Války jsou přehlídkou chyb a psychopatů

Je tomu tak i v této válce, která jednou dostane jméno. Já bych na zlost Rusů navrhoval Velká ukrajinská vlastenecká válka. Pojďme se opět trochu ohlédnout do minulosti po událostech potvrzujících výše řečené.

Začněme chybou nejčastější, a tou je nesprávné posouzení síly a kvalit protivníka, neboli podcenění. Pozoruhodné je, že se ho vždy dopouští ten zdánlivě silnější a v důsledku toho je už předem oslaben.

   Jedním z prvních takových případů jsou řecko-perské války v 5. století př. Kr. Při těch nejslavnějších započatých dvojí perskou invazí do Řecka oba perští velkokrálové zcela hloupě podcenili alianci řeckých městských států domnívajíce se, že mnohanásobnou početní převahou Řeky převálcují. Přestože ve druhém případě u Thermopyl uspěli, ztratili přes převahu loďstvo, čímž zbaveni podstatné síly a dopravního spojení a pak už jen drtivá prohra u Platají a další námořní porážka. Pravda, více méně neubránitelné řecké osídlení v Malé Asii zprvu padlo, ale později obnoveno.

   Podceňovaní Řekové v dalším století spolu s Makedonci Perskou říši vyvrátí. Zajímavé, Alexander, jediný vojevůdce v dějinách, který nikdy neprohrál, nasekal řadu chyb, jak strategických, tak i taktických, leč nikdy na ně nedoplatil. Viz bitvy u Issu a Gaugamél. V dané chvíli rozpoznal nejlepší řešení a odvážil se k němu, přestože všem kolem připadala idiotská. Zkrátka byl neobyčejně schopný a rozhodný a měl kliku. Na to však nelze spoléhat. Když stál na pokraji nedozírného krachu u bran Indie, ukončil výboje pod tlakem svých vysokých důstojníků a armády, neb bylo jasné, že síly přepjaty a to nejvyšší vojevůdci neslyší rádi a ježto musí být do jisté míry psychopati, ani tomu nevěří. Ještě uvidíme další, kteří jednali jinak ku své škodě a ku prospěchu civilizace.

  Další podcenitelé byli francouzští králové bojující s Angličany od století 14. do 15. Ti silně přecenili sílu a početní převahu své armády opřené o těžkou rytířskou jízdu v brnění a v několika bitvách podlehli anglickým lučištníkům a pěchotě složené převážně ze skvěle vycvičených a motivovaných (viz Shakespeare - Jindřich V.) svobodných občanů. Mluvíme tu především o Crécy, Poitiers a Agincourtu. Až musela přijít jedna dívenka a natolik morálně posílit francouzské sebevědomí, až Angličané vyhnáni a zbaveni kontinentálních držav (mimochodem právoplatně nabytých, neb anglická dynastie pochází z kraje Anjou, a později vyžení Akvitánii a právoplatně kontroluje Normandii a Bretaň).

Pokračujme konflikty, kde se prosadila vůle i omezenost jednotlivců.

   Další klikař, ovšem nakonec poražený, je Napoleon. Ohromnou kliku měl 1796 u Arcole, kde se neváhal postavit do čela útoku přes most, který získán a umožněn tak další postup armády Lombardií. Tady vidět sílu příkladu velitelova a také jeho hloupost. To riziko bylo nepřijatelné. V roce 1800 se musel poté, kdy za pomoci ruské armády pod Suvorovovým vedením Rakousko získalo zpět severní Itálii, střetnout s Rakušany u Marenga a tu bitvu neřídil dobře, takže s večerem stál na prohru a dějiny by šly jinou cestou, kdyby neměl kliku a na bojiště se nedostavila silná divize Desaixova a bitva se otočí. Přejde 15 let a má smůlu, neb na jiné bojiště se dostaví pruské jednotky. Ještě předtím ten vojenský génius hloupě podcení velikost a rozsah Ruska a logistiku a ochotu Rusů spálit své hlavní město i zemi, aby ustupující Francouzi neměli co do úst a byli nuceni pojídat své zmrzlé druhy.

   Konečně dvacáté století si těsně před svou polovinou vypěstuje obdivuhodnou zrůdu. Jde to snadno, přestože ta zrůda v knize přesně popíše, co hodlá udělat, až se dostane k moci, celý svět jen zírá s očima kulatějšíma, než má vrána, a přestože by to bylo snadné, neučiní zhola  nic.

  Zrůda si správně vyloží, že je jí dovoleno vše, a považujíc to i sebe za geniální a svůj válečný stroj za neporazitelný, pošle ho jako svrchuřečený předchůdce do širých ruských rovin a ku obecnému podivení zde jako velké „N“ narazí na spálenou zemi, bahnité cesty a krutý mráz. Existují vojenští odborníci, kteří došli k závěru, že by býval zvítězil, kdyby se nedopustil tolika chyb. Veškera genialita pojednou v tahu a dovršena tím, že jsa věrný německý svobodník rakouského původu považoval za čestné 4 dny po Pearl Harboru připojit se ke svému japonskému spojenci a tím proti sobě postavit velmoc vojensky neporazitelnou. Ježto nic nepochopil, anebo nemohl pochopit, už jen pokračoval ve vraždění a ničení a do úplné zkázy přivedl málem i svůj národ.

   I demokratické státy se mohou dopustit nesprávného odhadu a katastrofálních chyb, za něž platí jiní.

   A ta nepřemožitelná velmoc věrna svému závazku k Jižnímu Vietnamu (mimochodem s ohavným korupčním režimem zcela nedemokratickým) zaplete se do války, kterou rozhodne vlastní demokratické a svobodně protestující obyvatelstvo svým jasným odporem k ní, jímž donutí i jestřába Nixona ji ukončit. Ta válka zvorána především politicky na místě, doma i ve světě.

   Zajímavé je, že o čtyřicet let později tatáž velmoc hloupě nepochopí, co především nemá dělat v Iráku a jak ho nemá spravovat po způsobu těch nejhloupějších kolonizátorů, když už její vlastní tajné služby nejsou schopny vyhodnotit, že Irák žádné zbraně hromadného ničení nemá. A vlastní i britské vedení uvěří svým agentům jako naivní hlupáci. Ptáte se proč? Člověk je už takový, věří tomu, čemu chce věřit. Dnešní Rusové jsou toho přesvědčivým dokladem.

   Pomalu a jistě spějeme k dnešku. Rusko se pod záminkou místního referenda a „přání“ většiny obyvatel zmocní 2014 Krymu (dlužno uznat, že ten dobylo na místním chanátu v 18. století a v roce 1954 jej Nejvyšší sovět SSSR daroval Ukrajinské SSR). Svět se zachová stejně jako za vzestupu onoho geniálního svobodníka, jen zavrčí a zase si lehne na svou pohodlnou dečičku.

   Tehdy byl ten pravý čas Rusy odstřihnout od světové ekonomiky a aspoň se začít zbavovat závislosti na ruských surovinách. Dnes by to už bylo hotové a k žádné válce by nedošlo, protože by na ni ten geniální důstojník tajné služby neměl. Blahopřejme si, že sice pozdě, ale přece aspoň teď se slušná část světa sjednotila a konečně se chová rozumně. Ale cesta bude ještě patrně dlouhá. S každým dnem se ten mejdan Putinovi krátí. Bohužel však s každým dnem umírají lidé a ničí se ukrajinská města a majetek nevinných lidí.

   Jak dobře už tohle Evropa zná a především my, po Rakušanech druhé oběti 1938. Ale u těch Rakušanů s rezervou. Ty oběti většinově hajlovaly a řvaly na náměstích a zblblé Rakušanky házely pod kola auta svobodníkova náruče květů a snily o tom, že se jich svobodník zmocní. Ale děvčata, to byste asi zírala, až by vás žádal, abyste na něj močila. Zřejmě by si před výkonem sundal válečný kříž. A anšlus plebiscitem obrovskou většinou schválen, tak jakýpak copak. A když nastal konec hodokvasu, rakouské oběti se tvářily nevinně, my nic, my jen tančíme valčíček, viz pan Waldheim.

   A všem doporučuji přečíst si dějiny Ukrajiny a zamyslet se nad tím, jak většina té země spadala koncem 17. století do polské říše, tehdy největšího evropského státního celku zahrnujícího dvojnásobek území Francie. Poté přijde vlivem zničující nesvornosti Poláků a chamtivosti Rusů, Prusů a Rakušanů naprostý pád až do neexistence samostatného státu až do roku 1918.

   A Ukrajinu spolknou Rusové a po druhé válce ještě kus Polska, který už předtím vyhandlují se svobodníkem. Polsko pak se souhlasem spojenců posunou na západ a ten polský zábor v čele s rakousko-uhersky vypadajícím (dodnes) Lvovem zůstane Ukrajině. Nutno vzít v úvahu při přemýšlení o vztahu Poláků a Ukrajinců. A nutno také vědět, že se navzájem vraždili odporným způsobem v období 2. světové války. Viz strašlivý polský film Volyň. Pak se lépe pochopí předsudky Rusů vůči Ukrajincům, aniž by s tím člověk souhlasil.  

    A svět musí po Rusku žádat, aby se podílelo na nápravě materiálních škod. Na to se nesmí zapomenout. Rusové jsou za svou zločinnou vládu odpovědni stejně, jako Němci za tu svou nacistickou. Avšak klobouk dolů a pery na něm na Rudém náměstí zametat slepičince před těmi Rusy, kteří se nebojí protestovat.

    Bude muset přijít zase nějaký nový Marshallův plán. Příkladmo světový fond ukrajinské obnovy, do kterého bude Rusko přispívat stanovená procenta z příjmů z ropy, plynu a jiných cenných surovin a zisku bank a daně z nemovitostí. Fond pod správou Spojených národů. Kontrolu zacházení s tím fondem nutno svěřit Bundesrechnungshofu, tomu nejkvalitnějšímu finančnímu kontrolnímu orgánu na světě. Sláva Ukrajině.