Výročí 1. a 2. dubna

Hvězdami Milan Kundera, naše i světová literární hvězda rozměru Čapkova a Seifertova a Karel I. Veliký za své zakladatelské a kulturní přínosy (za to ostatní nikoli). 

   1. dubna

   1815 Otto von Bismarck (+1898), první ministr Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů (1871–1890). On stojí se základním  kamenem v rukou u základů sjednoceného Německa a jeho velmocenského postavení. S takřečeným železným kancléřem bylo obtížné vyjít i cokoli vyjednat, avšak byl natolik inteligentní, že dokázal protivníkův cenný názor uznat a přetvořit ho ve svůj prospěch.

   Do politiky se pustil přes funkci poříčního správce, což mu pomohlo do zemského sněmu. Spolkový sněm (Německého spolku) ve Frankfurtu a diplomatické služby v Rusku a Paříži. Jmenován do čela pruské vlády, kde se ihned osvědčí tím, že dokáže prosadit armádní reformu. Po vítězství v dánské i rakouské válce 1864 a 1866 rozpouští Německý spolek a nahradí ho Severoněmeckým spolkem s vedoucí úlohou Pruska. Po francouzské válce 1871 k ponížení Francie ve Versailles vyhlášeno Německé císařství, Vilém I. je císařem a Bismarck prvním německým kancléřem. On je autorem myšlenky Berlínského kongresu, kde se nové císařství prezentuje jako solidní evropský moderní stát. Také je spoluautorem a prosaditelem systému sociálního pojištění 1889. Po smrti Viléma I. a jeho syna Friedricha III. na trůn usedá Vilém II. Ten Bismarcka nesnáší, neb po všech stránkách za ním zaostává a má ambice vládnout co nejvíce absolutisticky. Bismarck se poté odebírá na své statky, kde dožije.

   Zajímavé, jak je Bismarckova osobnost adorována i mimo území říše. I v našem pohraničí ještě překvapivě najdeme jeho sochy. Jak mohly přežít dodnes, je podivuhodné.

   1868 Edmond Rostand (+1918), francouzský dramatik a básník. Narodil se do zámožné rodiny a získal dobré vzdělání, což mu umožnilo věnovat se svobodně literární tvorbě. Nejslavnější díla: komedie Romantikové, Cyrano z Bergeracu, Samaritánka, Orlík.    Patří k miliónům obětí španělské chřipky.

   1873 Sergej Vasiljevič Rachmaninov (+1943 ruský hudební skladatel pozdně romantického období, klavírista a dirigent.

   Narodil se v ruské aristokratické rodině. Jeho otec žil nezřízeným a neodpovědným způsobem a veškerý majetek ztratil a rodinu se šesti dětmi opustil. Ještěže měl Sergej hodnou babičku. Na klavír hrál od 5 let, konzervatoř a mizerná kázeň, matčin příbuzný mu zařídil soukromého učitele Zvereva. Pokusy o vlastní skladby a ostré hádky s učitelem. Nakonec se vše srovná a studia pokračují i u Tanějeva a Arenského a podaří se složit závěrečnou zkoušku ze hry na klavír na konzervatoři. Skládá 1. klavírní koncert. Posléze velký úspěch v oboru skladby, kde složil za 18 dnů operu Aleko na Puškinův námět a získá velkou zlatou medaili.  První láska a 1. symfonie, již hudebníci v čele s Glazunovem provedli tak špatně, až sám odešel a kritikou nazítří zcela strhán. Na tři roky se stáhl, až přišla nabídka na dirigování v soukromé opeře a objevuje se celoživotní přítel Šaljapin. Jeden lékař mu pomůže od psychických obtíží a už je tu slavný 2. klavírní koncert. Svatba se sestřenicí Natalií Satinou a dvě dcerušky.

   1917 po Říjnové revoluci odcestuje celá rodina z Ruska, kam se již nikdy nevrátí, což je jistě velmi rozumné, když uvážíme, že byli šlechtického původu a co čekalo Prokofjeva, Šostakoviče a další. Konečně Stravinskij se také neměl k návratu. Kodaň, Stockholm a 1918 USA. Návraty do Evropy, vila u Luzernského jezera. Za kritiku sovětské kulturní politiky zákaz jej hrát v Sovětském svazu, ale vzat na milost za přispívání do „Fondu válečné podpory“.

   Proslaven také svou obrovitou postavou, velikým rozpětím paží a prstů, což mu umožňovalo zahrát, to, co jiným fyzicky nemožno. Já mám rád a za absolutní špičku považuji jeho klavírní koncerty, 2. symfonii, Sonátu pro violoncello a klavír g-moll, a obdivuji i mnohé další.

   1929 Milan Kundera, česko-francouzský spisovatel. Od roku 1975 žije ve Francii, v roce 1979 zbaven československého občanství, 1981 získá francouzské, 2019 vráceno občanství české. Píše nejdříve česky, posléze jen francouzsky. Začíná jako básník a dramatik, nakonec se ale celosvětově proslaví zejména jako prozaik a esejista. Jeho knihy patří mezi nejčastěji překládaná česká díla. Po špatných zkušenostech s neautorizovanými překlady nakonec zvolil nakladatelství Atlantis dlouholetého přítele Milana Uhdeho a překladatelku Anna Kareninová. Kolem něho počínaje otcem Ludvíkem, klavíristou a rektorem JAMU a bratrance stejného jména byl básníka lidé významně kulturně činní. Sám se také hudebně vzdělával, mimo jiné u Pavla Haase a Václava Kaprála. Za první manželku si vzal učitelovu dceru Olgu Haasovou. Studia na FF UK, literaura a posléze scénáristika na FAMU. Po studiu vyučuje světovou literaturu. Vstup do KSČ a vyloučení pro zeměšňování tajemníka Hendrycha. Členství vráceno 1956 a znovu vyloučen 1970.

   Z 50. let se s ním táhne případ s údajným udavačstvím, jež někteří potvrzují a jiní vyvracejí. V té věci nikdy jasno nebude, dokud to neobjasní sám Kundera. V 60. letech stojí na straně lidí a sil, kteří si přejí uvolnění režimu (viz vystoupení na sjezdu svazu spisovatelů), a uzavírá druhý sňatek. Postoj Kunderových k invazi znamená 1969 vyhození z práce pro jeho ženu a o rok později i jeho odchod z FAMU. Z mnoha nepadnutí si do oka vzešel odtažitý Kunderův vztah k disentu a zejména k Václavu Havlovi. Ztratil také jakoukoli možnost publikovat. Po jistém váhání se rozhodl emigrovat.

   Od roku 1975 ve Francii na univerzitě v Rennes a později na Vysoké škole sociálních věd v Paříži, kde zakládá nový obor „Kultura střední Evropy“. Vydáním románu Kniha smíchu a zapomnění psaném česky a přeloženém do francouzštiny tak naštval československou vládnoucí moc, že mu odebrali státní občanství. V roce 1981 pak získal občanství francouzské. Svá francouzská díla do češtiny zprvu překládal sám, což později opustil a našel si paní Kareninovou. 2008 další udavačská aféra, jejíž pravdivost velmi pochybná. Dílo zahrnující poezii, eseje, divadelní hry a romány a povídky si každý najde pilně sám, však jste jistě mnohé četli. Já jsem se nedávno vrátil k Nesmrtelnosti, což je dle mého brilantní dílo, jež mě velmi obveselilo. To je poslední román psaný česky.

   2. dubna      

  742 Karel I. Veliký (+814), bratry Francouzi řečený Charlemagne, franský (768) a langobardský (774) král a první středověký římský císař od roku 800. Sjednotil většinu západní a střední Evropy. Byl prvním panovníkem, jenž byl jako římský císař obecně uznáván.

   Podstatné události:

    768 Karel a jeho bratr Karloman I. Franský přebírají vládu ve franské říši

    771 po bratrově smrti Karel jediným vládcem franské říše

    772–804 války s cílem podmanit si a christianizovat Sasy

    774 Karel langobardským králem

    778 neúspěšná výprava na Pyrenejský poloostrov proti Arabům (epizoda s Rolandem při porážce v bitvě v průsmyku Roncevalles)

    781 založení italského království jako dílčího království franské říše

    788 svržení a odsouzení bavorského vévody Tassila III.

    791–803 vyvrácení říše Avarů

    793 povstání Frísů proti odvodům do franské armády

    795 vítězství nad Avary,

800 korunovace a pomazání na císaře papežem Lvem III. v Římě

    801 rozšíření území až k řece Ebro a založení španělské marky

    803 válka mezi Franskou říší a Byzancí

    805 útok na Čechy a uložení placení tributu[4]

    810 dánští Vikingové pod vedením krále Godfreda napadli Frísko

    812 byzantské uznání Karla Velikého císařem – konec války trvající od roku 803

   Na poli správy říše bylo vykonáno mnoho organizační práce. Například systém hrabství později přebírán i jinde. Kulturní politika, možno-li to tak nazvat, znamená první návrat k dědictví Západořímské říše a přiblížení tehdy nejvyspělejší Byzanci. Též nazýváno karolinskou renesancí. Nutno ještě dodat, že franské království bylo kulturní výspou právě péčí Karlovou. Mocně využíváno schopných a talentovaných osobností, často z okruhu církve. Pozor, ještě neexistují univerzity, leč školství nemůže být v rukou nikoho jiného než církve. Ještě také nejsou později vzniklé řády, které o vzdělanost pečují.

   Přes kruté vedení válek a mnohé nelidskosti nakonec prohlášen 1165 za svatého, a to kolínským arcibiskupem proti vůli papeže, takže nadále jeho svatost nezapsána v příslušném seznamu, nýbrž jen tolerována.

   Mnoho manželek, což tehdy nic divného, významné ženy měly povinnost rodit dědice a to jim začasté způsobilo smrt. Z těch manželství a vztahů mimo ně povstalo množství potomků, takže se postoji papeže při tom neautorizovaném svatořečení s přičtením potoků krve zpod císařova meče nelze divit.

  Franská říše v době Karlovy vlády dosáhla rozlohy 1 200 000 km2, patřilo do ní území od dnešní Francie až k západním hranicím České republiky. Na tuto říši se odkazuje Evropská unie jako na svého předchůdce. V tomto duchu se každoročně v Cáchách uděluje nejprestižnější evropské ocenění, Cena Karla Velikého. Jedna z hlavních budov Evropské komise v Bruselu nese název Charlemagne building. Po jeho úmrtí říše rozdělena mezi tři syny.

   1725 Giacomo Girolamo Casanova (+1798) byl italský spisovatel, intrikán, špión a diplomat. Zanechal po sobě všestranné literární dílo (psané převážně ve francouzštině, zčásti v němčině a italštině), nicméně je především známý jako dobrodruh a muž, jehož jméno je synonymem pro svůdce. Této pověsti se těší pravděpodobně zásluhou svého nejvýznamnějšího autobiografického díla, „Dějiny mého života“ (Storia della mia vita), v němž autor bez skrupulí popisuje svá četná milostná dobrodružství. My, muži 21. věku, kteří poctivě navštěvujeme své uroložky, víme své, jak vznikají takové paměti. Někdy i pověst milovníkova odemyká dveře ložnic. Neexistuje normální chlap, který by se v těchto záležitostech trochu nevytahoval. Občas stíhán, občas zavřen a zažil nesporně pestrý život dobrodruha, až jako dědek u Valdštejnů v Duchcově knihovníkem a zde dožije vzpomínaje na své milostné výboje.

   1840 Émile Zola (+1902), francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Další, kdo neúspěšně studoval, avšak psal s úspěchem a také se slavně zastal kapitána Dreyfuse otevřeným dopisem prezidentovi republiky nazvaným „Žaluji“.

   Důležitá díla:

cyklus 20 románů o rodině Rougon-Macquartů, životy jejíchž členů slouží k představení nejrůznějších obyčejných povolání a osudů ve jejich bídě i slávě.

    Břicho Paříže, z prostředí pařížské tržnice

    Zabiják, míněno výstižně alkohol

    Nana, o kurtizáně, navazuje na předchozí

    Lidská bestie, prostředí železnice

    Peníze, ve smyslu otroctví peněz

    Rozvrat, z války 1870-71

   Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín. Později se prokázalo záměrné ucpání.