Výročí 21. a 22. května

   Dnes na pořadu malíř a grafik Dürer, král Filip II., vědec a disident Sacharov, skladatel Wagner, spisovatel Conan Doyle a herec Olivier.

    21. května

   1471 Albrecht Dürer (+1528) německý malíř, grafik a teoretik umění. Jedna z velkých postav období renesance. Víte, že jeho předkové pocházejí z Uher?

   Stručný přehled díla, více než 188 maleb, 1100 kreseb, 34 akvarelů, 108 mědirytin a leptů, téměř 250 dřevořezeb a nalézají se další. Je také zajímavý tím, jak se uměl propagovat a jak doikázal i přejít do jiných oborů, např. matematiky nebo teorie umění, popřípadě opevňování. Časté cesty a seznámení s mnohými významnými osobnostmi. Velmi mu záleželo na vzhledu, jak o tom svědčí slavné autoportréty. Byl nesporně historicky největší německou osobností výtvarného umění dodnes. A zlodějská švédská královna Kristina, jež poslala své jednotky do Prahy, aby zde ukradly Rudolfovy sbírky, přestože už byl podepsán Vestfálský mír, jistě želela toho, že si omezení vojáci nevšimli jednoho z nejslavnějších děl světového malířství Růžencové slavnosti, která tak zůstala u nás a je jedním z největších pokladů Národní galerie. Já na něm obdivuji jeho pracovitost a to, že stále u sebe měl malířské a grafické náčiní, aby mohl zachytit to, co ho zaujalo. A dívka Monika kontraaltistka si knihu o něm s radostí půjčila spolu s knihou o Boschovi, když už řeč o zaalpské renesanci, z čehož jsem měl radost velikou.

   1527 Filip II.(+1598), král španělský (1556-1598)), neapolský a sicilský (1554-1598), anglický, ale to jen jako manžel Marie I. Tudorovny, portugalský (1580–1598) a chilský (1554–1556) a vévoda burgundský a milánský. Byl synem císaře Karla V. Obdržel přídomek Moudrý, i když nevím za co.

   K úspěchům dejme vybavení námořnictva, které porazí Turky u Lepanta, k neúspěchům namlouvání nevlastní sestry jeho manželky Marie I. Alžběty I., cesta Drakeova doprovázená loupením španělského zlata uloupeného indiánským civilizacím a jeho nájezd na Cádiz a drtivá porážka invazní flotily zvané Armada dílem od anglického loďstva a dílem od strašlivého počasí a dílem od hloupého velení. Jo, když král postaví do čela námořní výpravy velitele, který nikdy na moři nevelel, je opravdu moudrý. A když přes hromady zlata a stříbra stát dvakrát zbankrotuje, je to asi moudrostí krále. A to už vůbec nekomentuji, co s jeho podporou prováděla Svatá inkvizice. Ostatně ve Verdiho opeře Don Carlos je scéna jednoho takového velikého upalování k slávě boží a moudrého krále. A jak prospěšné pro státní kasu bylo stavět El Escorial. A nesmírně bohaté Nizozemí (dnešní Nizozemsko a Belgie), tehdy v rukou španělských, povstane a vyhlásí samostatnost.

   Pozoruhodné je jeho sňatkové usilování. Karel IV. se oženil třikrát, ale Filip čtyřikrát. Jindřich VIII. před ním šestkrát. Filip 1543 poprvé se svou sestřenicí Marií Portugalskou, která zemře po porodu o dva roky později. Ten synek je slavný kripl Don Carlos, z něhož Schiller a Verdi udělali hrdinu bojujícího za svobodu. 1554 si z politických důvodů bere anglickou královnu řečenou Bloody Mary, neb hojně dávala upalovat protestanty. Ta brzy též umírá a tak Filip pokukuje po její sestře a následnici Alžbětě. To se nezdaří a tak Anglie zůstává nepřítelem, což se projeví zejména na moři. Třetí manželka 1559 Alžběta z Valois je francouzská princezna, dcera Jindřicha II. a zde před pár dny zastoupené Kateřiny Medicejské a sestra zde také představené královny Margot. Ta zaslíbena původně Carlosovi a ten na to reaguje vražedným útokem na moudrého tatínka. Za to zavřen. Alžběta porodí dvě dcery a po porodu synka umírá. Čtvrtá žena je 1568 nepoučitelně zase habsburská princezna, a to dcera císaře a českého krále Maxmiliána II. Opět předně zaslíbena synovi, ale na to moudrý král kašle. Z toho vztahu konečně následník Filip.

   Smrtí Filipa Ii. vlastně započíná mocenský i hospodářský sešup Španělska na dno. Jo, jak se ukáže už brzy, ovoce nenese vylupování cizího bohatství a upalování jinak smýšlejících, nýbrž rozvoj a ochrana obchodu a později průmyslu a rozumná správa země a dělba moci. Anglie a Nizozemí důkazem.

   1921 Andrej Sacharov (+1989), přední sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv, nositel Nobelovy ceny míru a manžel Jeleny Bonnerové. Práci na vývoji první sovětské atomové bomby odmítl. Zato později pracoval na výzkumu termonukleární fúze, a vývoji vodíkové bomby. Sacharov odhalil závažné nedostatky prvního projektu a navrhl zcela odlišné schéma. Významně se zasadil o podepsání smlouvy o omezení jaderných testů a ve Washingtonu 1963 se zúčastnil podepsání protokolu o ratifikaci této smlouvy. Téhož roku se mu podařilo přesvědčit sovětské vedení, aby přistoupilo na americký návrh na zastavení jaderných testů. Smlouva byla podepsána v Moskvě mezi Spojenými státy, Sovětským svazem a Velkou Británií. Zakazovala testy pod vodou, v kosmickém prostoru a v atmosféře. Sacharov uvedl, že tato smlouva byla prvním krokem ke snížení nebezpečí nukleární a termonukleární války. Dál pracoval na vývoji nových zbraní a pokoušel se ovlivňovat politická a strategická rozhodnutí. 1970 Sacharov spoluzaložil Moskevský výbor pro lidská práva. Stal se předním obráncem lidských práv v celém komunistickém bloku.

Roku 1973 byl na návrh Alexandra Solženicyna nominován na Nobelovu cenu míru a v roce 1975 ji jako první Rus získal. Sovětské úřady mu však cenu převzít nedovolily, proto ji převzala jeho žena. 1979 ostře veřejně protestoval proti intervenci sovětských vojsk v občanské válce v Afghánistánu. Sacharov o tom později napsal, že 22. ledna 1980 byl zatčen na ulici a násilně převezen do Úřadu prokurátora SSSR. Ten ho informoval, že Presidium Nejvyššího sovětu SSSR mu odňalo titul Hrdiny socialistické práce a všechna ostatní ocenění a vyznamenání. Ještě týž den byl Sacharov s manželkou deportován do města Gorkij (dnes Nižnij Novgorod). Zde byl zadržován téměř sedm let. Během svého vyhnanství v Gorkém Andrej Sacharov psal knihu autobiografických vzpomínek. Přestože KGB třikrát zabavila jeho rukopis o více než tisíci stránkách, Sacharov knihu vždy začal psát znovu zpaměti. Sacharov také neohroženě pokračoval v psaní dopisů a výzev na obranu pronásledovaných aktivistů za lidská práva. Rozumný a uznalý Gorbačov, který ho obdivoval, mu 1986 povolil návrat do Moskvy a pokračování ve veřejné aktivitě. Nakonec se stal duchovním vůdcem změn Ruska v demokratický stát. V dubnu roku 1989 byl zvolen do nového parlamentu Sovětského svazu – Všesvazového sjezdu lidových poslanců a stal se jedním z vůdců demokratické opozice. Začal dokonce psát novou ústavu. Jako každý, kdo otevřeně vzdoroval státní moci v Sovětském svazu projevil neobyčejnou statečnost. Nutno však vzít v úvahu, že přes represe, odebrání vyznamenání a de facto vyhnanství byl příliš celosvětově slavný, než aby si dovolili ostřejší zásahy, k jakým by jistě došlo za Brežněva, natož Stalina.

  Ten muž zaslouží velkou úctu a jít se mnou do hospůdky klidně může.

   22. května

   1813 Richard Wagner (+1883), německý hudební skladatel, dramatik, básník, spisovatel, kritik, režisér a dirigent.

   Pokud jde o mě, až po druhém poslechu jeho hudby ve mně získal obdivovatele. První byl ve věku asi 10 let Bludný Holanďan na představení, jež nám nabízela škola. Maminka mě varovala, ale na ty skoro čtyři hodiny hudby neobyčejně vypjaté a dramatické jsme šli. Leč ještě to nebylo osvícení. To přišlo, až když si koupila desku s předehrami, na jedné straně k Rienzimu a na druhé k Tannhäuserovi. Tu jsem si doslova zamiloval a dokonce jsem ji uměl zpaměti zanotovat. Wagner napsal jedinou symfonii, a jediné komorní dílo. Omezil se na opery a písně.

   Vždy mi byl cizí svět germánských a vikingských legend a nelíbil se mi a dnes mi připadá navýsost zábavný. A vždy jsem byl znovu a znovu oslovován jeho hudbou, která nikdy neustává a prokazuje svou všemocnost. Při každé klasické hudbě je zapotřebí soustředění a při Wagnerovi dvojnásob. Možná proto si na něho mnozí netroufají. Ono udržení koncentrace po více než čtyři hodiny je náročný úkol, nikoli pro každého. A pro mě je obtížně zkousnutelný jeho antisemitismus, nic tehdy v Evropě neobvyklého, viz třeba Neruda. Tak jsem už živě, nebo v televizi, či přenosům z Met viděl od něho kromě Rienziho a Zákazu lásky všechno, což nemohu říci ani o Dvořákovi, ani Verdim.

   A nejlepší dojem ve mně zanechali newyorští Mistři pěvci norimberští pro tu středověkou atmosféru měšťanské společnosti na úsvitu reformace a hned po začátku Walter von Stolzing zočiv hezkou Pognerovic Evičku, kráčející z kostela, zcela věcně správně ihned po představení položí otázku: „ Slečno, jste zasnoubená?“ A zjistiv, že nikoliv, pustí se do mistrovské soutěže, jež dotována rukou Eviččinou. A oběma pomáhá geniální norimberský nejslavnější švec a samouk a plodný básník a pěvec Hans Sachs, který se musel znát se svrchu řečeným Dürerem. Tohle je pěkné a milé Německo, nikoli to rytířské a ve Valhalle.

   1859 Sir Arthur Conan Doyle (+1930), britský spisovatel proslulý především příběhy o Sherlocku Holmesovi, jež zásadně ovlivnily podobu detektivního žánru. Původním povoláním byl lékař. Tvorba kromě holmesovakých detektivek zahrnuje také historické a fantastické povídky a romány, dramata, poezii i literaturu faktu. Působil rovněž jako válečný zpravodaj. Byl aktivní v politice – kandidoval do parlamentu, zasazoval se o dodržování práva v případech protiprávně odsouzených, vystoupil proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu a organizoval mezinárodní podporu pro jejich zlepšení, veřejně hájil zájmy Velké Británie ve válečných konfliktech nebo prosazoval projekt vybudování tunelu pod Lamanšským průlivem. Věnoval se sportu, byl jedním z prvních automobilistů ve Velké Británii a propagoval začínající lyžování. V závěru života se zaměřil na šíření spiritismu. Obdivuhodný člověk ztělesňující to nejlepší, co na Britech obdivuhodné. Stejně obdivuhodný i Brit následující.

   1907 Laurence Kerr Olivier, Lord Olivier (+1989), britský režisér, herec, dramatik a divadelní manažer. Jednalo se o jednoho z nejvýraznějších a nejznámějších britských divadelníků 20. století, jenž celosvětově proslul zejména coby výrazný představitel hlavních rolí z divadelních her britského národního klasika Williama Shakespeara i jejich filmových adaptací. V roce 1947 mu byl udělen rytířský titul a v roce 1970 se stal baronem. V roce 1979 obdržel cenu Americké filmové akademie Oscara za celoživotní dílo.

   Musel v každém zanechat mocný dojem, stejně jako ve slavné zelenooké krásce a druhé manželce Vivien Leigh, již znáte jako Scarlett O‘Hara z Jihu proti severu, jednoho z nejlepších amerických filmů všech dob.

   Viděl jsem s ním:

Jindřich V., Spartakus, Romeo a Julie, Bitva o Británii, Maratónec, Příliš vzdálený most, Bounty.

Nevím, zda by se mnou šel do hospůdky, ale kdyby to sám navrhl, přijal bych to.