Výročí 16. a 17. března

    Hvězdami dneška a zítřka jsou slavný režisér Bernardo Bertolucci a král baletu 20. století Rudolf Nurejev. Dva z toho 16. jsou tu ještě s námi, avšak ostatní už nikoliv.

    16. března

1935 Teresa Berganza španělská mezzosopranistka a hudební pedagožka. Studovala klavír a zpěv na madridské konzervatoři, kariéru započala v polovině 50. let, kdy již excelovaly Maria Callas, či Marilyn Horne. Dobyla si světového uznání a zahrála si i v devíti filmech. Má tři potomky a stále vyučuje zpěv. Po úmrtí Monserrat Caballé zůstává poslední španělskou pěveckou ikonou. Měla vždy velmi kultivovaný projev podtržený i krásným vzhledem.

   Její zpěv i vystupování by mohly těmito 3 malými pozornostmi od Scarlattiho oslovit mé milé zpěvné dívky Anetu a Moniku: https://www.youtube.com/watch?v=TSqbieu8czs. A speciálně pro ně zde také více než hodinový soubor barokních árií, což je jejich obor: https://www.youtube.com/watch?v=hjXFzLxWb-4. A na úplný závěr nejslavnější árie z Lazebníka sevillského natočená scénicky v Salzburgu: https://www.youtube.com/watch?v=RvW9cUCuPQI. Takové dámy, to je radost.

1941 Bernardo Bertolucci (+2018), italský filmový režisér, kladoucí vždy důraz na vizuální stránku filmu.  Začíná jako dvacetiletý asistent režie u Pasoliniho a o rok později už točí vlastní film.

Z natočených děl uvádím:  1970 – Konformista, 1972 – Poslední tango v Paříži Oskary za  režii a Marlon Brando za hlavní roli, 1976 – XX. Století, 1987 – Poslední císař, Oskary za režii, adaptovaný scénář, kameru a hudbu, 1990 – Pod ochranou nebe, 1993 – Malý Buddha, 1995 – Svůdná krása, výtečné obsazení Liv Tyler, Jeremy Irons, Sinéad Cusack, Joseph Fiennes, Rachel Weisz, Jean Marais a Zlatá palma v Cannes

    1964 Patty Griffin, americká písničkářka a hudebnice. Hraje na kytaru a klavír. Od ní přebírají i mnozí slavní. Mně tyhle sebevědomé a nadané americké holky velmi sedí. Tak si s ní dáme třeba Nebeský den: https://www.youtube.com/watch?v=kWzuLAHnGBQ&list=PLX_PlXfVTNB69OPmj5cyR2EsjLfm45iLN. Nebo můžeme i tenhle tklivý ploužák, kde máte i text: https://www.youtube.com/watch?v=kWzuLAHnGBQ&list=PLX_PlXfVTNB69OPmj5cyR2EsjLfm45iLN. A proč si nedat ještě písničku o Mařence: https://www.youtube.com/watch?v=XFAOJnfM6g8&list=PLX_PlXfVTNB69OPmj5cyR2EsjLfm45iLN&index=3.

17. března

   1789 Georg Simon Ohm (+1854), německý fyzik. Otec mu osobně poskytl solidní vzdělání v matematice, fyzice, chemii a filozofii. Pozoruhodná jsou jeho studia na univerzitě v Erlangenu. Samé večírky a školní práce žádná. Otec zuří. Synek tedy odejde do Švýcar, a aniž by matematiku vystudoval, vyučuje ji 6 let. Přitom se soukromě vzdělává a vrací domů do Erlangenu, kde na univerzitě obdrží doktorát. To je docela pozoruhodné a svědčí to o tom, že měl schopnosti i vůli a od otce dobrý základ. Poté jde učit do Kölnu matematiku a fyziku na jezuitské škole a zde se také začne zabývat výzkumem elektřiny. Roku 1827 vydává práci, v níž formuluje zákon, podle něhož je proud procházející obvodem přímo úměrný elektrickému napětí. Tento zákon vypadal tak prostě, že zprvu nebyl brán vážně. Avšak po vyznamenání Královskou společností v Londýně za výsledky badatelské práce, i v Německu uznání. Nejen v elektřině věhlasný. V roce 1843 zveřejňuje základní principy fyziologické akustiky. Hle, jak podobno Alexanderovi Grahamu Bellovi. Jeho jménem nazvána jednotka elektrického odporu.

   1919 Nat King Cole (+1965), americký jazzový pianista, hudební skladatel a zpěvák. Jedna z prvořadých amerických hudebních osobností. Jeden z prvních černých umělců, kteří se pravidelně objevovali v televizi. Otec baptistickým duchovním. Matka kostelní varhanice, od níž se učil hrát. V roce 1936 začal hrát v bandu Rogues Of Rhythm. Roku 1939 zakládajícím členem King Cole Tria. Vedle hraní na piano se stále více věnuje zpěvu a účinkuje i s řadou velkých orchestrů. V mnoha televizních pořadech a ve filmu. Popularita po celé zemi. Ve filmu 23x počínaje Občanem Kanem, kde je jen jeho hlas. V roce 1948 se rozvádí s první ženou. Šest dnů poté se ožení podruhé a mají 5 dětí. Zabije ho karcinom plic. Abyste neřekli, že končím smutně, tak dvě ukázky: https://www.youtube.com/watch?v=JFyuOEovTOE, https://www.youtube.com/watch?v=0Uenuie_4ac.

1938 Rudolf Chametovič Nurejev (+1993), ve 20. století možno jej nazvat spolu s Baryšnikovem králem baletu. Mládí velmi těžké, jak život v Sovětském svazu za války a těsně po ní. V Ufě, kam byla rodina přemístěna (nedivme se, v té zemi socialismu a míru si lidé nemohli svobodně vybrat, kde budou žít a co budou dělat), těsně po válce poprvé viděl baletní představení. Uchvácen tou podívanou začal tancovat lidové tance ve škole a v amatérských skupinách. V patnácti letech dostal možnost studovat v umělecké škole Velkého divadla v Moskvě. Vypracoval se na hvězdu první velikosti. Roku 1961 odcestoval se souborem na turné a zůstal ve Francii. Zde zjistil, že je homosexuál. Roku mu povolili návštěvu vlasti po 28 letech a konečně zase uviděl své rodiče a tři sestry. Onemocněl AIDS a ve spojitosti s touto nemocí zemřel. Zde ho můžete vidět: https://www.youtube.com/watch?v=17Ak4MGYMvw.