou. Co ti o demokracii věděli. Dodnes jsem nepochopil, jak se ta formalistická hudba pozná. Jeho díla zakázána a on náhle v existenčních potížích. Jeho žena obviněna ze špionáže, zatčena a uvězněna v gulagu, odkud se vrátila až v roce 1956 a teprve poté zjistila, že je vdova. Ja takoj drugoj strany něznáju, gdě tak vólno živjót čelavěk. Ještě dokončí sedmou symfonii a pro Richtera s Rostropovičem violoncellovou sonátu C dur. Zemřel shodou okolností v tentýž den jako Stalin. Sovětský hudební deník se o jeho smrti krátce zmínil na straně 116 (prvních 115 stránek bylo věnováno Stalinovi).

   A Markéta Janoušková nám na mé doporučení už dvakrát zahrála jeho sonátu pro sólové housle. Abyste viděli, že nekecám: https://www.youtube.com/watch?v=0WwPeR2qxW0.

24. dubna

1847 Joseph Galliéni (+1916) byl francouzský důstojník, který působil většinu své kariéry jako vojenský velitel a správce ve francouzských koloniích. Nechvalně proslul na Madagaskaru jako ten, kdo ostrov anektoval, deportoval královnu a zrušil 350 let starou ostrovní monarchii. Z výslužby po vypuknutí Velké války znovu povolán do armády. Jako vojenský guvernér Paříže v první bitvě na Marně dokázal zorganizovat přísun posil pomocí pařížských taxíků. Jmenován ministrem války a rezignuje pro nesouhlas s Joffreho vedením bitvy u Verdunu.

1856 Philippe Pétain, (+1951) byl francouzský voják a politik. Díky svým velitelským úspěchům za první světové války, především během bitvy u Verdunu, byl považován za národního hrdinu. 1917 velitelem francouzské armády, a 1918 povýšen do hodnosti maršála. Krátce před francouzskou kapitulací v červnu 1940 jmenován ministerským předsedou a vedl mírová jednání s nacistickým Německem. Během války stál v čele vlády sídlící ve Vichy. Tato kapitola je jednou z nejohavnějších v dějinách Francie.ichistické Francie a stal se symbolem kolaborace s nacisty. Po válce byl odsouzen za velezradu k trestu smrti, de Gaulle mu trest změní na doživotí. Jaká podobnosta jaký rozdíl ve výsledku u něho a Tisa. Holt Benešovi chybělo něco, co měl de Gaulle, a to velkorysost.

   1882 Hugh Dowding, (+1970), celým jménem a s uvedením hlavních vyznamenání Hugh Caswall Tremenheere Dowding, 1st baron Dowding,GCB, GCVO, CMG, důstojník v britské RAF a velitel stíhacího letectva v bitvě o Británii. Zřejmě Skot jako poleno, to jest neústupný a drsný voják. Sloužil na Gibraltaru, Ceylonu a v Hongkongu. Slouží ve Velké válce jako pilot 7. perutě a později velitel té šestnácté a po Sommě povolán zpět do Británie a povýšen na brigádního generála.

   1939 požádán, zda by zůstal ve funkci alespoň do března roku 1940, kvůli napjaté mezinárodní situaci. Nakonec v bitvě o Británii setrval až do konce. Pod jeho velením Británie odolala útokům Luftwaffe zejména díky promyšlené organizaci stíhacích jednotek, funkční radarové síti a síti pozemních pozorovatelů. Po odchodu do výslužby poněkud nespravedlivě pozapomenut, což nakonec napraveno a dočkal se spravedlivého  ocenění, úcty a vděku národa.

1934 Shirley MacLaine, americká herečka, zpěvačka, tanečnice, publicistka, starší sestra amerického herce a režiséra Warrena Beattyho, Držitelka Oscara a Zlatého glóbu z roku 1983. Pochází z umělecky založené rodiny, její matka byla učitelkou herectví, otec byl také učitel a hudebník. Na divadelních prknech od svých 16 let. Ihned po maturitě se stala profesionální sboristkou na Broadwayi. V roce 1954 si jí povšimli i hollywoodští filmoví producenti. Hrála velmi často jednoduché, naivní i přihlouplé typy žen, ale téměř vždy se jednalo o typy kladné a dobrosrdečné. Mně byla vždy moc sympatická jako milá a hezká a někdy naivní a nijak bystrá holka se zrzavou hlavičkou. S věkem se to změnilo. Filmografie zahrnuje hraní ve 155 filmech, 4 scénáře, 2 režie a najdete si ji sami na čsfd.

1942 Barbra Streisand, americkázpěvačka, divadelní a filmová herečka, hudební skladatelka, politická aktivistka, filmová producentka a režisérka a filantropka. Jde o držitelku několika cen Oscar za nejlepší ženský herecký výkon a nejlepší původní píseň, několika cen Emmy a Grammy a několika Zlatých glóbů. Bývá považována za jednu z komerčně nejúspěšnějších umělkyň v moderní historii a za jednu z nejprodávanějších zpěvaček sólových alb v USA. Celkový prodaný náklad činí více než 70 milionů nosičů. Na špičce popularity se pohybuje padesát let. Její debut Funny Girl se stal světovou muzikálovou klasikou.

Stručně z filmů: Hello Dolly, Za jasného dne uvidíš navždy, Básník a kočička, Co dál, doktore? Zrodila se hvězda, Takoví jsme byli, Jentl-kdo viděl tu chytrou podívanou jí režírovanou a vytěženou ze Singerových povídek, musel si tu nikterak krásnou nosatou holku zamilovat a všimnout si, že se točilo v Praze i Českém Krumlově. Režijní úspěch také s adaptací románu Pata Conroye

Přehled ocenění:

51 zlatých alb, 30 platinových alb, 13 Multi-platinových alb, 9 zlatých singlů, 5 platinových singlů, 8 Gold Videos, 5 Platinum Videos,3 Multi-platinum Videos za videa a totální cena RIAA.